Kytaroví velikáni - Michael Angelo

Přiznám se, nemusím mít zrovna všechny ty kytaristy, kteří ve snaze upozornit na sebe za každou cenu jsou schopni doslova čehokoli - včetně toho, že jejich nástroj se kytaře už vlastně ani nepodobá. Jenže existuje také řada těch, u nichž nejde o prvoplánovou snahu dostat se na obálky prestižních periodik, ale již se dokázali dotknout samých hranic výrazu či techniky hry. A mezi ně Michael Angelo rozhodně patří.

Nebudeme se dnes bavit o jednoznačné potřebě na sebe nějakým způsobem upozornit, to je samozřejmé. A že by to v současné době bylo zase tak něco jednoduchého, to se tedy rozhodně říci nedá. Ale přes veškerou moc médií, managementu, P.R. agentur, prostě všeho toho kolotoče, nazývaného hudební průmysl, by se takový umělec, sázející jen a jen na efekt, nepodložený opravdovým a nefalšovaným přístupem k nástroji, jednoduše neuchytil či by se velmi rychle po svém objevení vypařil. A nemám na mysli „pouze“ techniku hry. A že to o sólistech kytaristech platí dvojnásob, je nasnadě. A na Angela se právě tohle vztahuje zcela přesně. Stačí, když si jenom vzpomenu, jak jsem ho před čtyřmi lety viděl na jeho předváděčce na hudebním veletrhu ve Frankfurtu.

Nejenom vládce anket řady prestižních časopisů (Guitar One, Guitar World, Total Guitar, Guitar Player, Guitarist), ale také uznávaný pedagog a tvůrce výukových DVD, autor seminářů a sloupků (pro Guitar World) a v neposlední řadě i respektovaný skladatel. A samozřejmě, což je nejvíce vidět, muzikant, hrající na své hodně osobité signature modely, dvojkrké a čtyřkrké kytary s krky směřujícími vždy na opačnou stranu. To je Michael Angelo, jedna z nejosobitějších tváří rychlosti a techniky kytarového světa devadesátých let.

Michael Angelo Batio se narodil roku 1956 v Chicagu. Již ve věku pěti let začal hrát na klavír a, aby toho nebylo málo, nestačily mu známé melodie a předepsaná cvičení, ale sám si začal už v útlém věku skládat vlastní písničky.

V deseti letech vzal poprvé do ruky kytaru a začal navštěvovat lekce. Zde postupoval tak, že během dvou let, jak uvedl místní tisk, hrál rychleji než jeho učitel. Zde by se mohl leckdo oprávněně zastavit a podotknout, proč se v souvislosti s hudebním nástrojem mluví o rychlosti? A ještě k tomu jako o úspěchu... Hovoříme snad o tréninku na olympiádu? Ne. Avšak kdo aspoň jednou viděl a slyšel Angelovy výkony, tak se těmto závěrům nemůže divit.

Ve čtrnácti letech mu učarovala jazzová hudba, takže začal hltat výkony jak klasických jazzmanů, tak i nastupující scénu jazzových fúzí. Po dvou letech se stal vítězem chicagské soutěže All-State Jazz Solo. A protože se hudbě hodlal věnovat stále a nechtěl se smířit s pocitem, že by mu snad něco mohlo uniknout, vydal se studovat na illinoiskou univerzitu, a to obor hudební teorie a kompozice. Po úspěšném absolvování a získání titulu bakaláře svobodných umění se Angelo stal studiovým muzikantem, který ve snaze nepustit jedinou příležitost k jakékoli nahrávce pracoval na takových zakázkách, jako např. na jinglech a znělkách pro Burger King, KFC, United Airlines, hokejový tým Chicago Wolves, Taco Bell, McDonald atd. Nic prestižního, ale zase si zvykl na studiovou práci a její možnosti, čehož dokázal využít ve své další kariéře. Že ovšem tudy cesta nevedla, bylo nasnadě.

Od Hollanda k Nitru

Roku 1984 se stal členem chicagské kapely Holland. Šlo o projekt zpěváka Tommyho Hollanda, který zpočátku sliboval větší úspěch. Kapela měla dokonce smlouvu s Atlantic Records, pod jejíž hlavičkou vydala roku 1985 své debutové album Little Monsters. Ohlas ale nebyl nic moc, takže se kapela brzy poté rozpadla. Její materiál již jako kompilaci vydal Angelo až po letech a to na svém vlastním labelu M.A.C.E. Music.

