Kytaroví velikáni - Micah Carli + Casey Calvert

„V šedesátých a sedmdesátých letech se v rockového hudbě stalo všechno podstatné, z čeho současná muzika žije.“

Micah Carli, Guitar World 2006

„Calvert vždycky patřil k nám. Nepotřebujeme nějakého jiného screamera. Pokud fanoušci chtějí řvát, můžou to dělat sami.“

Buciarelli, pietní prohlášení po Calvertově smrti

Micah Carli + Casey Calvert

Jak už jsme slíbili, tak na základě vašich reakcí jsme pro tento rok zařadili větší množství tzv. dvojprofilů, pohledů na dvojice kytaristů, jejichž tvorba, přístup, feeling a celkový vklad - většinou do jednoho projektu -, jedné skupiny je natolik vzájemně ovlivňující a charakterizující, že jde v podstatě o dvě strany jedné mince.

Dnes nás čeká dvojice, která v současné době není již kompletní. Casey Calvert 24. listopadu 2007 zemřel, ale jeho přínos spolu s Carlim byl právě tím určujícím faktorem nástupu a úspěchu post-HC, pro řadu fanoušků dnes spíše pop punkové, prostě současné rockové party z Daytonu v Ohiu. Není divu - právě ony dvě první desky, The Silence in Black and White a If Only You Were Lonely, mimochodem obě dvě zlaté, položily základy existence této kapely, ať už řazené do jakékoli škatulky (zpočátku byli označování nálepkou emo).

Den v životě

Když se řekne Hawthorne Heights, tak se uvádí rok 2001 jako období vzniku této kapely. Ale věc se má trochu jinak. Roku 2001 se opravdu setkali zpěvák JT Woodruff, kytaristé Jesse Blair a Andy Saunders, baskytarista Josh Bethel a bubeník Andy Lazier, z nichž Woodruff je dnes frontmanem Hawthorne Heights, ale tehdy tato sestava fungovala pod názvem A Day in the Life. Název byl inspirován slavnou skladbou Beatles.

Prvního demo CD, Four Bullets for One Girl se během dvou měsíců prodalo přes pět set kusů a kapela se dostala ke smlouvě s Confined Records, pod níž jí vyšel debut Nine Reason to Say Goodbye. I když nešlo o nijak zvlášť hudebně vyrovnané dílo, skupina se stávala stále známější. Nešlo ovšem vše tak rychle dopředu, jak by si Woodruff přál. Sestava trpěla velmi častými a rychlými personálními změnami, což se na konečném výsledku nahrávek a vystoupení podepsalo také. Necelý rok po vzniku tedy nahrazuje Blaira Shane Hawk. Ten ovšem vydrží jen velmi krátce a odchází. Woodruff tehdy na výpomoc angažoval Micaha Carliho, ale ten po odehrání několika vystoupení odchází také, vystřídán opět jen na chvíli Nickem Cornsem. Nakonec se Carli na svůj post sólového kytaristy vrací, ale to již probíhají změny i za baskytarou a na bubenické stoličce - Bethela nahrazuje Nick Testa a za Laziera přichází Eron Bucciarelli. Základní sestava budoucích Hawthorne Heights se tedy začala scházet až koncem roku 2002. Přesto ještě nebylo všem změnám konec a teprve na přelomu let 2002-2003 odchází další zakladatel skupiny, Andy Sanders, a místo něho nastupuje Casey Calvert. Během necelých dvou let se tak sestava měnila celkem šestkrát. Nakonec se ustálila na složení Woodruff (voc), Micah Carli (sólová kytara), Casey Calvert (doprovodná kytara), Nick Testa (bg) a Eron Bucciarelli (dr).

