Kytaroví velikáni - Steve Cropper

Vítězslav Štefl, 14. 4. 2008

"Nepočítám, s kolika lidmi jsem už hrál. Nejdůležitější je být ve správnou chvíli na správném místě."

Steve Cropper, Guitar Player 2000

Ano, úvodní slova naprosto dokonale vystihují Steva Croppera, skladatele, producenta, multiinstrumentalistu, jednoho z nejznámějších a zároveň i nejvyhledávanějších kytaristů kategorie, která by se dala vyjádřit souslovím "ti, kteří stojí za zády hvězd." A to zdaleka nejen pro studiovou práci, ale i pro živé hraní. Řada vyhlášených a všeobecně proslulých hvězd, pěveckých i instrumentálních, si totiž velice rychle oblíbila jeho dnes už pověstnou zálibu v preciznosti zvuku, detailech sólových i doprovodných partů a hluboký cit pro vyznění celé skladby.

Našli bychom i více příčin všeobecné Cropperovy proslulosti. Patří sem mj. i jeho tíhnutí k minimalismu ("...?nevím, proč by tam mělo být tónů deset, když stejnou úlohu udělají tóny dva, správně posazené..."), věhlas si zasloužil i jako skladatel. Je to dokonce jeden z nejplodnějších autorů na světě, jeho skladby najdeme na více než 750 albech různých umělců, skupin a stylově zaměřených kompilací a projektech. Navíc i přes opravdu širokou žánrovou různorodost si na většině těchto nahrávek udržuje svůj výraz, a právě proto je jeho vklad nejen nepřehlédnutelný, ale i velmi žádaný. Cropper se totiž vedle všeobecně mnohem známějších osobností neztratí, jeho kytara v podstatě nejen doplňuje daný projekt, ale dokáže ho dotvořit tak, že ho "nakopne", jak se říká, do výraznějších poloh. Častokrát právě oni hvězdní umělci ve svých interview k výsledným albům či turné vyzdvihují jeho vklad.

Není tedy divu, že ho Keith Richards tituluje přezdívkou "Pan Dokonalý". "Pokud cítím," říká Cropper, "že by se něco dalo zahrát jinak, líp a podnětněji, tak prostě nejdu dál, dokud nevyčerpám veškeré možnosti. I kdyby to mělo trvat, já nevím jak dlouho."

A ještě jeden fakt přispěl k tomu, že jsme tohoto kytaristu uvedli do našeho seriálu Kytaroví velikáni. Jde totiž o jednoho z nejvýraznějších doprovodných kytaristů vůbec. Sám má na tuto skutečnost vlastní názor: "Mnoho lidí se mě pořád ptá, proč třeba víc nesóluju, proč nevydávám víc sólových desek a tak. Jediná odpověď, která mě vždycky napadá, je, že hrát s celou řadou nejrůznějších osobností a skupin je neuvěřitelně podnětný, a taky, a to je to hlavní, doprovod mě baví, chyběl by mi, kdybych jenom a jenom sóloval."

Ještě než si přiblížíme jeho osobnost, je nutné poznamenat, že právě u tohoto kytaristy jsme uvedli celkem rozsáhlý seznam jeho hostování. Důvod k tomu (na rozdíl od ostatních, zde uváděných velikánů, kde se zaměřujeme spíše na tvorbu sólovou či se stálejšími formacemi) je nabíledni - podstata jeho významu spočívá zvláště v řadě hostování a spoluprací, a právě přehled těchto aktivit může nejlépe dotvořit představu o významu tohoto umělce.

Stephen Lee Cropper se narodil 21. října 1941 na jedné z farem oblasti Willow Springs, blízko města Dora v Missouri. Když mu bylo devět let, odstěhovala se jeho rodina do Memphisu. To už si s sebou přivezl zálibu ve venkovském blues a country. V novém působišti se k této hudbě navíc přidal gospel, rhythm and blues a zejména, tehdy bouřlivě se rozvíjející, rock and roll, který zněl jak z černých, tak i bílých rádií. Neuběhl ani rok, když to mladý Cropper začal poprvé zkoušet na kytaru, kterou si půjčil od svého švagra. Ve čtrnácti letech pak dostal svůj první vlastní nástroj a prošel řadou místních kapel. Jeho tehdejšími vzory byli Tal Farlow, Chuck Berry, Jimmy Reed, Chet Atkins, ale také Lowman Pauling z memphiských The Five Royals a Billy Butler z Bill Dogget Bandu. Jak ve svých vzpomínkách uvedl Charlie Freeman, jeho budoucí kolega Steve jamoval, kde to jen šlo. Samozřejmě, že odtud byl jen krůček k stálejšímu členství v nějaké formaci. Tou se nakonec stala Royal Spades, kapela, kterou založil spolu s Freemanem, kytaristou Paulingových Five Royals, a dalšími dvěma spolužáky.

