„Když tak denně odpovím na ta kvanta mailů a konečně usednu ke kytaře, tak nejvíc procvičuji pravou ruku. V Shadows Fall jsem hlavně doprovodný kytarista, takže nejvíc hraji trsátkem směrem dolů či nejrůznější kombinace.“
Matt Bachand, Guitar School, Metal Shop
„Místo, abych pořád dokola cvičil ty únavné stupnice a nejrůznější cvičení, tak nechávám spíše na levý ruce, co si vymyslí, nechávám ji létat.“
Jon Donais, Guitar School, Metal Shop
Před časem jsme zkusili uvést v rámci našeho seriálu hned dva kytaristy najednou, Marka Mortona a Willieho Adlera od Lamb of God. Ohlasy byly více než příznivé, takže jsme zde s dvojprofilem opět. A to, co jsme si jako kritéria nastavili u minulé dvojice, platí u této naprosto stejně, ne-li více.
Nová vlna amerického metalu. Je pravda, že tímto označením by se dala neuvěřitelně dravá kapela Shadows Fall charakterizovat, aniž bychom se nějak dotkli militantních škatulkářů, kteří by jistě vedli dlouhé debaty (nejlépe pod nějakým vtipným nickem), že jde o spíše o melodický death metal nebo americkou verzi thrash metalu či deathovější vyznění metalcoru. Stranou všech těchto debat jistě zůstává, že tihle mladíci, Donais, Bachand, Fair, Bittner a Romanko (pokud máme jmenovat poslední sestavu) svět heavymetalové muziky výrazně zaujali. A to nejen svým nábojem, souhrou a precizností (což koneckonců není nic neobvyklého), ale i ochotou nemít stylové klapky na očích a zejména, a to zvláště, svébytným propojením jejich muziky s texty, kde najdeme zhusta myšlenky orientální filozofie. A že v současné době se jejich desky dostaly do předních pozic Billboardu, v kategorii Independent Album dokonce na první místo, to už je co říci. A navíc neztrácejí dech - jejich prozatím poslední album Retribution ukazuje skupinu jako interpretačně vyzrálý soubor. Z tohoto alba jsme také zařadili ukázky.
Dobře, Shadows Fall se ohlasem nemohou měřit se silou Lamb of God (pokud vůbec můžeme srovnávat), ale vliv dua Donais - Bachand na soudobý kytarový svět heavymetalové hudby je v současnosti s dvojicí Morton - Adler adekvátní. Takže i proto jsme zařadili hned dva kytaristy najednou atakže i proto si jejich přístup shrneme v rámci vývoje jejich kapely. Koneckonců, stačí se podívat do několika metalových kytarových škol či časopisů, kde se zaobírají i technikou hry na kytaru, a máme hned jasno...
Matt Bachand
Matthew Ryan Bachand se narodil 29. dubna 1977. Na začátku devadesátých let působil u deathmetalových Exhumed a krátce nato u Perpetual Doom: „Začal jsem hrát tak ve třinácti čtrnácti. Ale už tehdy jsem asi dost lezl svým spoluhráčům na nervy s tím, že jsem furt prosazoval svoje nápady, svoje písničky. A hlavně jsem tehdy ctil doprovod. Byl jsem tehdy vůbec spíš Hetfield než Hammett.“
U Shadows Fall vytvořil s Donaisem respektované duo. Založil i svůj vlastní label, Lifeless Records, u kterého vyšla první deska kapely. Vedle své domovské skupiny hostoval u Empty, s nimiž se podílel na realizaci CD Before the Sunrise roku 1996 u Wilderness Records. Z klasiků obdivuje také Testament, Anthrax, Megadeth, ze současných třeba Killswitch Engage, God Forbid, Lamb of God: „My jsme takovou jejich miniverzí, cha, cha, cha.“
Jon Donais
Druhý z kytarové dvojice, Jon Donais, vyrůstal na AC/DC, Guns ‘n’ Roses, Van Halen, z hlediska kytarové hry strávil řadu bezesných nocí při náslechu Led Zeppelin a Black Sabbath: „A osmdesátá léta, to je moje. S Mötley Crüe, Skid Row a dalšími jsem trávil u MTV celé dny.“
Vedle své pozice u Shadows Fall na sebe upozornil také účastí na „šíleném“ albu Live In: Nerd Rage Briana Posehna s jeho skeči a skeči Scotta Aukermana a Boba Odenkirka. Donais tam hraje se Scottem Ianem (g), Joem Verou (bg) a Johnem Tempestou (dr).
