Crosby, Stills, Nash & Young? Jedna z prvních formací, která získala statut superskupiny? Ano! A zdaleka nejen to.
Stills se totiž významnou měrou podílel nejen na výrazu této skupiny, ale byl členem i dalších formací, kdy vedle Buffalo Springfield, jedné z definic folk rocku, se během své kariéry ocitl v řadě projektů, jako Super Session, jedné ze základních nahrávek blues rocku, nemluvě třeba o jeho albovém debutu, na kterém se podíleli i Jimi Hendrix, Eric Clapton či třeba Ringo Starr.
Stephen Stills
Stephen Arthur Stills se narodil 3. ledna 1945 v Dallasu v Texasu. Jako syn profesionálního vojáka studoval na vojenských akademiích (dokonce i v Petrohradu), důležitý pro nás ale je ten fakt, že tím, jak se dostal na řadu míst, se setkal s mnohými hudebními styly. Z nich ho nejvíce ovlivnily blues a lidová hudba (to je období, kdy rodina pobývala v Tampě aGainesville na Floridě, v Louisianě a dalších místech) a rád se zaposlouchal i do latinské hudby.
... skoro členem Monkees?
Láska k hudbě nakonec zapříčinila to, že na počátku šedesátých let vypadl z Floridské univerzity a začal hrát s kapelami. Patřila mezi ně například i skupina Continentals, kde se setkal s Donem Felderem, budoucím protagonistou Eagles. Působil i jako zpěvák v různých pořadech v klubech na Greenwich Village a nakonec zakotvil v devítičlenné vokální formaci Au Go Go Singers, kde se setkal s Richiem Furaym, budoucím kolegou z Buffalo Springfield. Po několika turné a jednom albu z roku 1964 se sestava nakonec rozdělila a Stills roku 1965 se čtyřmi bývalými členy Au Go Go Singers vytvořili novou sestavu, folkrockovou skupinu Company. Během šestitýdenního turné po Kanadě se také setkal s Neilem Youngem, kdy prohlásil, že: „... Young dělá přesně to, co jsem chtěl taky - hrát folkovou hudbu v rockové kapele.“
Company se brzo rozpadli a Stills to začal zkoušet jinak. Z té doby dokonce panují fámy, že se pokoušel stát se jedním z Monkees, což stále razantně popírá: „Nechtěl jsem se stát dalším členem, kopií Beatles. Nabízel jsem ale svoje písničky a doporučil jsem jim Petera Torka, který se členem Monkees i stal.“
Buffalo Springfield
Roku 1966 se v Los Angeles setkávají Furay, Stills a Young a zakládají Buffalo Springfield. K těmto třem kytaristům a zpěvákům přibyli bubeník Dewey Martin a baskytarista Bruce Palmer. Kapela vydala tři alba, kde se nejen podílela na definování později velmi silného stylu folk rocku, ale její tvorba se stala inspirací pro další generace nejen folkrockových umělců. Řadová alba, vše na labelu Atco, Buffalo Springfield (1966), Buffalo Springfield Again (1967) a Last Time Around (1968) sice nikdy nevystoupala do vyšších pozic Billboardu, ale přinesla silné podněty pro další vývoj rockové hudby. Navíc upevnila pozice protagonistů souboru a v době, kdy tento styl, tedy folk rock, začal nabývat na síle, zvýraznila jejich jméno - zejména pak platinové prodeje jejich již pohrobkové kompilace, Retrospective: The Best of Buffalo Springfield (1969). Jenže to hlavní teprve mělo přijít.
CS&N (CSN&Y)
Během rozpadu kapely si Stills vystřihl účinkování na věhlasném live albu Super Session (1968, Columbia), kde si zahrál spolu s Mikem Bloomfieldem a Alem Kooperem. V té době se také dal dohromady s Davidem Crosbym, který zrovna opouštěl slavné The Byrds. Na jednom večírku v Laurel Canyonu se dvojice setkala s Grahamem Nashem (z britských The Hollies). Ten se k nim připojil ve zpěvu a právě tehdy vzniká trio Crosby, Stills & Nash, které roku 1969 vydává album Crosby, Stills & Nash (Atlantic). Debut vyskočil na šestou pozici v Billboardu a získal čtyřnásobnou multiplatinu! Deska obsahuje úvodní úžasnou Suite: Judy Blues Eyes, kterou trojice mimochodem perfektně ztvární naživo na legendárním festivalu Woodstock. A že jde o kompozici právě Stephena Stillse, není třeba dodávat.
Mimochodem, právě ona Suita byla inspirována jeho rozkolísaným vztahem ke zpěvačce a kytaristce Judy Collins. V rozhovoru pro Rolling Stone roku 1971 prohlásil: „Existují tři věci, které muži mohou dělat se ženami: Milují je, trpí pro ně, nebo je ztvární veo svém díle. A já měl podíl na úspěchu a selhání ve všech třech případech.“
Jenže tím to nekončilo. K sestavě se přidává Neil Young a skupina, nyní již pod názvem Crosby, Stills, Nash & Young (tedy pod známou zkratkou CSN&Y) vypouští do světa špičkové album Déjà Vu (1970, Atlantic), které je na prvním místě v USA, je oceněno sedminásobnou multiplatinou (!) a boří žebříčky i v jiných zemích. Ano, tato deska dokonce vyšla i u nás!