Mar-Keys

Základem repertoáru Royal Spades byly cover verze známých R & B, R & R a soulových skladeb, které s postupujícím časem čím dál více nabývaly (někdy až výrazně) odlišného vyznění. Že na tomto trendu měl výrazný podíl Cropper, bylo jasné. Jeho čerstvě probuzená a stále urputnější ctižádost zahrát vše co nejdokonaleji a velmi rychle vytříbila sestavu skupiny, takže v průběhu několika měsíců byli Royal Spades tvořeni vybranými excelentními muzikanty. A aby se kapela mohla daleko více orientovat na své skladby či vlastní verze předělávek a zároveň se tak zbavila jakéhokoli vztahu k předchozím scénám, došlo i ke změně názvu. Roku 1958 tak vznikla formace Mar-Keys, jejíž jednoznačnou páteří byli Cropper a baskytarista Donald "Duck" Dunn. Ten, stejně jako Cropper, se později stal také veličinou kategorie najímaných studiových a pódiových hráčů. Dueto doplnili bubeník Terry Johnson, klavírista Jerry Lee "Smoochie" Smith, saxofonisté Don Nix a Charles "Packy" Axton a trumpetista Wayne Jackson.

Roku 1960 se přes Axtonovu matku a strýce dostali k memphiskému labelu Satellite Records, pod jehož hlavičkou začali působit jako doprovodné těleso umělců, kteří pro značku natáčeli. Nezaháleli ale ani jako svébytná skupina, takže o rok později zkusili vydat skladbu Last Night. Ta se stala velkým hitem, v létě toho roku se dostala do Top 5 R & B i popověji zaměřených anket.

Zelená cibule

Po změně jména společnosti na Stax (po žalobě původního kalifornského labelu Satellite Records) Mar-Keys pokračovali v nahrávání i v doprovázení zpěváků. Řada vlastních singlů, která tehdy vznikla, jako např. Pop-Eye Stroll, The Morning After či Philly Dog, zaznamenaly také velký úspěch, nikdy však nedosáhly na proslulost jejich debutu.

I když v této době Cropper působil jako studiový muzikant i u jiných labelů (kupříkladu u Sun Records, Hi Records a dalších), na mateřskou společnost nezapomněl. Ba naopak. Stal se díky své technice hry, umění aranže a dotaženosti produkce klíčovou postavou značky Stax a nejbližším spolupracovníkem jejího prezidenta Jima Stewarta.

Přesto ovšem došlo k další změně. Při své studiové práci se totiž setkal s vycházející soulovou instrumentální a skladatelskou hvězdou labelu Stax, klávesákem a pianistou Bookerem T. Jonesem. Oba dva v sobě navzájem objevili studnici inspirace, což nemohlo skončit jinak, než dohodou o společné nové kapele. Cropper tedy opustil Mar-Keys (ti se z toho v podstatě nevzpamatovali) a s Jonesem založil Booker T. & the MG`s, kapelu, která je právem počítána mezi největší jména soulové muziky vůbec.

Spolu s nimi se v zakládající sestavě ocitl bubeník Al Jackson a baskytarista Lewis Steinberg, nahrazený postupem času Donaldem Dunnem, Stevovým kolegou z Mar-Keys.

Celá ta myšlenka hrát společně vlastně vznikla náhodou. Koncem léta 1962 totiž tato čtveřice měla doprovázet Billyho Lee Rileye. Ten se ale někde zdržel, takže nudící se čtyřka si krátila čas jamováním na blues. Naštěstí Stewart, který tehdy seděl za zvukařským pultem, zapnul magnetofon. Výsledek byl přímo skvělý, a když se tato věc pod názvem Green Onions vyšplhala na první místo ankety Billboard v kategorii rhythm and blues a v populárních žebříčcích obsadila třetí místo, bylo rozhodnuto.

Booker T. & the MG`s

V podstatě až do konce šedesátých let kapela produkovala řadu nahrávek, které se staly klasikou své doby a položily základ k současnému vnímání bohatosti forem hudby šedesátých a sedmdesátých let, a to zdaleka ne jen z oblasti soulu. Zejména Cropper se stal hlavním protagonistou této skupiny, což mnohokrát potvrdil i Jones: "Cropper dokázal nanášet různé palety zvuků, ale přitom to všechno vycházelo jenom z jeho prstů, stylu hry a aparátu..."

