Těžko lze mezi současnou generací kytaristů najít za posledních deset patnáct let významnějšího představitele experimentální rockové kytary s tak širokou působností, neuvěřitelnou tvůrčí vitalitou a stylovou šíří, než je Reeves Gabrels. I když nejvíce proslul díky své spolupráci s Davidem Bowie, respektive již členstvím v Bowieho Tin Machine, už jeho sólová alba se stala vyhledávanými nahrávkami. On sám za poslední dekádu stihl produkovat, autorsky se podílet, hostovat či přímo hrát s velkým množstvím různých umělců a kapel: od Nine Inch Nails, Davea Navarra a další přes The Cure, Waynea Kramera atd. až třeba k Paulu Rodgersovi, Ozzymu Osbourneovi a Rolling Stones...
"Je to kytarista vládnoucí takovou technikou, jež úplně pomate běžně uznávanou logiku hry, a používá takovou logiku stavby skladeb a sól, která zase úplně zmate techniku hry." Guitar Player
"Žádný jiný ze současných kytaristů neumí tak silně překvapit, jako Gabrels." Guitar World
"Když hraje, přemýšlí u toho." Rolling Stone
"Gabrels? To je ztělesnění kytary devadesátých let." Musician Magazine
"Je to mimořádný, ale opravdu mimořádný muzikant." David Bowie, Melody Maker
Reeves Gabrels moc následovníků nemá, ale to vpodstatě neměli ve své době ani Robert Fripp, Adrian Belew či Mick Ronson. Což samozřejmě obecně nevypovídá o kvalitách toho kterého muzikanta, jenom jsme chtěli tímto příměrem nasměrovat čtenářův pohled na zmíněného kytaristu a podotknout, že jeho styl je v rockovém světě opravdu výjimečný a velmi obtížně definovatelný. I když mu sice někteří kritici vytýkají přílišnou univerzálnost, jedno mu upřít rozhodně nemohou. Ať se totiž postaví k jakémukoli stylu, vždy se dokáže do něj velmi citlivě dostat a zároveň zůstat sám sebou.
V jeho jedinečném feelingu se tak promítají jak zvukové koláže Frippova elektronického období, tak i Belewova pověstná přemýšlení nad každým tónem. Některé pasáže až překvapí výbušností zvukových excesů a dravostí energie jak z dob Hendrixovy kytary, své místo tam jistě mají technické prvky hry a la Eddie Van Halen (nemyslíme přímo obouruční tapping, ale techniku levé ruky), můžeme zde nalézt blues, zničující underground stylu Roberta Quinea a také, a to poměrně ve významném zastoupení, vliv Jeffa Becka. To vše je umocněno Reevesovým na jednu stranu velmi citlivým vnímáním skladby jako celku (viz např. jeho nahrávky pro Natalii Imbruglia) a na straně druhé chutí nebát se zkusit zase něco jiného, nového (např. post-industriální vyznění s Nine Inch Nails). Že vám to na první pohled přijde jako nepřehledná změť různých přístupů ke hře? Ano, může to tak vyznít, ale opravdu jen do té doby, kdy se hlouběji seznámíte s jeho tvorbou. Koneckonců, stačí si uvědomit jen to, že mezi jmény Robert Fripp, Adrian Belew, Jimi Hendrix a Jeff Beck z hlediska méně konformních přístupů ke hře zase tak velká propast nezeje. Nemluvě o hře Van Halena a už vůbec ne o bluesových kořenech a zejména syrovosti vyznění hry, což je parketa, k níž se Gabrels velice rád vrací.
A protože jsem už v úvodních citátech začal trochu netypicky, tak i v notových ukázkách odbočím od našeho zaběhnutého schématu a představím vám Reevese v kontextu ostatních kytaristů Davida Bowieho. Možná, že vám to o tomto energickém kytaristovi leccos napoví...
