"Nejlepší způsob, jak se naučit hrát, je kopírovat svoje vzory. Ale jak jednou řekl Pat Martino, učte se, co můžete, ale pak na všechno zapomeňte a snažte se hrát sami ze sebe. Jinak se z vás stane jen suchý, nezajímavý klon kohosi..." (Steve Lukather, Guitar Player 1984)
Abych se přiznal, tak jsem si někdy v polovině osmdesátých let po poslechu "čtyřky", slavného čtvrtého studiového alba Toto, řekl "dobrý", ale moje krevní skupina to tak úplně zase nebyla. To už se mi od nich více líbil debut Toto a zejména přímočařejší Hydra. Něco úplně jiného ale nastalo, když se mi do rukou dostaly sólové práce Lukathera, zakladatele a protagonisty této americké skupiny.
Když si totiž poslechnete nejen jeho sólové desky, ale i vklad a feeling, na mnoha projektech a hostování u řady významných osobností a kapel, často mnohdy výrazný a v nemálo případech i určující, tak se prostě nemůžete ubránit obdivu k této osobnosti. Lukather totiž patří do té kategorie kytaristů, kteří vynikají ve všech třech kategoriích působení umělce jako takového. Stal se známým nejen jako člen kapely, ale vynikl i jako sólový umělec, ať už v rámci vyloženě sólových projektů nebo pod hlavičkou svých sestav, a navíc ještě proslul i na poli studiových projektů a hostování. A to rozhodně není málo. Už jenom z tohoto posledního hlediska se stačí podívat na impozantní seznam desek, na kterých se jako host nebo dočasný člen koncertního či studiového týmu podílel. Aby ještě více vyplynula šíře jeho feelingu, nechali jsme v příloze Diskografie, na rozdíl od ostatních dílů, větší prostor výčtu jeho hostování. Ten, ač pro velký počet několika set alb pouze výběrový, dokonale vystihuje Lukatherův stylový záběr - od Johna Mayalla po Michaela Jacksona, od Van Halen po Eltona Johna, od Alice Coopera k Chetu Atkinsovi, od Erika Claptona k Artu Garfunkelovi, od Grega Lakea k Peteru Framptonovi - prostě, jedním slovem, obdivuhodné. Vedle těchto skutečností pak "těch několik" cen Grammy působí skoro až obyčejně...
Než si Lukathera přiblížíme, dovolte mi ještě jednu osobní poznámku. Někdo by mohl třeba namítnout, že výraznou část jeho tvorby tvoří cover verze, a to i v rámci kapely Toto. Na rozdíl od podobných kytaristů je tady jedno velké ale: Za prvé, úzký vztah k celé řadě velikánů přímo vytváří základ jeho hry, která, opírajíc se o jejich často stylově hodně rozmanitou tvorbu, je v jeho podání přetavena do zcela osobitého feelingu. Za druhé, Lukather a jeho kolegové vlastně vyšli ze studií a sessionů s nejrůznějšími osobnostmi a na těchto zkušenostech začali stavět a za třetí, podíl "předělávek" zase není tak vysoký. Navíc cover verze jsou v rámci jeho tvorby použity zcela v duchu rčení "třešnička na dortu", takže slouží jako hold nebo jako prostá radost z toho, že si může zahrát, věrně či podle svého to, co vždycky obdivoval.
Steven Lee Lukather se narodil 21. října 1957 v San Fernando Valley v Kalifornii. Ještě než zcela propadl kytaře, se již od pěti let učil hrát na klavír, klávesové nástroje a bicí. Změna nastala v okamžiku, kdy se mu, již jako sedmiletému, dostala do rukou deska Meet The Beatles. "Ten zvuk, ten mě dostal. Pamatuji si, jak jsem si při sólech George Harrisona představoval, že tam na pódiu stojím já a hraju to."
První kytarou se mu stala akustická Kay a malý Steve se začal velmi intenzivně učit podle všech možných nahrávek a desek, které se mu dostaly do rukou. Do patnácti let, než začal chodit na střední školu, se snažil učit sám, poté začal brát hodiny u Jimmyho Wyblea, stylově velmi mnohostranného kytaristy: "Učil mě i to, jak číst noty. Ptal jsem se ho i na harmonii, prostě jsem se chtěl dozvědět co nejvíc."
