Dnes nás čekají rozbouřené vody punkrocku, které dokázaly až sebezničujícím způsobem nejen převrátit naruby soudobý hudební svět, ale nakonec svou neřízenou energií zalily často samy sebe. Existují ale kapely, které už jen z hlediska postavení ve vývoji rocku obecně dokázaly vystoupit z té smrště a výrazným písmem se zapsat svým přístupem, feelingem, tvorbou a nakonec i odkazem do top knihy rockové kultury. A mezi takové skupiny rozhodně patřili Ramones, v čele se svým kytaristou Johhnym.
Proč neuvádíme ani jeho příjmení? Protože jedním z výjimečných znaků této kapely bylo, že všichni přijali příjmení Ramone, a navíc si i více či méně pozměnili křestní jméno. Kapela sama se postupem času zapsala do povědomí širší veřejnosti třeba i tím, že jejich skladby zazněly v řadě filmů (Shrek the Third - Do You Remember Rock ‘n’ Roll Radio?, Škola rocku - Do You Remember Rock ‘n’ Roll Radio? a Bonzo Goes to Bitburg, dokonce mj. i v Asterix a Obelix ve službách Jejího Veličenstva - I Don’t Want to Grow Up). Fanatikům seriálu Simpsonovi pak jistě neuteklo, že se tam Ramones objevili také (což může být do určité míry i hledisko proslulosti). Ten fakt, že si je jako vzory vzaly za své další do punku orientované kapely, je jasný, ale do tohoto seznamu můžeme přidat třeba i Kirka Hammetta z Metallicy, Davea Grohla (Foo Fighters), Eddieho Veddera z Pearl Jam, jejich fanouškem byl dokonce i legendární Lemmy z řinčivých Motörhead (jako host účinkoval například na jejich posledním koncertě roku 1996). Bez zajímavosti není ani ta informace, že tvorba této kapely se stala příčinou vzniku řady tribute projektů, a to ve srovnání s ostatními kapelami v rozhodně nemalém počtu pěti titulů (stejně jsou na tom třeba Kiss, The Kinks, Pink Floyd, U2...)
Johnny Ramone
John William Cummings se narodil 8. října 1948 ve Forest Hill v Queensu v New Yorku. Do styku s rockovou muzikou se dostal velmi brzy a naprosto mu učarovala. Ovšem ne tím, že by se ji snažil nějak hodně napodobovat, ale že se prakticky od samých začátků pouštěl cestou jinou. Stal se přesně produktem doby punkové vichřice, která v přenesených významech uváděla ve známost mj. i to, že cvičit dlouze po zkušebnách a cizelovat svůj výraz je nesmysl. Jak sám řekl tehdy ještě neznámé kapele The Clash: „Proč tak dlouho zkoušíte, máte kapelu, hrajete, tak vyjděte ze zkušebny a rovnou na pódia...“
Jeho první skupinou byli Tangerine Puppets, kde se již setkal s budoucím bubeníkem Ramones Tamásem Erdélyiem. V době, kdy se mu začaly líbit skupiny Stooges či MC5, se dal dohromady ještě s Jeffreym Hymanem (voc) a baskytaristou Douglasem Colvinem. Poté, co se k nim přidal Erdélyi, vytvořili spolu kapelu, která vešla do dějin pod názvem Ramones. Aby ještě více podtrhli jednotnost bandu (ta ovšem už jen z hlediska politických a společenských názorů nebyla nikdy reálná, zvláště mezi kytaristou a zpěvákem) a zvýraznili odpor vůči zavedenému kultu rockových hvězd a jejich kultu, rozhodli se změnit svá jména, kdy jednotným příjmením se stalo Ramone. A tak se Jeffrey Hyman stává Joeym, John Cummings přijímá jméno Johnny, Thomas Erdélyi se nazývá Tommy a Douglas Colvin vešel ve známost jako Dee.
30. března 1974 Ramones poprvé veřejně vystoupili v Performance Studios a jejich koncert se stal proslulým. Rychlé, krátké skladby, neokázalost, rachot, přímost, to byly atributy, které jim zaručily, že se na ně začalo chodit v davech a kapela jenom v tomto klubu vystoupila za první rok 74krát. Této situace, zejména pak v době poloviny sedmdesátých let, si nemohly nevšimnout nové, pružně reagující labely, a tak Ramones získali kontrakt na první alba u společnosti Sire. Na trh tak přichází debut Ramones (1976, Sire), které jako jejich jediná deska z celého jejich katalogu získává zlaté ocenění. Čtrnáct skladeb o celkové délce cca 29 minut - no to muselo v té době rozsáhlých projektů působit jako vlna tsunami.
„Každý, kdo si poslechl jejich debutové album, musel začít hrát třikrát rychleji...“
(Tony James, Generation X)
Kapela nelení a dalším rokem vydává hned dvě alba, Leave Home a Rocket to Russia. První z nich je dobře přijato kritiky, v New Musical Express je dokonce ten rok na deváté pozici. Taktéž i další album, Rocket to Russia, sklízí pozitivní recenze, řada kritiků a fanoušků ho řadí k nejlepším opusům kapely a jedná se o desku, která bývá často zmiňována jako jedna z nosných celého hnutí punk rocku. Album představuje kapelu jako již vyzrálou interpretační a produkční jednotku, ovšem uvnitř souboru začíná docházet k prvním třenicím, i když zatím jen malým. Bubeník Tommy, zklamaný, že prodeje alb nebyly, jak si vysnil, odchází a nahrazuje ho Marc Steven Bell (v kapele jako Marky). Výsledkem byla deska Road to Ruin (1978), kde se kapela snažila o přístupnější muziku. Což ji někteří prudérní fanoušci měli dost za zlé, takže album mělo výrazně horší umístění v Top 200 v Billboardu.