Pomalu, ale...
Shadows Fall vznikli roku 1995 ve Springfieldu v Massachusetts, kdy se Donais a Bachand spolu s bubeníkem Adamem Dutkiewiczem rozhodli založit kapelu. Zlanařili zpěváka Philipa Labonteho a baskytaristu Paula Romanka a vedle prvních vystoupení se rozhodli napřít svou energii hned do vydání prvního dema. Dutkiewicz jim s tím jen pomohl, jeho funkce v kapele byla spíše jako studiový bubeník. Také že po realizaci nahrávky od nich odešel k Killswitch Engage.
Na bubenickou stoličku za něj usedl David Germain. Skupina využila předchozích kontaktů, kdy každý z nich působil v nějaké kapele, a snažila se hrát, kde se jen dalo. Navíc se dobře ujal i jejich demo singl, takže pověst nového souboru sice pomalu, ale jistě začala přesahovat hranici regionu. I když nešlo hned všechno tak, jak si dvojka Donais - Bachand nalajnovala, přesto bylo znát, že ohlas na jejich tvorbu má stále vzestupnou úroveň. Zvláště když z počátku roku 1997 byli vybráni, aby zahajovali část turné Fear Factory a Cannibal Corpse...
Dvě desky a dvě změny
To už byl počin, který se musel někde odrazit. Kapela se v listopadu 1997 tedy vydala do studia v Zing Studios v Massachusetts, aby následující rok pod produkcí Adama Dutkiewicze, Jima Fogartyho a členů kapely vydala u Bachandova labelu Lifeless Records svou první studiovou desku Somber Eyes to the Sky. Deska je sympatická snahou o melodičtější pojetí této hudby, najdeme zde i housle, které natočila Carrie Beth Nickerson. Deska se po úspěchu kapely v polovině prvního desetiletí nového tisíciletí stala vyhledávaným artiklem pro fanoušky, ale v době svého vydání vzbudila pouze předpokládanou pozornost. Úspěch to byl, jistě, ale album do anket neproniklo. Důležité ale bylo, že skupina měla na koncertech co propagovat, takže další dva roky se soustředila na live produkci. To už ovšem její sestava prodělala změny. Dosavadní zpěvák Philip Labonte, vida, že celosvětový úspěch se nekoná, ztratil nadšení pro vývoj kapely a odešel, aby se později stal členem All That Remains. Za mikrofon se postavil Brian Fair. Do skupiny se tak dostala osobnost, která měla za sebou poměrně už dost zkušeností z muzikantského světa. Fair již jako školou povinné dítě natočil jingle pro rádio, poté hrál na baskytaru v punkové kapele Frenzy a posléze spoluzaložil hardcoreovou bandu Overcast, se kterou vydal několik singlů a EP a s níž pohostinsky působí dodnes.
S novou posilou se kapela vydala do studia, tentokrát již pod hlavičkou Century Media Records. Výsledkem bylo album Of One Blood, které vyšlo 4. dubna 2000. Veškerou produkci obstaral Zeuss B. Held, klávesové party natočil Ray Michaud. Tak zde už šlo o výraznější umělecký počin, nemluvě o vyrovnanějším zvuku. I proto se kapela rozhodla přetočit některé věci z prvního alba a zařadit je na toto - šlo o Fleshold a To Ashes. No a tady stačí jen srovnat. Když už nic jiného, tak přínos nového zpěváka a odehraných dvou let předtím je jednoznačně znát.
