Kytaroví velikáni - Noel Gallagher

„My nejsme arogantní. Jen víme, že jsme nejlepší kapela na světě.“

Noel Gallagher, interview pro BBC, 2008

Vládci mnoha anket, zvláště pak ankety NME (New Musical Express), 61 vítězství v nejrůznějších prestižních kategoriích včetně MTV a BRIT Awards (British Phonographic Industry), autoři alba Definitely Maybe, které se stalo nejrychleji se prodávající deskou ve Velké Británii vůbec, hlavní představitelé brit popu - ano, to všechno jsou Oasis, a to znamená, že to všechno jsou bratři Gallagherovi a zvláště pak Noel Gallagher, o kterém legendární George Martin prohlásil, že je to nejlepší skladatel své generace.

To je, myslím, celkem dobré entrée. Noel Gallagher a jeho bratr byli však také známi z odvrácenější strany svých osobností, ale tak už to chodí. A nejen v této branži. Některé události byly z určitého pohledu i úsměvné. O co jde? Je to taková pohádka s reálným podtextem - i nadtextem.

Poslechněte si ji. Jednou, v dobách platinových úspěchů, se oba bratři, jistí si nejen svou autorskou invencí, ale i pověstnou výdrží v barech, rozhodli vyzvat na alkoholový souboj dva neméně zdatné, touto činností také proslulé a nadto i jednoznačně legendární kytaristy legendární kapely. Souboj se odehrál v baru, který si na svém pozemku postavil jeden z těch klasiků. A jak to dopadlo? Ti dva mladí zpupníci oněm dvěma starým klasikům podlehli. Naprosto. Jak se říká, potupně skončili pod stolem. Co myslíte, kdo byli ti dva klasici, kytaristé? Napovězme, že jeden z nich má na svých Telecasterech občas jen pět strun a druhý hrál ve svých počátcích i baskytaru v Jeff Beck Group...

Noel Gallagher, to je geniální provokatér, který se svým bratrem šel častokrát do konfliktu s jinými umělci, respektovaný skladatel, osobitý kytarista - můžeme tomu říkat i jinak, třeba osobnost...

„Přál bych si, aby byli Blur mrtví, John Lennon obživl a Beatles se mohli znovu dát dohromady.“

Noel Thomas David Gallagher se svým irským rodičům narodil 29. května 1967 v Longsight, v Manchesteru v Anglii. Po narození jeho mladšího bratra Liama se rodina přestěhovala na Ashburn Avenue v Burnage, na předměstí Manchesteru. Jeho vzpomínky na dětství nebyly radostné, otec, beznadějný alkoholik, všechny tři syny (nejstarším byl Paul Anthony) často mlátil (Liam svého otce označil za rodinného magora). Noel a Liam byli navíc i otcem odstrkováni na vedlejší pozici ve prospěch nejstaršího sourozence. Všechny tyto negativní skutečnosti se výrazně podepsaly na psychickém stavu obou bratrů, což přineslo řadu problémů - koktavost Noela má například příčinu právě v této době jeho dětství.

„Jsem jak génius, tak i šašek.“

I když jejich matka od otce nakonec odešla a začala se o děti starat sama, osobnosti všech chlapců byly již narušeny. Navíc stále trvající tíživá situace rodiny také nepřispívala ke zdárnému vývoji jedince, takže školní léta byla poznamenána řadou větších či menších průšvihů. Vlastně čím dál tím větších - vedle stále častějšího záškoláctví se Noel dostával do konfliktů s policií.

Poflakoval se po ulici, dal se dohromady s místními fotbalovými hooligans, a když mu bylo třináct, musel se podrobit probačnímu dohledu, protože vyloupil místní obchod.

Nakonec byl v patnácti letech ze školy vyloučen, kdy už pověstný pohár přetekl - Noel totiž na svého učitele shodil patnáctikilový pytel mouky. (Jeho matka pracovala ve školní jídelně, takže se Noel inspiroval.)