Skupina vydala EP Paper Chromatography: The Fade from Dark to Light se šesti skladbami, které bylo již vyváženějším dílem, ale pořád nebylo propagováno tak, aby bylo na kapelu víc vidět. Stoupající ohlas fanoušků z živých koncertů ale přiměl label Victory, aby s A Day in the Life podepsal smlouvu. Hned poté došlo k novému vydání vybraných pěti skladeb na kompilaci From Ohio with Love a skupině byla doporučena změna názvu. A k té také i došlo, když baskytaristu Testu vystřídal Matt Ridenour. Hawthorne Heights ve složení Woodruff, Carli, Calvert, Ridenour a Bucciarelli byli na světě a jejich první realizovanou skladbou pod novým názvem a nového labelu byla The Transition.

Hawthorne Heights

Základní jednotkou hnacího motoru této kapely bylo trio Woodruff, Carli, Calvert, kde zejména dvojice kytaristů předznamenala tvář Hawthorne Heights. Už na prvních nahrávkách se Carli i Calvert dokázali perfektně sehrát a navíc i prolnout své vlastní přístupy, Carliho melodiku a skladbu a Calvertův cit pro riffy a pojetí skladby jako písničky. „Jsem velký fanoušek klasických osobností rockové kytary,“ uvádí Carli. „Líbí se mi například jak Andy Summers a Edge, tak i absolutní klasika hard rocku jako Led Zeppelin či Black Sabbath. Miluji také Jimiho Hendrixe a vůbec mám moc rád celou tu rockovou scénu šedesátých a sedmdesátých let. Ta mě nejvíc oslovuje už jenom pro to, že v téhle době se stalo prakticky všechno podstatné, z čeho současná muzika žije.“ Tento přístup byl pro kapelu ideálně doplňován Calvertem, jehož vlivy oscilovaly mezi dvěma základními mezemi, kdy na jedné straně stály kapely typu Green Day a Blink-182 a na straně druhé soubory Metallica, Tool a další.

Debutové album The Silence in Black and White natočila kapela za čtyři týdny a po svém vydání si nejdřív pomalu, ale přece jenom razilo cestu žebříčky nahoru. Potom ale klip k Ohio Is for Lovers prorazil na MTV a už to jelo. Skladba se dostala i do rádií, prodeje alba vylétly nahoru a skupina získala početnou fanouškovskou základnu, která je toužila vidět naživo. Hawthorne Heights tedy vyrazili na turné a zatím se jejich debut vyšplhal na 56. pozici ve všeobecné anketě Billboardu Top 200, v kategorii Heatseekers Album (také Billboard) dokonce obsadil místo první a v žebříčku Top Independent se dostal na čtvrtou pozici. V klasifikaci RIAA bylo album nakonec oceněno zlatým kovem, což je prodej přesahující půl miliónů kusů (celkové číslo dosáhlo na počet přesahující 800 000). Navíc u labelu Victory to byla nejlépe se prodávající debutová deska. Dobře si vedly i singly Niki FM a Silver Bullet.

Kapela se stala žádanou atrakcí i na velkých festivalech a za této atmosféry jí vyšlo další album, If Only You Were Lonely. To zcela odráželo postavení kapely, protože v Billboardu obsadilo třetí místo, v anketě Top 200 se udrželo po sedmnáct týdnů a jeho prodeje opět dosáhly na zlato. Pilotním singlem se stala skladba a videoklip Saying Sorry, který se stal dobovou stálicí na MTV, VH1 a dalších stanicích. Celková koncepce alba je také zajímavá, jde zde v podstatě o konceptuální projekt, rozkrývající pohled autorů na věčný problém vztahu mladého páru. I obal desky na to pamatoval a prodávaly se dvě verze - pro pány a pro dámy. Na následném turné měly být některé koncerty zdokumentovány a následně vydány na CD i DVD, ale v této době začaly problémy s managementem labelu, které později vyústily až soudními spory (šlo o špatně řízenou propagaci nahrávek), takže k tomu nakonec nedošlo.