Na střední škole se začaly tříbit jeho vzory. U nich ovšem Steve nerozlišoval, kterým se chtěl věnovat více a kterým méně - podle jeho vzpomínek ho bralo doslova všechno - poslouchal jak Wese Montgomeryho tak i Larryho Carltona či Al Di Meolu nebo třeba Erika Claptona, Jimiho Hendrixe a Jimmyho Page... Seznam by totiž v podstatě znamenal "kdo je kdo" v elektrické kytaře.
Toto
Na střední škole začal hrát s kapelou, ve které hrál Mike Landau, John Pierce, Carlos Vega a zejména klávesák Steve Porcaro, bratr bubeníka Jeffa Porcara, kterému už také fungovala vlastní skupina. Členové obou kapel patřili v regionu k vyhledávaným studiovým muzikantům, takže se vzájemně znali z různých akcí, ať už studiových, či pódiových, kdy doprovázeli řadu pěveckých či instrumentálních hvězd. A právě po takovém jednom turné s Bozem Scaggsem se David Paich (key), Jeff Porcaro (dr), David Hungate (bg), Steve Porcaro (key), Steve Lukather a Bobby Toteaux Kimball (voc) rozhodli založit si kapelu, kterou pojmenovali (pravděpodobně podle výslovnosti zpěvákova pravého jména) Toto. V té době byl Lukather díky mnohým doporučováním obou bratrů Porcarových již uznávanou a vyhledávanou osobností studiových sessionů. Přesto ho ale nabídka stát se členem nové kapely ze začátku zaskočila: "Bylo mi devatenáct let, a i když jsem hrál už s mnohými osobnostmi, svět kolem obou bratrů Porcarů byl pro mě tím pravým velkým světem. Dlouho jsem tomu nemohl uvěřit."
Toto, již od počátku podporovaní managementem labelu Columbia, vykročili do světa vskutku impozantně. Již první album přineslo kýžený úspěch s hity Hold the Line, I`ll Supply the Love a Georgy Porgy. I když se na něm Lukather nepodílel autorsky, postupně se jeho vklad do kapely prohluboval, a to velice brzy i po této stránce: "Měl jsem spoustu nápadů, když jsem začal s Toto. Ale Dave přicházel s tolika skvělými melodiemi, že jsem necítil potřebu se nějak v tomto směru realizovat. Až na druhém LP Hydra, jsem přišel s některými riffy. Na třetím albu jsem už měl tři skladby a postupně se to začalo zvyšovat..."
IV
Čtvrté album kapely vyneslo Toto na vrchol světového úspěchu. Do dnešního dne se prodalo na osm miliónů kusů této desky, která přinesla nejen takové hity, jako Africa či Rosanna, jež byl dokonce ověnčen cenou Grammy, ale představila Lukathera jako výborného skladatele a výrazného kytaristu s citem pro melodii a skladbu. Zde vlastně došlo k tomu, že se oboustranně osvědčil jeho feeling - deska nejen zúročila jeho zkušenosti z předchozích hostování, ale ještě více pozvedla jeho jméno v rámci dalších sessionů, se kterými se po tomto celosvětovém úspěchu doslova roztrhl pytel. Není třeba uvádět seznam, stačí se podívat na diskografii na konci článku, ale přesto můžeme konkrétněji uvést třeba jeho podíl na skladbách Beat It či Human Nature (Michael Jackson), Dirty Laundry (Don Henley), Running with the Night (Lionel Richie), Physical (Olivia Newton-John), Turn Your Love Around (George Benson), She`s a Beauty a Talk to Ya Later (The Tubes)...
I když už další alba Toto nedosáhla na úspěch jejich "čtyřky", Lukatherově věhlasu to pranic neuškodilo. Jeho hostování se naopak ještě více zintenzivnilo. A navíc, po takových úspěšných akcích, jako byla společná vystoupení a nahrávání s Larrym Carltonem či turné s Carlosem Santanou, Jeffem Beckem a Simonem Phillipsem, se Lukather rozhodl zkusit to i po sólové dráze.
