"Už dlouho se chystám na nové sólové album, jenže pořád nějak nemůžu najít čas. Když mi totiž někdo zavolá se žádostí o spolupráci a já slyším to nadšení v jeho hlase, že se bude tvořit něco nového, tak málokdy řeknu ne."
Trevor Rabin, Innerviews 2005
Tento původem jihoafrický kytarista je zářným příkladem muzikanta, jehož umělecká dráha sice měla pouze jeden výrazný, všeobecně uznávaný vrchol, ale který se na tuto skutečnost prakticky neohlížel a pokračoval dál zcela v intencích svého feelingu, což mu přineslo uznání i v jiných oblastech hudební tvorby včetně. jeho věhlasu skladatele filmové hudby.
Když k tomu připočteme výrazné renomé producenta a vyhledávaného multiinstrumentalisty, nelze se divit, že není tak úplně fér, jak prohlásil jeho technik Paul DeVilliers, vidět v Rabinovi jen náhradníka za Stevea Howea u Yes. Nehledě k tomu, že jeho vklad do Yes rozhodně přispěl když už ne k přímému, stylově čistému, klasicky artrockovému pokračování jejich tvorby, tak rozhodně k obrovskému zviditelnění této kapely. Koneckonců, sound 90125 možná nenadchl zaryté příznivce klasických desek kapely ze sedmdesátých let, ale jeho jednoznačný úspěch přiměl řadu nových fanoušků zajímat se o starší katalog skupiny. Také je nutné si uvědomit, že, i když nechceme příliš fabulovat, nebýt tohoto alba, cesty Yes by se s největší pravděpodobností ubíraly daleko dramatičtějšími směry. Proč si také nepoložit otázku, zda by se návrat klasické sestavy Howe - Squire - Anderson - White či Bruford a Wakeman očekával tak dychtivě, kdyby nebylo alb s Rabinem, nebo kdyby se tehdy kapela na více než deset let úplně rozklížila. A v neposlední řadě, jeho tvorba s Yes nezahrnovala pouze toto album, jakkoli známé...
Trevor Charles Rabinowitz se narodil 13. ledna 1954 v Johannesburgu v Jihoafrické republice. Jeho rodiče byli v uměleckém světě tohoto jižního cípu černé Afriky známými osobnostmi. Otec, Godfrey Rabin, byl vedle své profese právníka i všeobecně uznávaným houslistou Johannesburgského symfonického orchestru a matka zvládala povolání herečky i vyhledávané klasické klavíristky. V případě jejich syna tedy nepadlo jablko daleko od stromu. Mladý Trevor se začal učit na klavír již v šesti letech a podle jeho učitele mu to šlo velmi dobře. Na klasickou hudbu ostatně nezanevřel ani tehdy, kdy poprvé uslyšel Hanka B. Marvina. Klavír tak ale šel přece jenom stranou a do popředí zájmu se dostala kytara.
Conglomeration
Tehdy bylo Trevorovi dvanáct let a začal vedle instrumentálek Shadows poslouchat Beatles, Jimiho Hendrixe a další fenomény anglosaské hudební scény šedesátých let. Rodiče ho v tom ostatně podporovali, takže Rabinovi juniorovi nic nebránilo v tom, aby se velmi brzy poohlédl po nějaké kapele. První z nich byla sestava, kterou kolem sebe vytvořil jeho bratr Derek (dr). S ní také začal veřejně vystupovat a po několika personálních změnách se z této původně studentské formace vyvinula první Trevorova významnější kapela, Conglomeration.
Stačil pouhý rok, aby se z tohoto kvartetu (Rabin, Ronnie Robot - bg, Neil Cloud - dr a Alan Rosenberg - g) stala jedna z nejlepších skupin v Johannesburgu, která si velmi rychle vytvořila stále sílící tábor oddaných fanoušků. V krátkém časovém úseku se Conglomeration vyhoupli na pozici hlavních tahounů celé řady jihoafrických festivalů, kde často zastínili tamější daleko známější, o jednu či dvě generace starší kapely.
Freedom's Children
Trevor se ale nenechal zmást prvotními úspěchy a neustále na sobě pracoval. Začal se zajímat o progresivní postupy, nevyhýbal se jazz rocku a velmi brzy ho pohltil art rock, a to nejen z hlediska šíře kytarového výrazu, ale i pro velmi otevřené možnosti kompozice. Tyto své ambice začal uplatňovat nejen v Conglomeration, ale i na sessionech s dalšími muzikanty, takže jeho jméno začalo rámec dosavadní kapely stále výrazněji převyšovat. Stal se tak žádaným muzikantem i pro studiovou práci, kdy si ho na delší dobu například "zamluvil" významný producent Mutt Lange, známý později ze spolupráce s Def Leppard. A to bylo tehdy Rabinovi pouhých sedmnáct let (!): "Práce ve studiu je hodně specifická pro další rozvoj muzikanta. Může kytaristu zesterilnět, ale také mu může hodně přinést. Nesmí to být jenom o technice. Musíte se tam umět vcítit do toho určitého stylu, do kterého máte zahrát..."