Reeves Gabrels se narodil 4. června 1956 na Staten Islandu v New Yorku. Jako dítě proležel celé dny v knihách, až mu jeho otec ze strachu, aby to s tím čtením nepřehnal, koupil první kytaru. Reeves se tedy vrhnul na hudbu a začal poslouchat desky, a to zejména Jimiho Hendrixe a Erica Claptona.
Po nedokončených studiích na uměleckých školách začal studovat na Berklee, ale ani zde to nedotáhl do konce: "Připadalo mi to všechno příliš pomalý a já jsem chtěl hrát."
Už jako člen několika bostonských kapel na sebe strhával pozornost svými snahami objevovat ve výrazu kytary a způsobu hry něco nového. I když si tím pomalu získával jméno jako zarputilý novátor, moc se v těchto kapelách nezabydlel. Jeden z novinářů místního deníku uvedl, že kapely jenom pokulhávaly za jeho výbušností a nápaditostí: "Rozený bavič. Bylo jasné, že místní scéna je pro něj hodně malá."
Přelom v jeho kariéře znamenalo až angažmá u dobře rozjeté místní skupiny The Dark. Zde se setkal se svou budoucí ženou, novinářkou Sarou Terry. Šťastnou shodou okolností byla roku 1987 vyzvána, aby pracovala jako public relations pro Bowieho turné Glass Spider Tour. Díky tomu se Reeves seznámil s Bowiem, jenž, po poslechu nahrávek s The Dark, si ho nakonec vybral pro některé kytarové party alba Lodger. Bowie byl tehdy pod silným vlivem Briana Eno, velkého propagátora elektronické abstraktní hudby. Předcházející alba Low a Heroes s Robertem Frippem byla tedy plná netradičních postupů a zvukových výstřelků, ani Lodger koneckonců není výjimkou. O žádný velký úspěch se ale nejednalo (i když na tomto LP je znatelnější příklon k sevřenosti skladeb a výraznější melodice), a tak z další spolupráce prozatím sešlo. Bowie poté v osmdesátých letech slavil velké albové úspěchy (zejména s Let's Dance) a dařilo se mu i na rozsáhlých turné (např. další Glass Spider Tour). Protože se ale po tomto pseudo-funky-disco období chtěl opět vrátit ke svým vizím z období "Pavouků z Marsu" počátku sedmdesátých let, rozhodl se přerušit sólovou kariéru a vytvořit malou skupinu, která by se více soustředila na alternativu než na médii žádané popěvky. A tehdy si vzpomněl na frekvence k albu Lodger, kde ho upoutala Gabrelsova vysoká technická erudice a jeho hluboký smysl pro skladbu. A tak vznikla skupina Tin Machine.
Tin Machine byla tedy tvořena Bowiem, Gabrelsem (kvůli tomu se přestěhoval do Londýna) a bratry Salesovými, baskytaristou Huntem a bubeníkem Tonym. Již první album se setkalo s prvotním velkým ohlasem, ale v období drtivé exploze grunge bylo rychle odsunuto na vedlejší kolej. Přitom přineslo sbírku velmi vyzrálých kompozic, kde se Gabrelsova kytara skví v tom nejlepším světle. Osobně mám tuto desku velmi rád a z hlediska Reevesovy tvorby ji považuji spolu se sólovým Sacred Squall of Now, alby s Bowiem (kromě Outside) a tvorbou s Modern Farmer za nejvýznamnější. Na LP na první poslech zaujme např. předělávka Lennonovy Working Class Hero, vypjatá Prisoner of Love či nadupaná Under the God. Pravda ovšem je, že kdyby deska vyšla o pět, šest let později, tak by dosáhla nepoměrně daleko větší pozornosti.
V tomto období se také ještě více rozjela Gabrelsova studiová činnost, kdy vedle nahrávek pro The Mission, Deaf School a Sandie Shaw začal spolupracovat s kapelami The Bentmen a The Atom Said, s nimiž se podílel na natáčení pro PBS a Frost Production Davida Lynche.