Během podmínky, kterou získal za své výtržnické a trestní chování, se začal učit na kytaru. Postupoval tak, že se snažil napodobit písničky z rádia, které ho nejvíce zaujaly. Ve svých vzpomínkách ponejvíce uvádí This Charming Man z roku 1983 od The Smiths.

„Nemůžu chodit rovně, natož řídit auto.“

Jako teenager přes všechny negativní zkušenosti udržoval kontakt s otcem, už jenom kvůli tomu, že začal pracovat v jeho stavební firmě. Přesto se neustále hádali, takže nakonec se jejich cesty rozešly. Gallagher vzal místo v jiné stavební společnosti, kde ale utrpěl zranění, když mu na nohu dopadl těžký uzávěr plynového potrubí. Aby mohl dokončit rekonvalescenci, vzal ve firmě lehčí práci ve skladišti. Tím získal čas, kdy se opět mohl více věnovat kytaře a navíc i skládat vlastní skladby. Sám uvádí, že právě v této době vznikly nejméně tři písně z později slavného debutu Definitely Maybe. Na základě této skutečnosti později tvrdil, že vnímá onen sklad jako místnost, která měla stěny ze zlata...

„Trochu mne bolí hlava, ale když si dám dalších pětasedmdesát cigaret a pár lahví ginu, bude to v pořádku. Možná půjdu spát už dnes v noci.“

V květnu roku 1988 se Gallagher na koncertě Stone Roses setkal s kytaristou Grahamem Lambertem z alternativních Inspiral Carpets. Začal být pravidelným návštěvníkem jejich koncertů, a když pak jejich zpěvák Stephen Holt z kapely odešel, Gallagher se nabídl na jeho místo. Byl sice odmítnut, ale stal se aspoň členem jejich road týmu po celé dva roky. Nový zpěvák, Tom Hingley, pak prohlásil, že Gallagher byl pro něj velkou inspirací už jenom svým přístupem k byznysu.

Roku 1991 se Gallagher vrátil s Inspiral Carpets z amerického klubového turné a zjistil, že jeho bratr se zatím stal zpěvákem místních The Rain. Kapelu tvořili Liam (ten nahradil zakládajícího zpěváka Chrise Huttona), Paul „Bonehead“ Arthurs (g), Paul „Guigsy“ McGuigan (bg) a Tony McCarroll (dr). Že je vám to povědomé? No jistě.

„Máte někdy chuť se podívat na oblohu a být rád, že jste naživu? To se mi stalo poté, co jsem slyšel Sum 41. Ze všech kapel, co jsem už slyšel, a ze všech, co ještě uslyším, jsem slyšel tu nejhorší.

Noel se přišel podívat na pár jejich koncertů a Liam mu nabídl místo jako jejich manažera. Noel Gallagher prohlásil, že pokud se stane členem kapely, tak bude mít stoprocentní kontrolu nad repertoárem a celým směřováním kapely a stane se jejím výhradním autorem. Prohlásil tehdy, že pokud ho nechají psát písničky, udělá z nich superhvězdy. A pokud ne, tak shnijí v Manchesteru. Už jenom tento přístup evokoval jeho pozdější přezdívku The Chief.

Noel Gallagher tak nastoupil ke kapele svého bratra - no a bylo vlastně rozhodnuto. Protože to vyšlo.

V květnu skupina, která si změnila své jméno na Oasis, zaslechla, že label Creation Records v Glasgow hledá mladé talenty. Kapela se složila na dodávku a dorazila před sídlo společnosti. Dovnitř je ale nepustili, protože o nich prostě nevěděli, přesto se nakonec dohodli na tom, že porotě zahráli čtyři své skladby. Na zakladatele společnosti Alana McGeea velmi silně zapůsobili a pozval je do Londýna k uzavření smlouvy, a to hned na šest alb. Noel Gallagher tehdy prohlásil, že měl napsaných jen šest skladeb, nicméně McGee tvrdí, že tento už tehdy vůdčí duch kapely jich měl v zásobě několik desítek. Oasis při celé té úvodní akci na samém počátku své kariéry tak zapůsobili svým celkovým přístupem na Richarda Ashcrofta, zpěváka Verve, že je pozval na turné své kapely jako support.