Angelo se ale nehodlal smířit s neúspěchem a založil se zpěvákem Michaelem Cordetem, baskytaristou Allenem Hearnem a bubeníkem Paulem Cammaratem svůj vlastní band. Skupina neeexistovala dlouho, a ani nenatočila žádnou desku. Tři její skladby se ale objevily roku 1998 na kompilaci Gunnin’ for Glory.

Třetím pokusem prorazit byla jeho spolupráce s Jimem Gillettem na albu Proud to Be Loud a členství v kapele Nitro. Sestavu vedle Angela tvořili baskytarista T.J. Racer a bubeník Bobby Rock. I když už v této době je Angelo znám pro své extravagantní kytary a styly hry (viz níže), skupina nezažívá nijak zvláštní ohlas. Výjimkou jsou skladby Long Way from Home a zejména Freight Train, která po odvysílání na MTV šokovala hudební veřejnost (Angelo zde hraje na svou quad kytaru) a byla prohlášena za jeden z padesáti nejfantastičtějších momentů v rockové historii. Díky tomu se první album O.F.R. prosadilo, ale po druhém albu, které obsahovalo i cover verzi Cat Strach Fever od Teda Nugenta, a následných personálních změnách roku 1992 se kapela rozpadá.

Po vlastní ose

Angelo se tehdy rozhodl, že to zkusí jen jako sólový umělec. Aby si pojistil i následné výstupy své tvorby, založil roku 1993 vlastní společnost, M.A.C.E. Music, která se stala o tři roky později jednou z prvních on-line labelů na světě. A právě pod touto značkou vydal roku 1995 svůj sólový debut No Boundaries. Angelo zde nahrál mimo bicích v Rain Forest, Science Fiction a 2x Again (ty natočil Rob Ross) úplně všechny party včetně kláves a perkusí. Album se setkalo s předpokládaným zájmem a předvedlo očekávanou dávku Angelovy techniky hry. Druhá deska, Planet Gemini, která vyšla po albu cover verzí, v podstatě reakce na podobné projekty Yngwieho Malmsteena, Steva Morseho a dalších, byla výraznější a vedle obvyklé rychlosti přinesla i větší důraz na skladbu a hardrockové struktury, postavené na přehlednějších riffech. I zde je Angelo tvůrcem prakticky všech tracků, až na klávesy a bicí v dvoudílné kompozici No Boundaries Part II.

Před vydáním dalšího alba Angelo vyprodukoval i své instruktážní video The Jam with..., které připravilo cestu pro tedy již třetí studiovku, Tradition. Vedle toho, že tentokrát již bez výjimky všechny stopy natočil Angelo, album přineslo jednu zajímavost, navazující na uvedené video. Pět skladeb ze sedmi je zde uvedeno dvakrát, ale bez sólové kytary. Pokud si zvolíte vlastní přístup, nehraje se na to špatně, podklady jsou velmi inspirující. Pokud byste ale chtěli zvládnout jeho techniku...

Následné album Lucid Intervals and Moments of Clarity bylo již klasickou deskou. Přineslo devět skladeb, kde si Angelo v Take a Look Around i zazpíval. Bicí mu tentokrát obstaral opět Rob Ross, basovou kytaru na čtyřech traccích nahrál William Kopecky. Práce na desce mu opět vnukla myšlenku zkusit to zase jednou s kapelou, ovšem jeho další projekt, nazvaný C4, se opíral hlavně o skladby z éry jeho působení s Holland. Výsledné album Call to Arms vody hudebního světa nerozčeřilo.

Další CD, Hands Without Shadows, bylo tak trochu lahůdkou. Na tomto cover albu vyjádřil Angelo poctu řadě svých idolů, takže zde najdeme Burn (Deep Purple), Dream on (Aerosmith), All Along the Watchtower (Bob Dylan, ztvárnění inspirováno verzí Jimiho Hendrixe) Wherever I May Roam (Metallica) a skladby, vzniklé z motivů skladeb Led Zeppelin (Zeppelin Forever) a přínosu Randyho Rhoadse (Tribute to Randy). Celek je doplněn dvěma skladbami od Angela.

Na realizaci této velmi zajímavé desky se vedle tradičních Angelových spolupracovníků (Bobb Rock, William Kopecky) podíleli i Mark Tremonti (nahrál sólo do Burn), Rudy Sarzo (baskytara v Tribute to Randy) a další.

Angelo je také znám pro svá videa a výuková DVD. V rámci série Speed Kills vydal tři díly zaměřené na techniku hry, v sérii Speed Lives prozatím vyšel jeden díl. V úspěšnější řadě Hands without Shadows vyšly celkem tři tituly.