V tomto období měl Rabin kolem sebe stálejší partu studiových muzikantů, se kterými natočil mj. i cover verzi Locomotive Breath od Jethro Tull. Na tuto sestavu, kde působil i jeho bratr, se občas pohlíží jako na zárodek budoucích slavných Rabbitt, ale tehdy šlo spíše o volnější sdružení.
Conglomeration tedy skončili a Trevor se stal členem Freedom's Children, kapely, která vyprodávala velké sály po celém regionu Jižní Afriky. Zde také mohl více projevit svůj skladatelský talent - jeho první veřejně uvedenou skladbou se tak stala State of Fear, která kontroverzním způsobem kritizovala oficiální politiku apartheidu.
Něco přes rok sklízeli Freedom's Children úspěchy po celé zemi, ale potom zavolala armáda a Rabin musel narukovat. Po dvou měsících základního výcviku se mu podařilo dostat se do armádního orchestru, takže nezahálel ani "v khaki". A když se pak vracel do civilu, rozhodl se, že naváže tam, kde skončil.
Rabbitt
I když Freedom's Children byli úspěšnou kapelou, přece jenom nedokázali překročit svůj vlastní stín. Trevor byl navíc nespokojen s minimální podporou oficiálních médií a cítil, že by šlo spíše o dočasnou záležitost, kde by jako kytarista a skladatel stagnoval. Takže se rozhodl k tomu, že kontaktoval své dva bývalé spoluhráče z Conglomeration, Neila Clouda a Ronnieho Robota, a vytvořili spolu zcela novou kapelu Rabbitt. Trio doplnil i druhý kytarista Selwyn Schneider, ale ten brzy odešel (připadal si vedle Trevorovy kytary zcela zbytečný) a kapela angažovala klávesáka Duncana Faureho (později odešel k Bay City Rollers). Výsledkem byla vynikající debutová deska Boys Will Be Boys, která skupinu přímo katapultovala na první místa jihoafrických žebříčků. Jednotliví členové se doslova přes noc stali modlou dospívající mládeže, takže se dokonce mluvilo o tom, že Rabbitt jsou jakousi jihoafrickou verzí Beatles, a to včetně projevů davové hysterie, která často propukala všude tam, kde se objevili. Skupina získala za desku cenu Sarie (jihoafrický ekvivalent Grammy) a ovládala žebříčky po celé dva roky.
I druhé album bylo výborné a posbíralo všechny možné tamní ceny. Jenže Rabin si začal uvědomovat další problém. Kapela se totiž nemohla prezentovat tam, kde chtěla nejvíce prorazit, totiž v zemích západní Evropy a USA. Jihoafrická republika byla jako celek (včetně všech svých aktivit, tedy i kulturních) pro svou politiku apartheidu mezinárodním společenstvím přísně bojkotována. A tak se Trevor rozhodl udělat rázný krok.
Anglie a počátky sólové kariéry
Rabin se prostě přestěhoval do Londýna, kde si začal pilně budovat své renomé producenta a studiového muzikanta (Rabbitt se bez něj dlouho neudrželi). Jak poté prohlásil jeho technik, byl to dobrý nápad, že se nevrhnul po hlavě do zakládání skupin, které by se při jeho stylovém zaměření v druhé polovině sedmdesátých let v období propukající punkové exploze jen obtížně hlásily o slovo.
Trevor tehdy poslouchal Johna McLaughlina (kvůli technice), Steveho Morseho (u něj ho zaujaly vyhrávky každé noty, technika poctivého trsátka), Garyho Moorea (bluesrockový feeling) a mj. i Wese Montgomeryho, kterého si oblíbil ani ne tak kvůli sólovým linkám, ale pro techniku doprovodu, pro obraty akordů. Navíc začal spolupracovat s Manfredem Mannem a jeho Earth Band, podnikl turné se Stevem Hillagem a rozhodl se vážněji přistupovat ke svým sólovým ambicím. Po vydání raného materiálu natočil u labelu Chrysalis dvě velmi slušná alba, Face to Face a Wolf, ale ohlas nebyl takový, jaký očekával. A přitom se Rabin na realizaci Wolf spojil s tak proslulými jmény, jako Manfred Mann, Jack Bruce, Mo Foster či Simon Phillips (dr) a s produkcí mu pomáhal Ray Davies z Kinks. Pod dojmem vlažného ohlasu veřejnosti se tedy Trevor rozhodl, že zkusí štěstí v USA, a tak se na začátku osmdesátých let přestěhoval do Los Angeles.