Na desce nenajdeme slabé místo. Mne osobně vždy nejvíce dostává skladba Woodstock, která ovšem pochází od Joni Mitchell. Všechny skladby působí stále čerstvě, mají nadčasovou hloubku a ukazují na potenciál nejen této sestavy, ale i jednotlivých členů jako autorů hudby (každý je samostatným autorem vždy dvou skladeb). V každém případě tohle album patří k základům každé sbírky desek rockového fenoménu.
... a jede se dál
Sestava ale má určité problémy a na čas se odmlčuje. Stills zatím dává dohromady rockovu partu The Manassas, kterou vedle něj tvoří další velké osobnosti, mj. i Al Perkins (z Flying Burrito Brothers), Chris Hillman (z Byrds) a další. Po dvou studiových albech se ale rozpadají.
Stills to také zkouší i sólově, a ne zrovna špatně. Jeho debut se ocitne roku 1970 na třetím místě v Billboardu a získává zlato. No aby ne. Jako hosty tam nacházíme Erica Claptona, Jimiho Hendrixe, Ringa Starra, mj. i členy CS&N. Ovšem i když další alba ve svém umístění již směřují dolů, vždy se jedná o vyváženou kolekci skladeb, která se velmi dobře a příjemně poslouchá.
Po velice hezkém a v podstatě úspěšném projektu Stills-Young, jehož výsledkem byla silná deska Long May You Run (zlato v USA a 26. pozice v žebříčku), se nakonec Stills dohodl s Crosbym a Nashem o renovaci kdysi velmi slavného tria. A vyšlo to. Čtyřnásobně multiplatinové album CSN (1977, Atlantic) potvrdilo sílu kapely a v podstatě ji vyslalo na další cestu, která vlastně trvala až do minulého roku. A i když se další alba už nedočkala takového úspěchu (Daylight Again a American Dream ještě získaly po platině, ostatní už kovem oceněny nebyly), jejich činnost vždy s určitými přestávkami si rozhodně zasloužila pozornost.
V každém případě ale Stills nesložil ruce do klína. Mezi nejvydařenější projekty pak patří určitě kapela The Rides, americké bluesrockové supertrio, složené ze Stillse, Kennyho Wayne Shepherda a klávesisty Barryho Goldberga, doplněné pro live akce baskytaristou Kevinem McCornickem a bubeníkem Chrisem Laytonem (od Stevieho Raye Vaughana a jeho Double Trouble). Vedle vyhledávaných koncertů se velmi dobře umístila i jejich obě alba, Can’t Get Enough (2013) a Pierced Arrow (2016).
A ten druhý vydařený projekt? Po letech osobního přátelství vydal Stills i Judy Collins společnou desku, Everybody Knows, kdy tak završili onen romantický vztah, který mezi sebou měli na samém konci šedesátých let...
„Stephen je geniální!“
(Neil Young)
Kytary
Stills za celou svou dlouhou kariéru vystřídal velké množství nástrojů. Když i z historického hlediska začneme u akustických kytar, tak s určitou nadčasovou platností můžeme zmínit klasické Martiny, zejména modely OOO-45S a samozřejmě dreagnoughty D-45: „Už nevím, kdy přesně jsem si to koupil, ale spíše si to vybavím s auty. Ta si pamatuji. Takže když jsme poprvé dostali honorář za první album Buffalo Springfield, koupil jsem si Ferrari a tuhle D-45.“
Z dalších značek akustických kytar zmiňme snad ještě Gibson SJ-200 a nádhernou červenou D’Angelico New Yorker.
Když přejdeme ke kytarám elektrickým, tak ještě před masivy jsou zde dvě typické kytary pro jeho osobnost, a těmi jsou Gibson Super 400 CES, a zejména Gretsch G6136-1958 Stephen Stills White Falcon signature model. Ten má ebenový hmatník, celolubové tělo i krk jsou z javoru, kytara je osazena tremolem Bigsby a snímači High Sensitive FilterTron. „Poťáky“ jsou tři, dva ovládají hlasitost snímačů a třetí hlasitost celkovou. Gretsch jako značka nijak zvlášť nehýří počtem signature modelů, o to je tato skutečnost vzácnější. Vedle Stillse v rodině Gretsche totiž najdeme signature modely Eddieho Cochrana, Duanea Eddyho, Billyho Duffyho a dalších nemnoha legend, včetně samozřejmě Bo Diddleyho, Cheta Atkinse, Malcolma Younga a Briana Setzera.
Z masivních elektrik si nejvíce oblíbil Gibsony, a to Les Paul Custom, SG Standard, a Firebirdy, zejména pak modely I a VII.
V současné době hraje Stills hlavně na Fendery Stratocastery: „Mám dvě, všechno ročníky 1954, a jsou skvělé. Neodpustí jedinou chybičku, ale když s nimi splynete, je to to nejlepší, na co můžete hrát. Jsou jasné, konkrétní, nejsou těžkopádné.“
Aparáty
Zde moc variability nenajdeme, ale v průběhu času šlo nejvíce o komba Fender, kdy můžeme uvést určitě kupříkladu 1963 Fender Bassman či Eric Clapton Signature Vibro Champ.
Web