Sólová dráha
Výsledkem byla velice svěží deska, kterou natočil v rámci svého projektu Los Lobotomys s řadou prominentních muzikantů. Vedle Lukathera se na albu tedy podíleli David Garfield (key), Jeff Porcaro, Will Lee (bg), Joe Sample (pi), Carlos Vega a Vince Colaiuta (dr) a další. Na desce je vedle skvělých cover verzí skladeb od Jimiho Hendrixe a Milese Davise zajímavé už jenom to, že zde najdeme minimum dohrávek, což je do určité míry poznávací značka Lukatherových sólových prací: "Mám rád, když se nahrává živě, když kapela jede najednou. Vlastně ani pořádně nezkoušíme, prostě se sejdeme a hrajeme..."
Regulérně prvním sólovým počinem ale byla až následující deska Lukather, kde se její protagonista vyznal z obdivu ke svým vzorům, mezi něž patřili Cream, Led Zeppelin, Jimi Hendrix, David Gilmour, Jeff Beck, Eric Clapton a další. Nešlo ale ještě o cover verze, ale o přístup k tónu, k postavení sóla a jeho linky a zejména ke skladbě: "Když přemýšlím o nějaké nové věci, tak se na ni dívám ne jako na sled tónů či podklad pro sóla, ale jako na sekvenci akordů. Pro mne je nejdůležitější harmonická stránka věci. To ostatní z ní jen a jen vyplyne."
Pod všemi jedenácti skladbami je Lukather i podepsán, navíc si ke spolupráci přizval takové osobnosti, jako jsou Eddie Van Halen, Jan Hammer, Steve Stevens, Richard Marx, Michael Landau nemluvě o Porcarovi, Paichovi a dalších.
Candyman a la přehlídka tónu a skladby
Roku 1991, po jedné z dalších personálních změn u Toto, převzal Lukather i roli zpěváka a výraznou rolí se podílel i na zachování činnosti kapely po nenadálé smrti jejího zakladatele Jeffa Porcara, který 5. srpna 1992 zemřel na infarkt po nadýchání se pesticidů, jež rozprašoval po své zahradě. Kapela po určitém přešlapování na místě angažovala svého starého známého, bubeníka Simona Phillipse a znovu s neztenčenou silou vyrazila na turné a do studií. To však již Lukather přišel s dalším, opravdu výjimečným albem Candyman, které je perfektní ukázkou jeho širokého feelingu. Spolu s Phillipsem, Garfieldem, Paichem, ale také i Paulem Rodgersem, Chrisem Trujillem a dalšími natočil devět svých skladeb a tři cover verze. Z jeho vlastních skladeb pak na první poslech okamžitě zaujme zejména Born Yesterday či Extinction Blues, nádherně nosné sólo zní v úvodní Hero with a Thousand Eyes, prostě jde o výbornou desku. A i zde platí, ostatně jako u většiny jeho desek, že nejméně devadesát procent materiálu je nahráno živě, bez vrstvení, stříhání a dalších editačních, pro studio obvyklých úprav...
"Žiju v tolika dobách, kolik skladeb zrovna přebírám..."
Další sólovka, Luke, se nesla v podobném duchu, ani zde nechyběly převzaté věci (Blue Bird od Stephena Stillse a nádherná The Pump, "beckovka" od Simona Phillipse a Tonyho Hymase), i zde se na realizaci podílely významné osobnosti, jako Gregg Bissonette, David Paich, John Pierce a další. V tomto období ale již znova naplno propukla činnost Toto s navrátivším se zpěvákem Bobby Kimballem, takže na další sólové desky si jeho fanoušci museli počkat až do roku 2001. Zde po lahůdkovém No Substitutions, které natočil live s Larrym Carltonem a Greggem Bissonettem, přišel s albem, na kterém nechal naplno promluvit svou vášeň pro předělávky. V rámci svého projektu, sestavy Doves of Fire, kterou spolu s ním tvořili Simon Phillips, Jeff Babko (key) a Melvin Davis (bg), natočil osm cover verzí od Johna McLaughlina, Milese Davise, Billyho Cobhama, Maxe Middletona a dvou legendárních spolupracovníků Jeffa Becka, Phillipse a Hymase. Album tak předznamenávalo následující LP Toto, Through The Looking Glass, které bylo také postaveno na převzatých skladbách.