Druhé LP Tin Machine se zmatečným obalem v naplno rozjetém rachotu grunge naprosto zapadlo. I když kapela vydala ještě další desku, která už jenom názvem parodovala "enovské" album U2 Achtung, Baby, bylo jasné, že tudy cesta nevede. Bowie se tak opět rozhodl pro sólovou dráhu a z rozpadlé sestavy si sebou vzal Gabrelse.
Prvním výsledkem jejich spolupráce pak bylo album Black Tie, White Noise, kde se Reeves představil i jako velmi schopný producent a skladatel: "S Tin Machine jsme možná byli víc jako kapela, ale tato spolupráce s Bowiem mi vyhovuje ještě víc," řekl tehdy Gabrels. "Bowie si takto může dovolit daleko větší rozlet a to je zase něco pro mě. Spolupracovat s ním se opravdu příjemné, protože on nepatří mezi ty uzurpátory, kteří chtějí mít všechno nalajnováno jen podle svých představ. Jakmile si totiž ověří, že se na někoho může spolehnout, tak mu dovede hodně naslouchat a dá se od něj vést."
Gabrels se v této době soustředil na zemitou rockovou muziku, což prokázal svou prací s Modern Farmer na albu Hard Row to Hoe. V této orientaci pokračoval i ve své další aktivitě, kdy se dal dohromady s legendárním Paulem Rodgersem a odjeli spolu krátké, ale pozoruhodné turné. Nezapomněl ale ani na svou novátorskou povahu a vedle avantgardního elektroakustického alba Night in Amnesia, jež natočil se slide kytaristou Davem Tronzo, začal intenzivně pracovat na svém prvním sólovém albu. Tehdy se také rozjela další úzká spolupráce mezi ním, Bowiem a Brianem Eno: "Eno je zajímavý člověk," podotkl po vydání LP Outside Gabrels. "Je velmi těžké mu porozumět a srovnat se s jeho vizemi. Práce s ním mi dost silně připomíná ten příběh, kdy přijde vychytralý chlap do města, jež hladoví, a řekne, že má kouzelný kámen, který když vloží do vařící vody, uvaří dobrou polévku, co je všechny nasytí. Všem pak řekne, aby do té vody, kam vložil obyčejný kus kamene, každý hodil něco od jídla, zbytky, prostě co zbylo. A ve chvíli, kdy se to vaří, vytáhne kámen a řekne - hele, můj kámen vám uvařil polívku! Tak to je přesně Eno." I když se deska stala kultovní záležitostí, nesetkala se s tak velkým ohlasem jako předchozí titul a zejména pak další alba, Earthling a Hours.
Gabrels v tomto období ale konečně přišel se svým prvním sólovým LP, na němž se podíleli mj. Frank Black (g), Jeffrey Gainess (voc), Hunt Sales z Tin Machine a i David Bowie. Deska přinesla kolekci velmi nápaditých skladeb s někdy až překvapujícími zvukovými barvami, což řadu fanoušků nutilo uvažovat o tom, zda nebyly tajně dohrány nějaké klávesové party. Gabrels tyto fámy popřel, veškeré zvuky, které se tváří jako produkty klávesových nástrojů, vytvořil on sám na svých kytarách a stále větší a impozantnější sbírce různých multiefektových zařízení a procesorů. Velmi zajímavě vyšla cover verze Bad Moon Rising od Fogertových Creedence Clearwater Revival, za zmínku stojí i Firedome.
Roku 1996 byl Gabrels vytížen snad ještě více. Neuvěřitelné bylo např. to, že na dlouhém turné s Bowiem vystupoval každý večer nejdříve jako předskokan se svou vlastní kapelou, potom s Nine Inch Nails, a pak táhl celý Bowieho program. Oba dva se tehdy tak dokonale sehráli, že během přestávek mezi jednotlivými koncerty spolu složili řadu skladeb, jež po skončení turné realizovali na vynikajícím albu Earthling. Deska se stala velmi úspěšnou záležitostí, byla dokonce nominována na Grammy ve dvou kategoriích. Právě tímto albem se Gabrels stal všeobecně uznávanou osobností experimentálních snah v rockovém světě. Následující světové turné jen potvrdilo jeho věhlas a ukázalo ho jako ideálního a vyzrálého souputníka Davida Bowieho, s nímž tvořil na pódiu dokonale sehranou dvojici.