Kytary

Jeho nástrojům se budeme na rozdíl od ostatních kytaristů, uváděných v rámci tohoto seriálu, věnovat trochu více. A to nejen proto, že vlastní rozsáhlou kolekci kytar. To bychom se u řady světových kytarových celebrit nemohli na těchto stránkách zabývat ničím jiným než pouhým výčtem jejich pokladů (stačí si uvědomit rozsáhlé sbírky Billyho Gibbonse, Stevea Howea atd.). Jde spíše o v našich šířkách nepříliš běžnou orientaci na firmu Dean (vedle Dimebaga Darrella málokterý kytarista tak jako Angelo propaguje tuto osobitou značku) a za druhé, což je hlavní, řada jeho signature modelů jsou vskutku zvláštní, tedy mírně řečeno...

Angelo má opravdu nemalou sbírku kytar. I když jsou jeho hlavními nástroji produkty firem Dean (zejména na pódiích), Wayne Charvel (v rámci Gibsonu a B. C. Rich) a Grover Jackson, našli bychom u něj i řadu fenderů, např. 1997 Stratocaster Custom Shop (javorový krk, snímače SRV Texas Special), 1986 Fender Strat (první model, co sjel z výrobních linek v rámci zahájení programu reissue nástrojů z roku 1962) a krásného Fendera Mustanga z roku 1968 a ještě staršího Fendera Jaguara, ročník 1965.

Do jeho sbírky patří i Godin LGX (s MIDI snímačem) a velmi netradičně vyhlížející Gibson Reverse Flying V, kde je všechno obráceně, tvar těla, struníku, pickguardu i hlavy. Pouze čtyři sta kusů této nezvyklosti bylo vyrobeno.

Mezi zajímavé kusy náleží Washburny, A-30, dále čtyřiadvacetipražcový model z roku 1991 a také i kytara s devětadvacetipražcovým hmatníkem, vyrobená roku 1988. Své místo zde dále mají Nuno Bettencourt P3, Ibanezy RG (se snímači EMG) a Flying V s upraveným hardware (zlaté rámečky kolen snímačů a knoflíků) a také i bílý Gibson Les Paul Custom z roku 1993.

Jak už jsme uvedli, významnou část jeho sbírky zabírají speciálně stavěné nástroje. Než se pustíme do Deanů, měli bychom se zmínit o Rocket Guitar, devětadvacetipražcové kytaře Wayneho Charvela a Swamp Ash Telecasteru od Grovera Jacksona. Ze stáje Charvel také pochází Angelova double-guitar, nástroj, spojený ze dvou kytar, každé směřující na opačnou stranu. Na hlavách byste vedle loga Gibson našli i signatury W.R.C. (Wayne Ritz Charvel) a zejména pak dampenery, dusítka, potřebná pro hru oběma rukama na obou krcích (tlumení strun při vlastní hře). Tatáž značka postavila tyto nástroje i pro firmu B. C. Rich a konečně i v rámci produkce značky Dean. Tyto prototypy pak posloužily k produkci jednoho z nejznámějších Angelových modelů, Mach 7 Jet Double-Guitars, kterého v rámci firmy postavil Mike Lipe.

Zdržme se ještě trochu u této dvojkytary. V podstatě nelze říkat, že jde o kytaru s dvěma krky, ač oba směřují na opačnou stranu. Ono se totiž prapůvopně jedná opravdu o spojení dvou nástrojů, Flyingů V, kdy Angelo jeden třímal v ruce a druhý upevnil na stojan od „esáku“, malého bubínku. Posléze byl tvar obou nástrojů modifikován Deanem Zelinskym a nakonec došlo k tomu, že Angelo a jeho kytarový technik Kenny Breit vymysleli to, že na zadní část každého nástroje připevnili kování z flyight kufrů, pevných obalů aparátů. To jim umožňovalo během pěti sekund spojit oba nástroje ve výsledné monstrum.

Zmínili jsme se také o dusítku. Když Angelo střídal obě strany, měl možnost vždy jednu kytaru vypnout. Ale při hře na obě kytary zároveň nastal problém, že při současné hře či při rychlém přeskakování z jednoho krku na druhý prázdné struny stále zněly a kytary šly do feedbacku. Angelo to vyřešil tím, že na hlavy instaloval sklopná dusítka, což mu umožňovalo volnější pohyb po obou hmatnících. Ještě poznamenejme, že Double Guitar byla periodikem Gigwise označena jako osmá nejpodivnější kytara v rocku.