Cover verzím bylo po zajímavém projektu SantaMental, kde došlo k za spolupráce Eddieho Van Halena, Slashe, Steva Vaie, Edgara Wintera, Mikea Landaua, Jeffa Babka a dalších k úpravám vánočních písní, věnováno i následující album jeho další sestavy El Grupo. Jde o čítankové ukázky možností improvizace na dané téma. Může se tak zdát, že jeho sólová autorská iniciativa je trochu potlačena nejposlednějšími studiovými aktivitami Toto, kdy zejména na Falling in Between je jeho podíl neoddiskutovatelný, a to i po stránce produkce. U Lukathera bych se ale neobával nějakého zvolnění. Podle nejnovějších zpráv jsou prý nová, čistě autorská alba (jedno písničkové a druhé instrumentální) na spadnutí...
Kytary
Z široké sbírky kytar si Lukather poslední dobou nejvíce zvykl brát si na pódium své signature modely Ernie Ball Music Man Luke. Jeho jméno tak rozšířilo nabídku firmy, která v této divizi nabízela poměrně už dlouhou dobu modely Albert Lee, a zejména Steve Morse. Lukatherovy nástroje mají korpus z olše, krk je javorový a hmatník s dvaadvaceti pražci je z palisandru. Tremolo je značky Music Man Vintage, uzamykatelná mechanika na hlavě je Schaller M6. Snímače o rozložení SC/SC/HB jsou aktivní, všechny jsou značky EMG, humbucker u kobylky je model 85, oba singly jsou série SLV. Steve s sebou na turné většinou bere čtyři tyto kytary v odlišných konečných úpravách (zelenou, modrou, červenou a černou): "Nemám žádné zvláštní úpravy na svých kytarách. Jsou takový, jaký je koupíte v obchodě. Není totiž potřeba žádných úprav, protože to jsou nejlepší kytary, na které jsem kdy hrál."
Před rokem 1994, než podepsal smlouvu s Music Man, tvořily základ jeho nástrojové artilerie Ibanezy (SL10), řada Fernandezů a signature modely Valley Arts.
U akustických kytar již delší dobu preferuje Ovationy Adamas, z nichž má dva, černého a červeného.
Na své kytary natahuje sady strun Ernie Ball, na elektriky RPS9 Slinky o síle .009-.042, na akustiky Regular Slinky.
Aparáty
Lukather pro širokou variabilitu, kterou od svého zvuku požaduje, si již léta zvykl na systém pre-amp, power amp a bedny: "Klasický stack, hlava-bedna, je něco, co už svou technologií, jménem a místem na trhu a v neposlední řadě i historií předesílá určitý zvuk, často i styl hry. Tohle mi dává obrovské možnosti vtělit se tam, kam potřebuju." Základem jeho sestavy jsou komponenty CAE, Custom Audio Electronics, a to předzesilovače SE Tube (či CAE 3+) a trojice beden, osazených 2 x 12" Peavey. Obě krajní bedny slouží pro zvýraznění stereo signálu, prostřední je nejvíce využívána pro suchý čistý zvuk. Jako základ zesílení pak používá dva power ampy VHT, 62902 a G2150-C, řízené dvěma jednotkami Furman PL-Pro Power Plus Supply.
Efekty
Většinu efektových zařízení má instalovánu ve dvou raccích společně s předzesilovači a power ampy. Patří sem dva Lexicony PCM-70, ladička Korg ToneWorks, TC Electronics G-Force, Line 6 Mod Pro, MXR Smart Gate (či Hush Guitar Silencer) a Dunlop Cry Baby DCR-ISR, včetně dalších prvků od CAE, reverb a volume controller GVCA-2, Dual Stereo Mixer, Black Cat Vibe a Super Tremolo. Všechny efekty jsou pak ovládány CAE Patchbay přes MIDI foot controller od stejné firmy, který je spolu s dalšími zařízeními a ovládacími prvky, jako ladička Boss TU-2, pedál Boss FV-100 a wah pedál Dunlop Cry Baby, instalován na pedalboardu.