I když se deska setkala s ještě vřelejším přijetím, přesto došlo opět k personálním změnám. Tentokrát skupinu opustil bubeník David Germain a nahradil ho Jason Bittner.
Skupina utvrdila svou pozici vydáním kompilace Fear Will Drag You Down a zase po další dva roky se soustředila na pilování nového repertoáru. A to se jim konečně vyplatilo.
Přelom
Říká se, že třetí deska je v životě kapely rozhodujícím momentem. Buď se po předchozích dostaví výrazný úspěch, nebo po prvních dvou celá sláva usne a kritici se předbíhají v tvrzení, že se kapela vykrádá a tomu podobných perlách, nebo se albem potvrdí správnost předchozího směřování souboru. U Shadows Fall došlo k tomu prvnímu případu. The Art of Balance, vyšlé 17. září 2002, se poprvé dostalo do žebříčků, a to hned na vyšší místa. V anketě Billboard se v kategorii Independent Album vyšplhalo dokonce na 15. pozici. Kapela podpořila album i realizací tří videí k Thoughts Without Words, Destroyer of Senses a The Idiot Box. Zvláště u první z nich byl znát vliv meditačních myšlenek východní filozofie, ve které se Fair začal stále více pohybovat. Jednoznačnou zajímavostí je pak zařazení Welcome to the Machine, skladby Pink Floyd od Rogera Waterse. Je to rozhodně zajímavé pojetí této skladby, byť to někteří kritici přijali nelibě. V každém případě to je zajímavé oživení a po sedmiapůlminutové A Fire in Babylon působí svěže.
Album se prodávalo velmi dobře, kapela ho dobře zpropagovala i svým vystupováním na turné Ozzfest.
Teď už se jen čekalo, zda kapela tento úspěch zopakuje. A Shadows Fall své fanoušky nezklamali. Následné CD, The War Within’, vydané opět po dvou letech tvrdého hraní, vstoupilo dokonce do všeobecného žebříčku Billboardu, do Top 200, a to na 20. místě. V kategorii Independent obsadilo dokonce 1. místo. A vlastně není divu. Stačí si uvědomit ohlas hned čtyř klipů, které skupina natočila k podpoře alba během jednoho roku (The Power of I and I, What Drives the Weak, Inspiration on Demand a velmi výrazná Enlightened by the Cold). Navíc dva singly, What Drives the Weak a Inspiration on Demand celkem dobře zabodovaly v kategorii Mainstream Rock Tracks. A do třetice, What Drives the Weak byla dokonce nominována na Grammy za kategorii Best Metal Performance. První místo jí nakonec vyfoukli Slipknot s Befiore I Forget.
... a hlavně live
Poté, co vydali DVD The Art of Touring a kompilaci Fallout From the War, která s řadou předtím nevydaných skladeb obsadila v kategorii Independent Album 5. místo, rozhodli se, jak jinak než opět po dvou, skoro třech letech, zopakovat svůj úspěch. A to dokonce již pod novým labelem. Osobně mám právě toto album, Threads of Life, spolu s následujícím z jejich tvorby nejradši. Deska zaznamenala úspěch, v Top 200 ankety Billboard debutovala na 46. pozici, velmi silná skladba Redemptation byla nominována na Grammy (1. místo jim „vyfoukli“ Slayer), ale...
Ta přestávka ve vydávání byla prostě příliš dlouhá. Naštěstí si kapela vytvořila svým neúnavným koncertováním značnou posluchačskou obec, ale stejně...
Vydání bylo pro různé distribuční kanály (iTunes, Miscellaneuos, Best Boy) okořeněno i různými bonusy. Fanoušci to všechno vděčně spolkli i s navijákem. Zvláště když kapela v plné síle vyrazila nezničitelně na další rozsáhlá turné se Stone Sour a Lacuna Coil (Jägermeister Tour), Static-X, 3 Inches of Blood a dalšími (Operation Annihilation Tour), Trivium, Machine Head, Dragonforce a Arch Enemy v Black Crusade Tour a s Killswitch Engage a As I Lay Dying v Soundwave Tour.