Rok 1998 byl také ve znamení horečné aktivity. Vedle hostování (např. u Alicia's Attic) a účinkování na dalším live albu Davida Bowieho (které i koprodukoval) spolupracoval s Public Enemy, Davem Navarrem, natočil slide stopy do skladby Out Of Control Rolling Stones a, což je zajímavý projekt, dokončil soundtrack pro Farmer's Wife, šestihodinový dokumentární pořad pro PBS: "Práce s filmem či televizí je pro mě opravdu podnětná, protože při ní se můžu řídit jen a jen svými pocity (a to včetně stavby skladby)."
Psaní hudby pro "pohyblivé obrázky" ho přivedlo i k dalšímu projektu, podkladům pro Nomad Soul, což je hra pro Playstation (v podkladech pro playstationy a PC hry ostatně pokračuje dodnes). A zrovna když už někteří kritici začali nabírat dech, aby Gabrelse odepsali jako námezdného skladatele pro všechno možné, vydal mj. i své druhé sólové album. To bylo také vydáno a prezentováno zcela ve shodě s Gabrelsovým smyslem pro vše digitální i přes www.mp3.com, kde se ho prodalo v prvních dnech přes pět tisíc kusů (na Yahoo bylo nominováno na Nejlepší internetové album roku). Deska Ulysses (della notte) přinesla sadu devíti skladeb, postavených na precizní kytarové práci protagonisty alba a na jeho perfektním promyšleném zvládnutí zvukových barev. Pokud se někdo zajímá o možnosti zvuku na kytaře, měl by si obstarat obě dvě jeho sólová LP, protože to jsou čítankové ukázky novátorství devadesátých let. Zpěv Davida Bowieho je už jenom bonbónkem, velmi svěží je i účast Davea Grohla z Foo Fighters. Pokud si toto CD opatříte, zkuste si nejdříve pustit čtvrtou skladbu, Jewel. Jeden z kritiků ji označil za nosnou píseň přelomu století. A nemýlil se. Velmi zajímavá je i Yesterday's Gone, která vznikla ze spolupráce s Robertem Smithem z The Cure.
Roku 2000 si Reeves také zahrál na prestižní akci, byly to oslavy narozenin Jimiho Hendrixe v Experience Music Project v Seattle: "Kdo tvrdí, že vyznávám jenom digitál a nic jinýho? Vždycky jsem měl blízko ke klasice a vždy to byl základ mého feelingu. Nikdo a nic, ani ta nejlepší multi-digi a já nevím jaká ještě technika, nic nesmete odkaz šedesátých a počátku sedmdesátých let. Na to nikdo nemá!"
Začátek nového tisíciletí začal pro Gabrelse velmi slibně. Sice se rozešel s Bowiem (pravděpodobně ne nadlouho), protože ho přestalo oslovovat Davidovo další stylové směřování do vod popu, ale potom ho zkontaktoval pro některé party Ozzy Osbourne, pak půl roku koncertně spolupracoval s Waynem Kramerem, svého času slavným kytaristou z MC5, následně natočil několik skladeb s Mickem Jaggerem, dokončil několik soundtracků, vydal další své LP včetně live snímků a tak dál, a tak dál... Jak řekl Frank Black, jeho dlouholetý souputník, Gabrels je nejšťastnější, když za prvé - drží v ruce kytaru a za druhé - když platí bod číslo jedna: "On tou kytarou přímo myslí!" Gabrels má tedy do dalšího období dobře našlápnuto a troufám si tvrdit, že ještě dokáže pořádně překvapit (kuloáry už prokmitly zprávy o další opětné spolupráci s Bowiem...).