Grammy pro Stevea Lukathera
Roku 1982 hned čytři ocenění: Nejlepší rhythm` n`bluesová skladba (Turn Your Love Around), jako člen kapely Toto získal ocenění Nejlepšího producenta roku za LP Toto IV, stejné album sklidilo i cenu Album roku, Grammy byla ověnčena i skladba Rosanna jako Nejlepší nahrávka roku, roku 1991 získal tuto prestižní cenu v kategorii Nejlepší instrumentální album (No Substitutions, live záznam z vystoupení s Larrym Carltonem v Osace)...
diskografie
A) Steve Lukather + Toto:
A.1) Základní, profilová alba, včetně rarit, kompilačních projektů a těch live alb, která jsou běžně řazena do základního katalogu desek skupiny:
Toto (1978, Columbia)
Hydra (1979, CBS)
Turn Back (1981, Columbia)
IV (1982, CBS)
Isolation (1984, CBS)
Dune (1984, instrumentální deska s Vídeňskou filharmonií, soundtrack, Edel)
Fahrenheit (1986, CBS)
The Seventh One (1988, Columbia)
Past to Present 1977 - 1990 (1990, kompilace + čtyři nové skladby s novým zpěvákem, CBS)
Kingdom of Desire (1992, Columbia)
Absolutely Live (1993, Columbia)
Tambu (1995, Columbia)
XX (1977 - 1997) (1998, rarity + live, Columbia)
Mindfields (1999, Columbia)
Livefields (1999, Columbia)
Through the Looking Glass (2002, Toto Recordings)
25th Anniversary Live in Amsterdam (2003, live, Eagle)
Falling in Between (2006, Frontiers)
Bottom of Your Soul, Summer 2006 - Tour Edition (2006, EP, Frontiers)
A.2) Vybrané kompilace:
Best Ballads (1995, Columbia)
Greatest Hits (1996, Sony)
Greatest Hits... and more (2002, Sony)
Love Songs (2003, Sony)
A.3) Videa + DVD (pouze doporučený výběr):
Past to Present, 1977 - 1990: The Videos (1990), Greatest Hits Live... and more (2002), The Ultimate Clip Collection (2003)
B) Steve Lukather sólově
B.1) Základní, profilová alba (včetně těch desek, které byly realizovány v rámci různých sestav, vzniklých pro různé projekty, live či studiové):
Los Lobotomys (1989, Lukather + Los Lobotomys, Maxus)
Lukather (1989, na úvodní skladbě se podílel i Eddie Van Halen, CBS)
Candyman (1994, z 12 skladeb jsou tři cover verze, 2 x od Jimiho Hendrixe - Freedom a Red House a 1 x od Joea Walshe - The Bomber, Columbia)
Luke (1997, na americkém vydání je navíc ještě jeden bonus, předělávka The Pump od Simona Phillipse a Tonyho Hymase - od Jeffa Becka, Columbia)
No Substitutions (2001, Lukather + Larry Carlton, z japonského turné roku 1998, Favored Nations)
Doves of Fire Live (2001, Lukather + Doves of Fire, album předělávek, Bootarmed)
Santamental (2003, projekt Steve & Friends, cover verze skladeb pro Vánoce, spolupráce Eddieho Van Halena, Slashe, Steveho Vaie, Mikea Landau a dalších, ulfTone)
El Grupo Live (2005, live, Lukather + El Grupo, album předělávek, El Grupo)
Ever Changing Times (2007)
B.2) Videa + DVD:
Master Session (1984), In Concert (2002), Master Session (2005), The Paris Concert (2005)
C) Výrazné spolupráce (pouze výběr, celkový počet včetně zařazení plného počtu následujícího bodu diskografie by přesáhl číslo 350):
- s Bozem Scaggsem - Down Two Then Left (1977), Middle Man (1980), Other Roads (1988), Dig (2001)
- s Alicem Cooperem - From the Inside (1978), Trash (1989)