Singly se hrnuly jeden za druhým, z velkého počtu bychom mohli jmenovat třeba Soul Dressing, Boot-leg, My Sweet Potato, Hip Hug-Her, Groovin`, Soul Limbo, Hang 0Em High, Mrs. Robinson, Time is Tight, Something či Melting Pot. I když byly mnohé z nich hodně úspěšné, žádný z nich nezaznamenal takový ohlas jako Green Onion. Takže stejný problém jako u Mar-Keys...

I když se tedy dařilo, i když byli Booker T. & the MG`s uznávaní jak samostatně, tak i jako studioví muzikanti, i když se v podstatě každý z nich stal všeobecně uznávanou osobností, přesto to na přelomu šedesátých a sedmdesátých let začalo skřípat. Na rozdíl od většiny skupin zde ale nešlo o názorové rozdíly či osobní neshody, ale důvodem k pozdějšímu rozpadu byla ... práce. Ano, je to paradox, ale právě ona velká vytíženost všech členů, právě ten fakt, že se spolu setkávali na svých vlastních projektech čím dál tím méně, to byla hlavní příčina toho, že se roku 1971 rozhodli činnost kapely ukončit. Alespoň tedy dočasně.

Po vlastní ose

Cropper tehdy totiž vykročil na cestu, které se v podstatě drží dodnes. Rozjel spolupráci s mnoha věhlasnými umělci, začal skládat, produkovat desky a také se rozhodl, že to občas zkusí i samostatně. Ovšem jeho sólová prvotina With a Little Help from My Friends zůstala přes své jednoznačné kvality zcela ve stínu jeho ostatní činnosti. Vedle spolupráce s Eddiem Floydem (Knock on Wood kupříkladu), Wilsonem Pickettem (In the Midnight Hour) a celou plejádou dalších bylo jeho jméno už delší dobu pevně spojeno s Otisem Reddingem. A to nejen při účinkování v jeho doprovodném tělese, ale i jako spoluautora - skladba (Sittin` On)The Dock of the Bay se stala šestou nejvíce hranou skladbou na světě. Právě jeho spolupráce s Reddingem se stala odrazovým můstkem pro jeho další aktivity. Tento významný rhythmandbluesový zpěvák a multiinstrumentalista měl také vliv i na jeho feeling a techniku hry: "Redding měl na mě vlastně největší vliv. To díky jemu jsem přišel na to, že jedna správně zahraná nota ve správnou chvíli dokáže víc, než celý vodopád tónů..."

Po Reddingově smrti se společnost Stax dostala do problémů a Cropper se rozhodl založit svou vlastní značku. Spolu s Jerrym Williamsem a Ronniem Stootsem, jedním ze zakladatelů Mar-Keys, tedy rozjeli label TMI (Trans-Maximus), pod jehož křídly v průběhu dalších let natáčeli mj. i Jeff Beck, José Feliciano, Yvonne Elliman, Tower of Power a další. Cropper se podílel i na dalších nahrávkách, jeho jméno se ocitlo dokonce i v takové společnosti, jako Ringo Starr (Ringo - 1973, Goodnight, Vienna - 1974), John Lennon, který ho oslovil ke spolupráci na LP Rock 0n` Roll, či Paul McCartney. Bude ovšem lepší, když se podíváte na přílohu s diskografií.

Přes všechny tyto úspěchy Steve nezapomínal na Jonese a éru s Booker T. & the MG`s. Roku 1975 se dokonce s Jonesem, Dunnem a Jacksonem domluvili na obnovení činnosti, realizovali i nahrávky na další album, ale všechno šlo vniveč poté, co Ala Jacksona v jeho bytě zavraždil zloděj, jenž se k němu vloupal...

Blues Brothers

Cropper s Dunnem se vedle bohaté studiové a koncertní činnosti stali členy The RCO All-Stars Levona Helma (bubeník a zpěvák z The Band; pozn. editora), ale poté přišel další velký okamžik pro tuto nezdolnou memphiskou dvojku - dostali se do týmu dueta John Belushi/Dan Aykroyd neboli Blues Brothers. Kapela roku 1978 vydala live desku, která se díky předělávkám Soul Man a Rubber Biscuit dostala do Top 40. Ještě větší poprask nastal, když se skupina vydala na promotion turné ke stejnojmennému, dnes už kultovnímu filmu. Ani další album nebylo slabé, ba naopak. S takovými hity, jako Gimme Some Lovin` a Who`s making Love, se také dostalo do Top 40. Ovšem i zde udeřil osud, a když 5. března 1982 John Belushi zemřel, celá sága skončila.