I když Reeves uvedl nedávno svou novou signature kytaru Fernandes RG13 (tělo z mahagonu, krk je javor, lepený, hmatník palisandr, tune-o-matic kobylka, snímače DiMarzio Megadrive/Fernandes Sustainer, v úpravě Gold Top), nejvíce proslul jako "Ten, který hraje na Parkera".
Futuristický design kytar této firmy jakoby přímo rezonoval Gabrelsovy snahy o otevírání nových možností hry na kytaru. Šíři jeho feelingu podle jeho slov vyhovovala i historicky stylová nezatíženost těchto modelů (tato určitá stylová anonymita nástroje byla také součástí např. kytar Steinberger...). "Ke tvaru těla jsem si tak mohl vymyslet jakékoli úpravy a nemuselo to vypadat hned násilně," řekl Reeves. Jeho nejznámějším nástrojem je tedy NiteFly, ale s celou řadou zásadních úprav. Kon Parker mu na základě jeho připomínek postavil kytaru, která má vedle výraznějšího V-profilu krku i silnější tělo. Když totiž Reeves zkoušel některé své úpravy na běžných modelech, tak výsledky už jenom z hlediska možností jiného osazení a umístění MIDI snímače GK-2A byly nepřesvědčivé. Z firmy mu tedy poslali silnější mahagonový model s ne zcela zpracovanou povrchovou úpravou. Veškeré ozdoby na korpusu včetně nálepek a kousků polodrahokamů pak pocházejí od Gabrelse: "Přemýšlel jsem, jakou barvou to natřít. A tak jsem to nakonec nastříkal zlatou barvou Harvest, která se používá na auta Chrysler! No co, aspoň se to neoprýská."
Z celé řady dalších kytar můžeme jmenovat steinbergery, na něž hrál hlavně v období Tin Machine (včetně modelu Strat a pochromovaného modelu), fendery (vlastní jednoho stratocastera z roku 1962), paul reed smithy (model McCarty) a hlavně gibsony, zejména pak les pauly, juniory a flying-V. Pro akustické party nejvíce využívá martiny, gretsche, takaminy (i dvanáctistrunné) a vlastní i National/Supro dobro.
Reeves si získal renomé i jako odborník na využití praktických možností svých syntezátorů: "Většina kytaristů se spokojí se základní nabídkou a do nahrávek použije přednastavené parametry. Ale proč používat jenom realistické emulace jiných nástrojů, když si můžu vymyslet zvuk, který je úplně jiný a hodí se mi do skladby nebo ke kytarovému tónu?"
Základem jeho efektové sestavy byly v devadesátých letech dva vyhlášené produkty firmy Roland - modeler a signální procesor V-Guitar System VG-8 a kytarový syntezátor GR-09 (v současnosti používá další řady těchto zařízení, takže jde o VG-88 a GR-33 s již vestavěnými expression pedály).
"V-Guitar System mi svou podstatou dokonale vyhovuje. Nepotřebuju už přemýšlet nad tím, kolik s sebou mám tahat kytar, abych dostal rozdílné zvuky, nemusím dumat nad tím, jaké aparáty si potřebuju opatřit, abych se přiblížil k případným vintage zvukům, neřeším, jaké krabičky a multiefekty si mám pořídit k získání toho či onoho zvuku," říkal tehdy nadšeně Reeves. "Všechna nastavení si také mohu uložit na datové karty, takže když mám někde nečekaně hrát, vezmu si jen kytaru a karty." Procesory řady VG Reevesovi také vyhovují mj. i pro bohaté možnosti pitch shifteru. Oblíbenou záležitostí pak bývají nejen nejrůznější alterovaná ladění, ale oktávové shifty buď strun e a E, nebo podle tóniny určité skladby, takže např. pro skladbu od obecného G (tzn. moll či dur) si třeba nastaví strunu g o oktávu či dvě výš nebo níž a totéž provede se strunami E a e, případně s dalšími strunami. Výsledné běhy pak zní dosti neočekávaně...