Jeho pověst precizního muzikanta ho v odborných muzikantských kruzích již předcházela, takže rychlá smlouva s Geffen Records nebyla problém. A rozhodně se nedá říct, že by v tomto období nějak zahálel. Začal okamžitě spřádat plány na novou kapelu, do pokročilé fáze se dokonce dostala myšlenka sestavy, ve které by byl spolu s Rickem Wakemanem (key), Carlem Palmerem (dr) a Johnem Wettonem (bg, voc). Po různých tahanicích dostal celý projekt, jak se říká, tak trochu faleš, takže nakonec došlo k tomu, že Trevor Rabin se stal, a to je opravdu historická perlička, pátým členem té nejranější sestavy superkapely Asia (Rabin, Steve Howe, John Wetton, Carl Palmer a Geoff Downes - key). Plánované stylové zaměření kapely a pocit hraní druhých houslí vedle všeobecně proslulého kytarového kouzelníka Stevea Howea však Rabina vedlo k opuštění řad Asie, což ovšem neznamenalo, že by se vzdal plánů na silnou skupinu. Nějakou dobu se mu dařilo udržovat při životě projekt s Keithem Emersonem a Jackem Brucem, dokončil demo nahrávky na své další sólové LP a spolupracoval s Frankem Banalim (dr) a Markem Andym (bg). Nic z toho ale neslavilo úspěch. Ale potom konečně přišel ten důležitý a očekávaný zlom...
Yes
Roku 1981 se Trevor dal dohromady s Chrisem Squirem (bg) a Alanem Whitem (dr), kteří se velmi těžce vyrovnávali s rozpadem Yes, svého předcházejícího působiště a hledali nějaké východisko. Trevor Rabin se jim do plánu hodil, ať už z hlediska vyzrálé techniky hry, či vztahu k jejich artrockové minulosti. Rabin souhlasil také, protože to zcela korespondovalo s jeho představami muzikantů, které chtěl mít kolem sebe, takže když k zakládající trojici ještě přišel klávesák (a původní člen raných Yes) Tony Kaye, vznikla nová, ambiciózní kapela Cinema.
Ta se hned pustila do natáčení nového materiálu a právě tehdy přišel Trevor Rabin se svou skladbou Owner of a Lonely Heart, která později trhala světové žebříčky a jejíž riff se stal jedním z nejznámějších rockových kytarových riffů vůbec. Producentem natáčení byl Trevor Horn a tomu se skladba zalíbila na první poslech. Ovšem pořád se nechtěl smířit s tím, že by ji měl nazpívat Rabin. Totéž se týkalo i dalšího materiálu, a tak se kapela dohodla na tom, že na závěrečné frekvence přizve Jona Andersona. Ten souhlasil, takže tím došlo fakticky k znovuobnovení Yes.
Pětice Anderson, Squire, Rabin, Kaye a White svým albem 90125 doslova rozdrtila nejen žebříčky, ale i celkové povědomí o své tvorbě. Něco jsem již naznačil v samém úvodu, ale přesto bych se u této desky z tohoto důvodu rád zdržel.
Kvintet vystupoval pod názvem Yes. Což vzhledem k historii tohoto artrockového kolosu znamená, že např. ta část fanoušků, která stavěla svůj obdiv ke skupině na základě alb kolem klasiky Ä la Close to the Edge, se nesmiřovala s novým soundem, obsahujícím až prvky pomp rocku, tak lehce. Nemalá část fans, která zase měla raději spíše sevřenější a přehlednější kompozice, "uvařené" podle receptu Relayer či Drama a trochu i Tormato, měla k této desce blíže, ale po jejím poslechu se k ní nevracela tak často, jako první část fanoušků, když už si na ní zvykla. A konečně zde existovali i takoví, kteří tento posun prostě brali jako úlitbu době, našli si od samého začátku poslechu desky to podstatné jádro, typické pro muzikantství Yes, a vzali to tak, jak to přišlo.