Ramones se ale nenechali ovlivnit a šli za svým přesvědčením oslovit širší masy fanoušků dál. Pod legendárním producentem Philem Spectorem vyšlo LP End of the Century (1980), které se stalo žebříčkově jejich nejúspěšnější albem (US na 44. místě, UK na 14. místě). Jistě, nejde zde o závratné posty, ale na druhou stranu je třeba si uvědomit, že alba Ramones (a to všechna alba) nikdy nezmizela z Top200 ankety Billboard - což už také něco znamená...
Na následném albu, Pleasant Dreams (1981), vyvrcholily problémy mezi Johnnym a Joeym. Spouštěcím prvkem bylo, že kytarista přebral zpěvákovi jeho dívku, dalším bylo, že Johnny se začal klonit spíše k hard rocku, kdežto Joey se chtěl posouvat více ke komerci. Výsledkem je propad alba a ne příliš dobrý ohlas u kritiků. Totéž lze prohlásit i o Subterranean Jungle (1983), kde Johnny dostal větší prostor ke svým riffům a směřování do vod hard rocku.
V kapele ale opět narostly problémy, a to tentokrát pro drogy a alkohol. Na další desce, Too Tough to Die (1984), už sedí za bicími další nováček, Richie, občanským jménem Richard Reinhardt. Deska rozhodně nebyla špatná, kapela se zde vrací ke svým kořenům, ale doba už byla někde jinde a neexistence výrazného nápadu řadí tuto desku k těm nejníže se umisťujícím albům. Na Animal Boy (1986) se kapela pouští do větších stylových experimentů, což jí vynáší umístění v anketách i v dalších zemích, ale album, Halfway to Sanity (1987), už nemá ten jednotící duch a celkový obraz působí rozpadle. Navíc odchází bubeník Richie (prý nedostal zaplaceno tak, jak měl) a na jeho místo, po krátkém působení Elvise (Clem Burke z Blondie) na jeho místo opět usedá Marky (tedy Marc Steven Bell).
Brain Drain (1989) ale nepřináší nic nového, kapela se potácí v osobních problémech a zdá se, že jen tyje ze svého jména. Což přináší další změnu v obsazení, kdy na místo zhnuseného Deeho přichází C.J. (tedy Christopher Joseph Ward). Kapele nepomáhá ani změna labelu (Chrysalis) a deska Mondo Bizarro (1992) je hodně slabá. Trochu jinak se tváří hodně příjemná deska coverů, Acid Eaters (1993), kde si kapela, zcela dle převládající dobové módy, zahrála takové skladby, jako Substitute (Who), Out of Time (Rolling Stones), Have You Ever Seen the Rain? (Creedence Cleawater Revival) a další. Což nebylo tak úplně v původním záměru při zakládání kapely, ale pomohlo to jméno Ramones udržet v hledáčku fanoušků. Jenže pak se kapela rozhodla k radikálnímu kroku. Prohlásila, že pokud následné CD !Adios Amigos! (1995) neuspěje, ukončí činnost. A protože deska na tom opravdu nebyla dobře, kapela se nakonec po turné k této desce s příznačným názvem opravdu rozpadla.
Celý příběh se tak uzavířel smrtí všech původních členů kapely, kdy Johnny podlehl rakovině prostaty 15. září 2004 (zrovna v den, kde je v Berlíně otevřeno muzeum Ramones...).
Kytary
Ramone byl jednoznačně ve znamení kytar Mosrite. První, modrou Ventures II, si koupil roku 1974 a hrál na ni tři roky, než mu byla ukradena: „Koupil jsem si tuhle kytaru, protože byla nejlevnější. A taky jsem nechtěl hrát na modely, na které hráli všichni ostatní - chtěl jsem kytaru, která by byla charakteristická jen a jen pro mě.“ Vedle ní používal další model, tentokrát v provedení sunburst. Poté se stal jeho poznávací značkou bílý model Ventures II, na který hrál až do konce trvání kapely.
Vedle těchto svých hlavních kytar si ale zahrál i na další značky, mezi kterými byly Fendery Stratocaster (ten bílý zazněl v I Wanna Be Your Boyfriend), dva Rickenbackery, Gibson Marauder, Fender Mustang, bílý Hamer a další.
Z akustických kytar používal ke konci sedmdesátých let nejvíce kytary Yamaha.
Jeho klasický model Mosrite Ventures (bílý) byl osazen singlem DiMarzio FS-1 u kobylky a HB Seymour Duncan u krku.
Mimochodem, na kytary Mosrite nehrál jen Johnny. Vedle něj totiž na tyto nástroje hráli třeba Jerry Cantrell (Alice in Chains), Eric Brann (Iron Butterfly), Kevin Shields (My Bloody Valentine), countrysta Joe Maphis, Fred Sonic Smith (MC5) a další.
Aparáty
Ramone a Marshally - to patřilo k sobě. V období 1975-1977 měl za sebou stowattové hlavy Super Lead, po zcizení jejich trucku s celou aparaturou hrál do roku 1983 na novou řadu těchto sérií a poté až do konce Ramones zakotvil u hlav JCM800 2203.
Efekty
Maximálně ladička Boss TU-12.
Web