Skupina si ale udržela svůj standard ve vydávání desek. Následné (a prozatím poslední) studiové album Retribution se projevilo ještě silněji, kdy do Billboardu vstoupilo na 35. místě. Velmi silnými momenty alba jsou Still I Rise, osobně mne v Deluxe Edition zaujaly i cover verze, nejvíce ta od Ozzyho Osbournea, Bark at the Moon. Vydání obsahuje i tracky DVD.
Shadows Fall tak opět potvrdili své renomé a s neúnavnou energií se pustili po vydání alba do dalších turné, mj. i kupříkladu s Lamb of God. Z jednoho z posledních vznikl i záznam, Madness in Manilla: Shadows Fall Live in the Philippines 2009. Domnívám se, že energii a odhodlání této pětice hned tak něco neoblomí. To, že se již po osm let drží výrazně v povědomí současného metalového světa a přitom mají za toto období na kontě pouze čtyři studiová alba, o něčem svědčí.
Sestava - Jon Donais
Kytary
Donais je nejvíce spojován s kytarami Washburn, a to s modely NX6. Základními nástroji jsou dvě, jedna s javorovou vrchní deskou a druhá s tělem z padauku. Kytary jsou osazeny snímači EMG (85 u kobylky, 81 u krku).
Natahuje na ně struny Dr. Strings, sady o síle .010-.052. Na první z nich, s javorovou vrchní deskou, přelaďuje o tón níž standardní ladění, neboli do D, G, c, f, a, d1, druhou také ladí o tón níž, ale vychází z předchozího ladění dropped-D, takže C, G, c, f, a, d1.
Aparáty + efekty
Když porovnáme sestavy obou kytaristů z období největší slávy Shadows Fall, tak je rozdíl patrný na první pohled. Na jedné straně velmi spartánsky vyhlížející sestava Donaise, a na straně druhé bohatě rozvětvená „elektrárna“ Bachanda. Donais hrál na half stacky Marshall, a to na stowattové lampové hlavy JCM800 2203 a třistawattové bedny1960B, osazené pětasedmdesátiwattovými, 4 x 12” reproduktory Celestion.
Hlavy využívá v podstatě jen jako koncové zesílení: „Zapojím se do low vstupu, abych si byl jistý, že co si vyrobím v Korgu, to mi vyleze ven bez nějakého dodatečného nakreslení.“ Jon totiž veškeré barvy svého zvuku, tedy i zkreslené rejstříky, nechává na kytarovém procesoru Korg AX30G. Zároveň však jedním dechem dodává, že z tohoto multiefektu může používat zkreslení jen díky tomu, že na konci je „cítit lampa“.
Důvodem k této sestavě byla podle jeho slov lenost: „Jo, taky jsem měl kolem sebe hromadu různejch efektů a pedálů, jenže to bylo v dobách, kdy jsem si nemohl dovolit kytarovýho technika. A tak mě unavilo pořád kontrolovat, jestli je všechno propojený, jestli to funguje a tak. Navíc jsem pořád přepínal moře krabiček, a kdo si to má všechno pamatovat. V Korgu to mám všechno rovnou naservírovaný, takže nemusím nad ničím přemýšlet. Takhle mám svý zvuky pohromadě a riziko, že mi něco nepůjde, je minimální - vždyť já na jevišti nemám skoro nic!“
Sestava - Matt Bachand
Kytary
Bachandova značka kytar je Ibanez: „Ibanezy mají perfektní krky. Jsou rychlý“. Hlavním nástrojem je Ibanez SZ, další kytary na pódiu jsou modely Custom Shop Prestige RGA, a to v úpravě Black with Skull Graphic a Flame Paint Job. V současnosti hraje na signature modely MBM1 Matt Bachand Model, spolu s nimi se objevuje dál s modely SZ v různých konečných úpravách.