Ve srovnání s celým katalogem Yes se desky 90125 prodalo nejvíce. Lví podíl na tomto faktu měla právě Rabinova skladba Owner of a Lonely Heart. Sice je pod skladbou podepsáno více lidí, ale je to právě Trevorův riff, který je základním kamenem této skladby. Na albu najdeme i další výrazné věci, jako např. Leave It, Cinema, Hold On či klasicky se tvářící Changes. Koneckonců, můžeme bez uzardění prohlásit, že ani jedna skladba nesklouzává do kategorie narychlo spíchnutých motivů, všechna čísla jsou do detailu vycizelovanými záležitostmi.
Následující album Big Generator rozhodně nebylo špatné, ale utrpělo slabší produkcí a nevyrovnaností zaměření kapely, která, jakoby se polekala přílišného průlomů do jiných než artrockových vod, se pokusila skloubit trend předcházejícího alba se svými klasickými kořeny. I když se ho prodalo přes dva milióny kusů, názorové neshody Yes vnitřně zcela rozhodily. Trevor využil vzniklé přestávky k tomu, aby dokončil své další sólové LP, Can't Look Away, které obsahovalo cenou Grammy oceněný menší hit Something to Hold On To.
Protože se ale nejednalo o nějaký výrazný úspěch a ani kvartet Anderson-Bruford-Wakeman-Howe nenaplňoval očekávání fanoušků Yes, dali se Rabin a Yes ještě jednou dohromady. Výsledkem bylo nejdříve Union, které bylo poznamenáno napětím mezi Trevorem a Stevem Howem (skladba Miracle of Life je ale opravdu dobrá) a poté Talk, jež přes výbornou skladbu Endless Dream a úpornou snahu sfúzovat 'klasické' i ,nové' Yes rozhodně nedosáhlo očekávaných výsledků. Daleko většího ohlasu se dočkal Robinův vklad na albový projekt Paula Rodgerse Muddy Water Blues: A Tribute to Muddy Waters...
A po Yes?
Po odchodu od Andersona a spol. se Rabin kompletací demonahrávek s Yes nejdříve vyrovnal se svým dřívějším působením a pak se začal cele věnovat skládání filmové hudby. Do dnešního dne tak má na kontě více než pětadvacet soundtracků, za které získal mnoho mezinárodních cen, včetně Grammy. Tyto úspěchy mu ale rozhodně nezabraňují koncertovat jak s Yes (jako host), tak i příležitostně s Rabbitt a se svým vlastním doprovodným bandem.
Kytary
I když se Rabin během své kariéry neorientoval nijak zvlášť na konkrétní kytaru či značku, přesto byla období, která byla vyloženě ve znamení určitého nástroje (např. '62 Fender Stratocaster u Yes). Celkově lze totiž tento přístup charakterizovat jeho slovy: "Záleží na tom, co chci z kytary dostat. Proč bych se tedy měl úzkostlivě držet jen jedné značky?" Takže u něj vedle řady vintage fenderů, mnohdy až historicky cenných stratocasterů, z nichž vyčnívá jím oblíbený '62 Stratocaster, najdeme mj. i řadu gibsonů, jako Barney Kessell z raných šedesátých let (můžeme ho slyšet třeba na 90125), SG (ročník 1962), ES-175 (tentýž model je základní kytarou Stevea Howea), patří sem Les Pauly z roku 1962 atd.
Trevor vlastní i nástroje Tokai, kopie svých stratocasterů: "Nebojím se u nich experimentovat s různými druhy pražců, kobylek, mechanik a tak. Vyzkouším si na nich to, co pak aplikuji na svých fenderech." Určitou raritou jsou kytary Dean, z nichž Rabin hraje např. na prototyp Mach V, což je kytara, která je z mahagonu, má černý hardware, tremolo Kahler a čtyřiadvacetipražcový ebenový hmatník.
Z dalších kytar pak můžeme jmenovat elektroakustickou dvanáctistrunnou Alvarez, rád nahrává i na ovationy, kterých má několik.
Pokud své kytary někdy přelaďuje, tak většinou do open ladění, z kterých prakticky nejčastěji užívá open-E, neboli E-, H, e, gis, h, e' (např. i při interpretaci staršího materiálu, jako Seen All Good People z Yes Album).
Aparáty
U aparátů preferuje až na občasné, pouze dobově velmi krátce ohraničené výjimky dvě značky, Marshall a Fender. Od první z nich používá stacky, a to celé řady, a od druhé firmy si pochvaluje komba, zejména Twin Reverby.