- s Cheap Trick - Dream Police (1979)
- s Earth, Wind & Fire - I am (1979), Faces (1980)
- s Johnem Mayallem - Bottom Line (1979)
- s Lee Ritenourem - Feel the Night (1979)
- s Eltonem Johnem - Victim of Love (1979), The Fox (1981)
- s Arethou Franklin - Aretha (1980)
- s Grahamem Nashem - Earth & Sky (1980)
- s Peterem Framptonem - Breaking All the Rules (1981)
- s Gregem Lakem - Greg Lake (1981), From the Underground, Vol.2 (2003)
- s Chicago - 16 (1982), 18 (1986)
- s Donem Henleym - I Can`t Stand Still (1982)
- s Michaelem Jacksonem - Thriller (1982)
- se Stevie Nicks - The Wild Heart (1983)
- s Joem Cockerem - Civilized Man ( 1984), Heart and Soul (2004)
- s Paulem McCartneym - Give My Regards to Broad Street (1984)
- s Chetem Atkinsem - Stay Tuned (1985)
- s Erikem Claptonem - Behind the Sun (1985)
- v projektu Carlos Santana & Jeff Beck & Steve Lukather - Lotus Gem (1986)
- s Ionem Andersonem - In the City of Angels (1988)
- s Artem Garfunkelem - Lefty (1988)
- na projektech Tribute to Otis Redding, The Songs of Bruce Springsteen a A Very Special Christmas (vše 1989)
- s Davidem Garfieldem - L. A. Keyboards Project (1990)
- s Michaelem Landau - Tales From the Bulge (1990)
- s Rodem Stewartem - Vagabond Heart (1991)
- s Dweezilem Zappou - Confession (1991)
- s L.A. Blues Authority - L. A. Blues Authority (1992)
- s Gregem Bissonettem - Siblings (1992), Gregg Bissonette (1998)
- s Cozym Powellem - The Drums Are Back (1992)
- s Rogerem Watersem - Amused to Death (1992)
- s Larrym Coryellem - I`ll Be over You (1994)
- s Johnem Wettonem - Voice Mail/Battle Lines (1994)
- na projektu Jeffology (1995)
- s Meatem Loafem - Live around the USA (1996)
- na projektech A Tribute to Aerosmith a A Tribute to Alice Cooper (vše 1999)
- na projektu A Tribute to Ozzy (2000)
- na projektu A Tribute to Queen (2001)
- s Todem Rundgrenem - Tod Rungren & His Friends (2002)
- na projektech Pigs and Pyramids: The Songs of Pink Floyd a One Way Street, A Tribute to Aerosmith (vše 2002)
- na projektech Hazy Dreams, A Tribute to Jimi Hendrix a Stairway to Rock, A Tribute to Led Zeppelin (vše 2003)
- na projektech Spin The Bottle, An Allstar Tribute To Kiss a A Guitars Surpreme, Tribute to John Coltrane (vše 2004)
- s Edgarem Winterem - Jazzin` the Blues (2004)
- s Milesem Davisem - Münich Concert (2005)
- s Lesem Paulem - Les Paul & Friends: American Made World Player (2005)
- na projektech Travers & Appice: Bazooka a The Loner, A Tribute to Jeff Beck (vše 2005)
- s Tonym Levinem - Resonator (2006)
D) Další spolupráce a hostování (pouze výběr, celkový počet včetně zařazení plného počtu předchozího bodu diskografie by přesáhl číslo 350):
Např. s Dianou Ross, Hall & Oates, Cher, America, Donnou Summer, Georgem Bensonem, Quincy Jonesem, Ricky Lee Jonesem, Udo Jürgensem, Manhatten Transfer, The Tubes, Warrenem Zevonem, Randym Newmanem, Lionelem Richiem, Far Corporation, Asia, The Crussaders, Wilsonem Phillipsem, Richardem Marxem, Van Halen, Spinal Tap, Jimmym Webbem, Gregorian, Derekem Sherinianem, Yardbirds a dalšími, nezapomeňme ani na soundtracky, jako Two of a Kind, Road House, Straight Talk atd.