Roku 1988 se sice Cropper, Dunn a další pokusili pověst Blues Brothers znovu oživit, vystupovali se zpěvákem Eddiem Floydem, Samem Moorem a Larrym Thurstonem, roku 1992 spolu s Aykroydem realizovali i další desku, ale... Nešlo to prostě tak, jak si všichni představovali. Faktický konec tohoto snažení byl pak ve velice slabých ohlasech na Blues Brothers 2000, filmové pokračování kdysi úspěšného debutu.

...?a pořád na plný plyn

Na konci devadesátých let Cropper založil svou vlastní firmu Play It, Steve!, prohloubil svou spolupráci s dalšími velikány, včetně Buddyho Guye, Eltona Johna, Paula Simona, Johnnyho Langa, podílel se na produkci desek Steppenwolf, zahrál si s Joem Louisem Walkerem, úspěch sklidil i jeho vklad na soundtrack Blockbuster Vampires režiséra Johna Carpentera, v posledních letech si otevřel i vlastní studio Insomnia Studio, které je v Nashville, 9. června 2005 byl společně s Johnem Fogertym a dalšími uveden za kategorii Skladatel do Síně slávy... no není to impozantní? A to na otázku, čím se vlastně řídí při skládání a improvizaci, odpověděl takto: "Stačí jen sledovat ty tečky na hmatníku a nemůžete se dostat do nesnází."

Kytary

I když Cropper hrál na řadu nejrůznějších nástrojů, nejvíce bylo jeho jméno spojováno s telecastery. U Mar-Keys sice začínal na gibsony, ale jeho základní kytarou se brzy stal `56 Fender Esquire: "Esquire měl jeden snímač a Telecaster dva. To byl vlastně jedinej rozdíl, protože oba měly krásný zvuk, a tak jsem je používal oba, hlavně ve studiu."

Postupem doby si Steve rád vyzkoušel, často na delší časový úsek, i jiné značky, z nichž poté se jeho hlavními kytarami staly nástroje Peavey, zejména pak signature modely Cropper Classic.

Aparáty

Od počátku své kariéry až do dnešních dnů zůstal Steve v podstatě stále věrný kombům Fender, z nichž preferoval či preferuje řady Harvard, Super Reverb a Quad Reverb. Z výraznějších změn můžeme jmenovat snad jen komba Mesa/Boogie, na které hrál jedno období sedmdesátých let, a samozřejmě signature aparáty Peavey, které se pro něj staly typickými zejména na konci devadesátých let.

diskografie

A) Steve Cropper + Mar-Keys:

The Last Night (1961, roku 2002 vyšlo v souhrnném vydání Last Night/Do the Pop-Eye, Atlantic)

Do the Pop-Eye (1962, roku 2002 vyšlo v souhrnném vydání Last Night/Do the Pop-Eye, Atlantic)

The Great Memphis Sound (1966, Atlantic)

Damifiknow (1969, roku 1994 vyšlo v souhrnném vydání Damifiknow!/Memphis Experience, Stax)

Memphis Experience (1971, roku 1994 vyšlo v souhrnném vydání Damifiknow!/Memphis Experience, Stax)

B) Steve Cropper + Booker T. & The MG`s:

B.1) Profilové, základní desky:

Green Onions (1962, Atlantic)

Soul Dressing (1965, Atlantic)

In the Christmas Spirit (1966, Atlantic)

And Now! Booker T. & The MG`s (1966, Rhino)

Hip HugHer (1967, Rhino)

Doin` Our Thing (1968, Rhino)

Soul Limbo (1968, Stax)

Uptight (1968, Stax)

McLemore Avenue (1970, Stax)

Melting Pot (1971, Stax)

Universal Language (1977, s bubeníkem Williem Hallem, Stax)

That`s the Way it should be (1994, Columbia)

B.2) Vybrané kompilace:

Booker T. Set (1969, Stax)

The Best of Booker T. & the MG`s (1986, Stax)

The Best of Booker T. & the MG`s (2005, Collectables)

The Very Best of Booker T. & the MG`s (1994, Rhino)

Time Is Tight (1998, Stax)

Soul Men (2003, Stax)

Stax Profiles (2006, Stax)

C) Steve Cropper + Blues Brothers:

Briefcase full of Blues (1978, platina, obsahuje hity Soul Men a Rubber Biscuit, Atlantic)

Made in America (1980, live, v Top 40, dva hity - Gimme Some Lovin` a Who`s Making Love, Atlantic)

The Best of Blues Brothers (1980, kompilace, Atlantic)

Live in Montreaux (1990, kompilační live WEA International)

Red, White and Blues (1992, Turnstyle)

Live From Chicago0s House of Blues (1997, kompilační live, House of Blues)

D) Spolupráce, hostování, účasti na projektech:

D.1) Výrazné spolupráce a významná hostování:

Pozn. 1: Včetně výrazných kompilací a těch projektů, kde Cropper sice vnitřně patřil do doprovodného tělesa daného sólisty, celek však přes delší časový úsek fungoval stylem sólový umělec - doprovodná kapela. Poznámka neplatí pro jeho angažmá u Otise Reddinga, kde byl tento vztah velmi nezřetelný.