Všechny kytary jsou osazeny snímači EMG, a to EMG81 u kobylky a EMG60 u krku. Na své nástroje natahuje struny DR Strings, sady o síle .010-.050 a celý potah přelaďuje do ladění dropped-D, které nakonec podladí o celý tón. To znamená, že stejně jako u Donaise jde o ladění C, G, c, f, a, d1.
Aparáty + efekty
Na rozdíl od svého kolegy ze Shadows Fall zabere Bachand na pódiu o poznání více místa. Už na první pohled zaujme na jeho sestavě jednoznačná úloha dvou samostatných hlav Krank, které Bachand používá v podstatě jako součást racku: „Jsem zvyklý používat pro zkreslený zvuk overdrive a pro čistý zvuk reverb. A to stále. A místo abych neustále dupal po řadě krabiček nebo si lámal hlavu s nějakým MIDI systémem, to je pro mě jednodušší mít takhle dvě hlavy, které mi vyhovují, a pro změnu zvuku jen přepnu cestu signálu na switchi Morley.“
Obě hlavy, stowattovou pro zkreslený a padesátiwattovou pro čistý zvuk, „nakopává“ pro dokreslení soundu rackem BBE Sonic Maximizer, v zásobě má jako externí zkreslovadlo ještě připravený overdrive MXR, model Zakk Wylde ZW-44. Na dokreslení signálu používá i Maxon OD808 Overdrive, z dalších krabiček můžeme jmenovat BOSS NS-2 Noise Gate a Onerr DGR-1 Digital Reverb.
Čtyři stowattové hlavy Krank na full staccích tak slouží vlastně jako koncové zesilovače. Tento typ, Krank Revolution, je většinou expedován s lampami 5881, ale Bachand si je nechal osadit lampami EL34, které preferuje: „Produkují více středů a ty se mi líbí.“ Vedle této sestavy si zahraje občas i na jiné aparáty, nejvíce pak na Orange, Budda či Rivera Knucklehead.
Zajímavý je jeho názor, kterého vybavení si na jevišti cení nejvíce: „Jsou to dva otvíráky. Mám je přimontované na každé straně racku, takže si můžu během přestávek mezi skladbami otvírat pohodlně pivo.“ A proč hned dva? „No co kdyby se náhodou jeden urval?“ Na pódiu používá bezdrátový Sennheiser G2, součástí jeho racku je i ladička Korg DTR-2.
Diskografie
1. Jon Donais, Matt Bachand + Shadows Fall
1.1 Základní, profilová alba
Pozn.: V údajích za názvem desky uvádíme i nejvyšší umístění v anketě Billboard, a to pouze do 20. místa.
Somber Eyes to the Sky (1998, Lifeless Records)
Of One Blood (2000, již s Brianem Fairem za mikrofonem, Century Media)
The Art of Balance (2002, 15. místo, s Jasonem Bittnerem za bicími, Century Media)
The War Within’ (2004, 20. místo, skladba What Drives the Weak získala Grammy v kategorii Best Metal Performance, v kategorii Independent Album získala deska 1. místo, Century Media)
Threads of Life (2007, skladba Redemption nominována na Grammy v kategorii Best Metal Performance, Atlantic, Roadrunner)
Retribution (2009, obsahuje Still I Rise či Bark at the Moon, cover verzi v bonusech od Ozzyho Osbournea, Deluxe Edice obsahuje i DVD, v King of Nothing hostuje Randy Blythe, Everblack Industries)
1.2 Kompilace
Fear Will Drag You Down (2002, Century Media)
Fallout From the War (2006, v kategorii Independent Album obsadila deska 5. místo)
Seeking the Way: The Greatest Hits (2007, Century Media)
1.3 Zajímavosti, rarity, souhrnná vydání
The Art of Touring (2005, video album, live, Century Media)
Madness In Manilla: Shadows Fall Live in the Philippines 2009 (2010, live, Ferret Music)