„Rock and roll je o muzice. Muzika, muzika a zase muzika. Není to o vás, není to o mně, není to o Oasis. Je to jen o muzice.“

Z této pozice se kapela rychle vymanila a po vydání debutu Definitely Maybe se stala hlavní atrakcí britské hudební scény. I když šlo o jednoznačný úspěch a jméno Oasis nebylo možné přeslechnout, Noel Gallagher na krátkou dobu roku 1994 Oasis opustil. Byl frustrovaný přístupem amerického obecenstva, které neustále vyžadovalo pesimismus grunge. Po několika dalších excesech se ale rozhodl, že se vrátí, a Oasis to rozjeli ještě drtivěji.

Druhé album (What’s the Story) Morning Glory zaznamenalo celosvětový úspěch, a dokonce i v USA bylo oceněno čtyřnásobnou platinou. Gallagher si začal užívat ve velkém rockandrollový styl života, spřátelil se s celebritami, mezi nimiž nechyběli Mick Jagger, Johnny Depp a další, kupoval si vily a drahé automobily (i když neumí řídit).

Dva další singly, Wonderwall a Don’t Look Back in Anger, obletěly svět na prvních pozicích celonárodních anket. Gallagher se začal zúčastňovat celé řady charitativních akcí, hostování na nahrávkách a příležitostných nahrávání s osobnostmi, mezi nimiž nechyběl ani Paul McCartney. Jeho věhlas jako skladatele a osobnosti roku 1996 dosáhl do té výše, že v New Musical Expressu ho označili za nejúspěšnějšího skladatele své generace.

„Přišel ke mně chlápek z nějaký kapely a říkal mi, co si myslím o tom, že ztrácím soukromí. A já jsem si myslel, mám, kurva, Rolls Royce, milióny dolarů v bance, mám zámek, kurva, vlastním proudové letadlo, a ty si myslíš, že se nějak bojím ztráty soukromí?“

Další alba Oasis se pevně usadila na první pozici anglických žebříčků. Ovšem i v ostatních státech se umisťovala v předních pozicích. Napětí mezi oběma bratry ale stále trvalo - není pak divu, že tento stav nemohl trvat dlouho. Po vydání posledního alba Dig Out Your Soul, které vyšlo na labelu Big Brother (největší prodeje mělo v Japonsku), se 28. srpna 2009 s kapelou rozešel a pustil se vlastní cestou.

„Jsme největší skupina všech dob v Británii. Sranda na tom je to, že když se to říkalo před třema rokama, tak jsme šli a udělali to...“

Sestavil kolem sebe kapelu, tvořenou Mikeym Rowem (key), Russellem Pritchardem (bg), Jeremym Staceym (dr) a Timem Smithem (rg) a nazval ji Noel Gallagher’s High Flying Birds. Pod tímto názvem vyšel i debut a dlužno říci, že vůbec ne špatný. V Anglii se umístil na prvním místě a na celém světě se jeho prodej vyšplhal skoro k jeden a půl miliónu kusů. Další alba ale už tak úspěšná nebyla...

„Jack White právě udělal melodii pro Coca-Colu. Vypadá jak Zorro na koblihách. Vždyť to měl být alternativní umělec! To je jako dělat koncert pro McDonalda.“

Skladba: Wonderwall

Autor, autoři: Noel Gallagher

Interpret: Noel Gallagher

Skupina: Oasis

Album, zdroj: (What’s the Story) Morning Glory: Singles (1996, Creation)

Pozn.: v originále Gallagher používá kapodastr na 2. políčku

www:

www.noelgallagher.com