Pozn.2: Jedná se pouze o výběr, i s položkami následujícího bodu E by počet nahrávek překročil číslo 400!

- s Otisem Reddingem (i s vybranými kompilacemi): Pain in My Heart (1964), Great Otis Redding Sings Soul Ballads (1965), Otis Blue: Otis Redding Sings Soul (1966), Soul Album (1966), King & Queen (1967, i s Carlou Thomas), Live in Europe (1967), Dock of the Bay (1968), Immortal (1968), Love Man (1969), Tell the Truth (1970), Ultimate Otis Redding (1986, kompilace), Remember Me (1992), Otis! (1993, kompilace), Dreams to Remember (1998, kompilace), Love Songs (1998, kompilace)

- s Wilsonem Pickettem: Exciting (1966)

- s Albertem Kingem: Born under a Bad Sign (1967, Mobile Fidelity/Stax), King of the Blues Guitar (1969), Ultimate Collection (1993, kompilace), Hard Bargain (1996)

- s Delaney & Bonnie: Home (1969), D&B Together (2003)

- s Tower of Power: Bump City (1972), We came to play (1978)

- s Ringo Starrem: Ringo (1973), Goodnight Vienna (1974)

- s Rodem Stewartem: Atlantic Crossing (1975), A Night on the Town (1976), Foot Loose & Fancy Free (1977), Every Beat of my Heart (1986), Rod Stewart (1986)

- s Artem Garfunkelem: Breakaway (1975)

- s Johnem Lennonem: Rock`n`Roll (1975)

- s Richiem Havensem: The End of the Beginning (1976)

- s Manhattan Transfer: Pastiche (1976)

- s Peterem Framptonem: Where I should be (1979)

- s B. B. Kingem: King of Blues: 1989 (1988)

- s Royem Orbisonem: Mystery Girl (1989)

- s Royem Buchananem: Guitar on Fire (1993)

- s Paulem Simonem: Songs from the Capeman (1997)

- s Buddym Guyem: Heavy Love (1998)

D.2) Další spolupráce (včetně vybrané produkce):

Např. s Eddiem Floydem, Isaacem Hayesem, Williamem Bellem, Arethou Franklin, Johnnie Taylor, Buddym Milesem, Staple Singers, Jeffem Beckem, José Felicianem, Neilem Sedakou, Lowellem Fulsonem, Keithem Moonem, Leonem Russellem, Sam & Dave, Cate Brothers, Royem Buchananem, Nigelem Olssonem, Yvonne Ellimanovou, Duanem Eddym, Robbenem Fordem, Poco, Ettou James, Dolly Parton, Jimmym Buffettem, Alabama, Carlou Thomas, Robertem Crayem, Bobem Dylanem (na výročním koncertě, záznam: 30th Anniversary Concert Celebration, 1993), Soul Mission, Soul Children, Bobem Scaggsem, Joem Louisem Walkerem (The Blues of the Month Club, Great Guitars a Preacher and the President), Josém Felicianem, Johnem Carpenterem, Bobbym Whitlockem, Jerrym Lee Lewisem, Johnem Mayallem (v období projektu John Mayall & Friends), Johnem Kayem, Richiem Havensem, Johnem Mellencampem, Jonnym Langem (Wander this World), Steppenwolf a dalšími...

E) Rarity, kompilace, zajímavosti, soundtracky:

Ke sběratelským zajímavostem patří kupříkladu Back to Back (1967, s Mar-Keys a Booker T. & the MG`s), Get Ready (1968, s Booker T. & the MG`s, Atlantic), Stax Blues Brothers (1970, Stax) a další + soundtracky, jako třeba Blues Brothers (1980), Roadie (1980), Into the Night (1982), Platoon (1986), Top Gun (1986, jako producent), Great Outdoors (1988), Roadhouse (1989, hraje zde na piano), Turf Turf (1990, jako skladatel) atd. + celá řada stylově zaměřených albových projektů a kompilací, jako Soul Christmas (1968), Atlantic Blues (1986), Blue Suede Sneakers (1995) včetně tribute projektů a la Tribute to Otis Redding (1988)...