Efekty
Trevor je velkým fandou efektů MXR. I když bychom v devadesátých a následujících letech mohli v jeho sestavách najít nejrůznější multiefekty, procesory, modelery a syntezátory (které mimochodem dosti zesterilněly jeho sound), základem jeho proslulého mohutného, tlustého zvuku byly efektové řady tvořené právě těmito krabičkami. Když se tedy podíváme na jeho nejslavnější období, kdy byl členem Yes, zjistíme, že jeho pedalboard obsahoval dva Pitch Transposery (jeden nastaven většinou na kvintu a druhý na oktávu), Envelope Filter, Analog Delay, Distortion +, Graphic Equalizer a Dyna-Comp. Od jiných firem si tuto řadu doplnil Rolandem Space Echo a dvěma pedály Ernie Ball, kde jedním ovládal volume a druhým úroveň delaye.
V racku pak jeho technik Paul DeVilliers umístil MXR Dual (15pásmový ekvalizér), 2 digitální reverby (MXR a Lexicon 200), 2 Pitch Transposery, Rockman a Roland SRE-555 Chorus/Echo.
DISKOGRAFIE
A) TREVOR RABIN + RABBITT (bez kompilací):
Boys Will Be Boys (1976, Capricorn/Jet Records/Voiceprint)
A Croak And a Grunt (1977, Voiceprint)
Rock Rabbitt (1977, Jo'burg)
B) TREVOR RABIN SÓLOVĚ:
Trevor Rabin (1978, Chrysalis/One Way, roku 2003 znovu vydáno u labelu Voiceprint pod názvem Beginnings)
Face to Face (1980, Chrysalis/One Way)
Wolf (1981, Chrysalis/One Way)
Can't Look Away (1989, Elektra)
Live in L.A. (2003, live, Voiceprint, US Dist.)
90124 (2003, včetně demo nahrávek, Voiceprint)
+ některé kompilace, zahrnující i jeho filmovou tvorbu, jako např. The Phantom Menace And Other Film Hits (1993)...
+ některé sběratelské rarity, jako promo snímky Jack Frost, The Titans atd.
C) TREVOR RABIN + YES:
C.1) Základní, profilová alba:
90125 (1983, Atlantic)
9012 Live: The Solos (1985, většinou snímky live z Dortmundu v Německu, pouze Hold On a Changes pocházejí z Edmontonu v Kanadě, Atlantic)
Big Generator (1987, Atco)
Union (1991, na albu je již i Steve Howe, Arista)
Talk (1994, Victory Music)
+ některé rarity, jako např. Produced by Trevor Horn (2004), album, natočené na Hornově charitativní akci...
C.2) Nejvýraznější kompilace (včetně těch titulů, kde jsou obsaženy i nahrávky s Peterem Banksem a Stevem Howem - výborné pro srovnání):
Yesyears (1991, i video, Atco)
Yesstory (1992, Atco)
Highlights: The Very Best of Yes (1993, Atlantic)
Affirmative: The Yes Solo Family Album (1993/1994, Connoisseur)
Yes Active (1994, multimediální disk, mj. i s dvěma videosnímky, Victory/Compton's New Media)
In a Word: Yes (1969-) (2002, Rhino)
The Ultimate Yes: 35th Anniversary Collection (2003/2004, Elektra/Rhino)
D) NEJVÝRAZNĚJŠÍ SPOLUPRÁCE, VÝRAZNÁ HOSTOVÁNÍ, ÚČAST NA PROJEKTECH:
- s Jonem Andersonem: 3 Ships (1985)
- s Paulem Rodgersem: Muddy Water Blues: A Tribute to Muddy Waters (1993)
- na projektu Crossfire: A Salute to Stevie Ray (1996)
- s Rickem Wakemanem: Return to the Centre of the Earth (1999)
E) DALŠÍ SPOLUPRÁCE (včetně jeho vkladu jako multiinstrumentalisty - nejčastěji na klávesy a baskytaru):
Např. s Manfred Mann's Earth Band, Frankie Goes to Hollywood, Marcem Jordanem, Sealem, Michaelem Jacksonem, Tinou Turner, Rogerem Hodgsonem atd.
F) SOUNDTRACKY (včetně těch snímků, kde je sice více interpretů, ale jeho podíl je výrazný jak po stránce skladatelské a interpretační, tak i producentské) - včetně dokumentů:
Např. Music from the Motion Picture Con Air: Trevor Rabin & Mark Mancina (1997), Enemy of the State (1999), Gone in 60 Second (2000), The 6th Day (2000), American Outlaws (2001), The One (2001)...
+ účast např. na Twister (1996), Armageddon (1998), Deep Blue Sea (1999), Remember the Titans (2000), Rock Star (2001), American Outlaws (2001), The Banger Sisters (2002)...