Casey Calvert

23. listopadu 2007 kapela začala své další velké turné, a to v Detroitu. Den poté byl ale kytarista a zpěvák Casey Calvert v jejich autobusu nalezen mrtvý. Dle prohlášení kapely se tak stalo během zvukové zkoušky na vystoupení ve Washingtonu, kdy Calvert zůstal chvíli v autobuse. Oficiální zpráva potvrdila, že příčinou smrti byla otrava organismu způsobená kombinací většího množství antidepresiv a léků k léčbě epilepsie a záchvatů úzkosti. Uznávaný farmakolog Dr. John Mendelson prohlásil, že šlo o mimořádně vzácný typ úmrtí, který by se v prokázané kombinaci prášků u tak mladého člověka (26 let) měl vyskytovat v poměru jednu ku několika miliónům...

„Casey se neustále potýkal s depresemi,“ uvedl bubeník Bucciarelli. „Vždycky, když mu přestaly vyhovovat nějaké prášky, tak změnil lékaře, aby se dostal k jiným. Ve zprávě se sice říkalo, že smrt byla způsobena spojením léků na deprese a opiáty. Ale když se řekne opiáty, každý hned pomyslí na život rockových hvězd a zneužívání drog. Ale to není pravda, protože Casey měl i bolesti karpálních tunelů a měl předepsán Vicodin, což je vlastně opiát. Takže žádné zneužívání, žádné vědomé předávkování, Calvert nedělal nic nezákonného...“

Kapela byla několik dní zcela zničená, řada koncertů byla odvolána a možné spekulace o novém členovi rovnou utnul JT Woodruf, který prohlásil, že Calvert k nim vždy patřil, a že když se řekne Hawthorne Heights, tak tam musí zaznít i slova Casey Calvert, kytara a zpěv.

Na základě této tragické události věnovala kapela Calvertovi na dalším albu skladbu Sugar in the Engine, ještě pevnější vazbu k bývalému kolegovi představovala silná Four Become One.

Micah Carli

Kytary

Mezi nejoblíbenější Carliho kytary patří Gibson SG Supreme: „To je kytara, kterou k smrti miluju a nevzdal bych se jí. Taky je podle toho otlučená...“ Hraje i na kytary Epiphone, a to opět na SG a řadu Les Paulů. „A taky jsem si koupil k narozeninám Gibsona Explorera, abych si udělal radost. Je to hodně zvláštní, svébytná kytara.“

Na své kytary natahuje struny Dean Markley, „jedenáctky“, z trsátek si oblíbil poměrně měkčí Dunlop Tortex .88.

Aparáty

Carli rád mění aparáty, v podstatě dle stylu co album, to něco jiného. V průběhu let se ale základem jeho sestavy staly aparáty Marshall, z nichž si nejvíce oblíbil řady JCM800, JMP a 1959 SLP. V průběhu nahrávání debutového alba hrál na Soldano a chvíli u té značky vydržel i při live vystoupeních. Oblíbil si i klasického Voxe AC30, který používal pro čisté rejstříky zvuku. Mezi oběma aparáty pak přepínal switchem Whirliwind.

Casey Calvert

Kytary

Calvert, jak řekl v interview z roku 2006, byl fenderista: „Už vlastně od začátku jsem byl fixovaný na Fendery. Mám pět Telecasterů a všechny jsou osazeny snímači Seymour Duncan Hot Rail. Až později jsem si ale koupil několik Gibsonů Les Paulů a začal jsem je používat hlavně na live koncertech. zezačátku víc než ve studiích.“

Calvert také používal struny Dean Markley, ale slabší sady, .010. Slabší měl i trsátko, Dunlop Tortex .66.

Aparáty

Calvert, stejně jako Carli, se nijak zvlášť nefixoval na jeden aparát. Ze všech značek si ale nejvíce oblíbil Marshally a Mesa/Boogie. V období nahrávání prvního alba k nim rád přidal i hlavy Orange, při nahrávání druhého alba a následného turné měl za sebou Mesa/Boogie Triple Rectifier a Marshall JCM900. Na pódiu k nim přiřaďoval kombo Fender Twin pro čisté zvuky a mezi aparáty také přepínal přes Whirlwind.