Opravdovou bizarností je pak model Michael Angelo Batio Quad Guitar. Čtyři kytary, směřující krky od sebe ve tvaru ležatého X, spojil k sobě a výsledný tvar dořešil opět Wayne Charvel ve spolupráci s Gibson Guitars. Vrchní dvě kytary jsou sedmistrunné, spodní dvě šestistrunné. První model byl Angelovi ukraden v El Pasu, během turné s Nitro. Celou produkci této podivnosti pak od roku 2007 převzala firma Dean. I zde se můžeme pak zmínit o tom, že Quad Guitar byla označena za druhou nejpodivnější kytaru v historii rocku.

S firmou Dean Angelo spolupracuje velmi úzce. Právě z této kooperace vzešly jeho nejposlednější modely MAB 1 Armorflame, MAB 2 Aviator a MAB 1 Lazer. Armorflame, odvozený od Lazeru, má krk s čtyřiadvaceti pražci, ebenový hmatník, má instalované tremolo floyd rose a je osazen snímači EMG. Aviator má tělo z olše, javorový krk, ebenový hmatník, tremolo floyd rose a snímače USA Dean DMT v pozici HB/SC/HB, kdy u krku jde o MAB Hands without Shadows, signovaný Angelem, singl je SCVH a u kobylky je Baker Act. Lazer je postaven ze stejného materiálu, pouze je osazen snímači EMG, 81 u kobylky, SA uprostřed a 85 u krku.

Od značky Dean pak Angelo vlastní např. Exotic Spalted Maple Flying V, Blue Burst ML (bylo jich vyrobeno pouze pětadvacet, ten Angelův má pořadové číslo 13), Hardtail z edice Dean Collectors, Tiger Eye Custom 450 s floyd rose a snímači DiMarzio, vintage ML z roku 1978, modifikovaný tremolem Kahler z raných osmdesátých let, sedmistrunné modely, levoruký ML Dimebag, Dimi-O-Flame ML, Razorback Explosion (se snímačem MAB HWS u krku), Mach 7 a další.

K zajímavostem pak patří G Resonator, dvě kytary od Grovera Jacksona v osazení HB/HB, v tomtéž stylu čtyři nástroje série Tradition, čtyřiadvacetipražcová kytara od Jurije Šiskova, MIDI kytara Photon Vintage 1987 a zajímavý kousek s dvěma krky (kytara a baskytara), tzv. Touch Guitar od Dave Bunkera (včetně pre-ampu).

U akustických kytar jde také o nástroje Dean, kupříkladu RSE Supreme a dvanáctistrunnou Tradition S12. Ovšem i zde najdeme jiné značky, jako Stephens, Tacoma, Taylor či Cumberland. Klasickou kytaru s nylonovými strunami u něj zastupuje akusticko-elektrický model, modifikovaný Šiškovem.

Na kytary natahuje struny Ernie Ball, sady vesměs o síle .009-.042. Silnější sady natahuje na nástroje, podladěné ve standardním ladění o tón či do dropped-D ladění. Na potah na akustických kytarách používá „desítky“, neboli sady o síle .010-.046 či jedenáctky, čili .011-.052.

Z trsátek preferuje Dunlopy Jazz 3, v černé barvě a tvaru teardrop (zvykl si na ně již od dob, když začal hrát na kytaru). Na akustické kytary používá slabší trsátka.

Aparáty

Pro Angela jsou nejtypičtějšími Marshally. V průběhu své kariéry hrál zejména na JCM800 (se zásahy do obvodů od Josého Arrendonda), JCM900 (zvláště v období vzniku alba No Boundaries) a poté na produkty řady JCM2000. Bedny Marshall mají v klasickém osazení 4 x 12” Celestiony, a to buď Vintage 30 nebo Greenbacky. Ve studiu jako předzesilovače často využívá Marshall JMP-1 a Rocktrony, Chameleon a Voodoo Valve pre-amp.

V době, kdy hrál s formací Nitro, používal stacky Randall, na Hands without Shadows použil Mesa/Boogie Dual Rectifier.

Efekty

Na pódiu má Angelo pedály zejména ze stáje T-Rex (včetně delayů řady Replica). S touto firmou také vyprodukoval svůj signature pedál, MAB Overdrive. V jeho pedalboardu a racku ale najdeme i další značky, a to Dunlop Cry Baby wah pedál, DigiTech WH2 whammy pedál, multiefekt DigiTech 256, Eventide Eclipse a Rocktrony Intellifex a Replifex. V období jeho působení s Nitro měl ve své signálové cestě zahrnuty i Bossy, zvláště pak overdrive SD-1 a distortion DS-1.