Syntezátory řady GR užívá Reeves často, ale nijak zvlášť výrazně. Celkový sound jimi spíše dobarvuje: "Nesnáším syntézu samu o sobě," tvrdí Gabrels. "Snad tak ve dvaceti případech ze sta kladu důraz na zvuky z těchto zařízení, ale jinak jimi jen doplňuji svůj signál."
Přes všechna jeho tvrzení o výhodách emulace "vé-géček" připojuje občas ke svým zařízením další externí efekty. Většinou jde o delaye, modulační efekty a různé pedály (volume, expression a wah).
Svůj signál pak přes různé mixery (většinou Akai) žene do sestav, jež jsou tvořeny powerampy (většinou Carvin F600) a bednami Marshall.
Na přelomu tisíciletí se jeho filozofie tvorby zvuku částečně změnila. Už při natáčení svého druhého sólového alba začal vedle své sestavy využívat čím dál tím více lampová zařízení (multiefekty a hlavy) a soustředil se na obohacení svých zvuků připojením impozantní řady dalších efektů: "Vyzkoušel jsem prakticky všechno, co jsem dostal pod ruku. Od SansAmpu po Korg Pandora." Počátkem roku 2001 si oblíbil stacky složené z hlav Mesa/Boogie Dual Rectifier a beden Marshall 4x 12". Stále častěji se postupem doby vrací ke svým dříve oblíbeným aparátům, mezi něž patří komba Vox AC-30, Fender Princeton a Blackface Bassman a hlavy Marshall Plexi.
Diskografie:
A) Reeves Gabrels + David Bowie/Tin Machine:
Tin Machine (1989/1990/1995/1999, Virgin/EMI/Capitol)
Tin Machine II (1991, Polygram/Victory)
Oy Vey, Baby (1991/1992, Victory)
B) Reeves Gabrels + David Bowie (bez kompilací):
Black Tie White Noise (1993, Virgin/Savage/RCA)
Outside (1995/2000, s Brianem Eno, Sony/MVP)
Earthling (1997, Sony)
Live and Well.com (1998, live 2CD, BowieNet)
Hours (1999/2001, EMI)
Jako producent a koproducent se významně podílel i na dalších Bowieho nahrávkách, jako jsou singly a EP Little Wonder (1997, BMG/Virgin), Dead Man Walking (1997/1998, RCA/Import), I Can't Read (1997, ZYX), Thursday's Child, Pt. 2 (1999, EMI), Survive, Pt. 1 (2000, EMI), Survive, Pt. 2 (2000, live, EMI), Seven (2000, EMI), Seven Years in Tibet (BMG/RCA) atd.
C) Reeves Gabrels + Modern Farmer:
Hard Row to Hoe (1994, zpátky ke kořenům, vyhledávané CD, Victory)
D) Reeves Gabrels sólově:
Sacred Squall of Now (1995, Upstart)
Ulysses (della notte) (1999/2000, E-Magine, www.mp3.com)
Brainchild (2001, ReevzNet)
Live... Late... Loud... (2002, live, MythMusic)
Rockonica (2003, Sony)
E) Další pozoruhodné spolupráce a nepřehlédnutelné projekty:
Night in Amnesia (1995, se slide kytaristou Davem Tronzo, Upstart)
Out of Control (slide kytara na tomto singlu od Rolling Stones)
F) Ostatní spolupráce a zajímavá hostování:
Např. s The Cure (např. velmi úspěšný singl Wrong Number), Too Happy, Public Enemy, Family Fantastic, Godhead (Evolver, 2003) a řadou dalších, které jsem zmínil v textu
G) Raritní nahrávky a vydání:
- s Davidem Bowie - Lodger (1979/1999, ještě jako studiový muzikant, ne člen Bowieho komodity, RCA/EMI/Virgin)
- s Tin Machine - You Belong in Rock N'Roll (1991, spíše SP)