Už jen jako kvartet

Micah Carli převzal všechny Calvertovy party, skupina upravila svůj feeling pro jednu kytaru (i když JT Woodruf hraje občas při zpěvu také na kytaru) a vypravila se opět do studia. Výsledné album Fragile Future mělo být vydáno již počátkem roku 2008, ale spory s managementem Victory Records vydání alba zpozdily. Přes opožděné vydání se nakonec album dostalo na 23. pozici Top 200 a drželo se tam po pět týdnů. Stylově vycházelo z předchozích dvou desek, ale struktura skladeb se stala uzavřenější. Celkovým pojetím se kapela otevřela širšímu publiku, vyzrálost skladeb byla znát i na tom, že dvanáct použitých písní bylo vybráno z celkem jednadvaceti nahraných (to je dnes už skoro zapomenutý přístup, v současnosti většina umělců přemýšlí stylem „co všechno jsem složil, to všechno i vydám, vždyť rozsah CD to dovoluje...“)

Hawthorne Heights opět vyrazili na turné, objevili se na řadě festivalů a podle očekávání se rozešli s Victoria Records. Smlouva byla podepsána s Wind-Up, na nové album bylo natočeno přes třicet skladeb, z nichž bylo nakonec vybráno třináct, a podle prohlášení členů kapely se stylově vrátili do doby prvních dvou desek. Nedá se říci, že by se jim to nepodařilo, zejména výkon JT Woodrufa je skutečně hodně vyzrálý a celkově jsou skladby hudebně výrazně usazeny. V Top 200 album ale obsadilo 50. místo a žádný kov se nekonal. Skupina se soustředila na koncertní činnost, sama si začala řídit propagaci, k jejímu udržení se na dosažené pozici na scéně přispěla i kompilace Midwesterners: The Hits, kterou vydali ještě u Victoria Records.

Aby měli ještě větší kontrolu nad svým dílem, založili svůj vlastní label Cardboard Empire, na němž začali postupně vydávat EP se skladbami z připravovaného alba. Všem členům je jasné, že jde v podstatě o prubířský kámen jejich existence, protože i přes časté koncertování (již ale v menších prostorách) by měl po řadě alb s běžným výsledkem přijít úspěch.

Kapela má nyní tedy těsně před vydáním dalšího alba, Hope. Má vyjít 5. června tohoto roku a Hawthorne Heights, a teď by měli zbystřit všichni ti, co se zajímají o PR, ho nabízejí v šesti různých baleních (aneb člověk se má pořád co učit, pokud se jedná o oslovení fanoušků) - první balení je klasické CD (podepsané členy kapely), druhé má už přibalené tričko, třetí pack obsahuje ještě navíc ručně psaný text ke skladbě One, čtvrtá krabice doplňuje třetí o celou publikaci textů, názorů na jednotlivé skladby a fotografie ze studia a realizace desky, a dokonce snad i osobní telefonní čísla.

Páté balení zahrnuje předchozí a dodává záznam z Live Acoustic Show a osobní díky členů kapely a konečně šestý, nejdražší, pack (za skoro dvě stě dolarů) obsahuje všechno předchozí, dále ručně psané texty na všechny skladby alba a ještě tzv. Zlatou kartu, která svému vlastníkovi zaručuje doživotní vstupenku na všechny koncerty Hawthorne Heights! No to není špatné...

Diskografie:

1. Micah Carli + Casey Calvert - Hawthorne Heights

1.1 Základní, profilová alba

The Silence in Black and White (2004, zlatá deska v USA, Victory)

If Only You Were Lonely (2006, 3. místo v Billboardu, zlato v USA, Victory)

1.2 Kompilace

Midwesterners: The Hits (2010, Victory)

2. Micah Carli - Hawthorne Heights

2.1 Základní, profilová alba

Fragile Future (2008, Victory)

Skeletons (2010, Wind-Up)

Hope (2012, má vyjít 5. června, dodáváno v šesti baleních, Cardboard Empire)