Kytaroví velikáni - Duane Eddy

„Není pravda, že britská invaze nás komerčně vyhladila. Milovali jsme The Beatles a další. Jejich skladby nám otevřely zcela nové obzory. Škoda jen, že pak se to celé u hippies zvrtlo do drog a mnoha lidem to vysmažilo mozek. Což je na nich a na muzice vidět dodnes...“

(MusicRadar, 2012)

No tak zase po delším čase legenda z časů, kdy se tvořily kořeny hudby, která nás provází již přes padesát šedesát let. Vedle nesporného interpretačního a skladatelského vkladu do historie elektrické kytary, a obecně hudby vůbec, i jeden z tvůrců stylu a zvuku hry, pro který se vžilo pojmenování twang (i když byl Eddy „gretschista“, fenderisté nejlépe vědí, o co jde).

Dnešním hostem těchto stránek je vysoce zajímavá postava raných dob elektrické kytary, jejíž alba byla sice dlouhou řadu let na předních pozicích hitparád, ale vlastně nikdy nestanula na místě nejvyšším - a že k tomu měly songy jako třeba Because They’re Young či Pepe nebo (Dance With The) Guitar Man z počátku šedesátých let hodně, hodně blízko. Totéž se dá říci i o albech této legendy, kterou jako jednoho ze svých vzorů uvádí či uváděli kupříkladu George Harrison, Hank Marvin, Dave Davies, Adrian Belew, Steve Howe, Roger McGuinn, Phil Manzanera, Mark Knopfler a mnozí další, a to zejména kvůli kouzlu jeho tónu...

A to se obvykle málo ví, jeden z atributů jeho zvuku vznikl tak, že na raných nahrávkách použil prázdnou nádrž na vodu, kam by se vešlo přes devět tisíc litrů vody: „Tehdy na samém počátku natáčení v těch studiích neměli dozvukovou komoru, tak jsem si jednu pořídil. Přímo cestovní...“

Co bychom ještě tak dodali pro ty, co se dovídají o tomto jméně poprvé? Kdo dá na prestiž cen, tak Eddy je nejenom držitel Grammy, ale byl uveden i do Rock and Roll Hall of Fame a má také i otisk rukou na Rockwalku v Kalifornii... Třeba.

Duane Eddy

Duane Eddy, kytarista, který má na kontě přes dvanáct miliónů prodaných desek, se narodil 26. dubna 1938. Tento autor instrumentálních hitů, jako Rebel Rouser, Peter Gunn, Shazam a dalších, vyrůstal v Corningu v New Yorku, kde začal již v pěti letech hrát na kytaru. Začal na malou havajskou kytaru, lap-steelku, ale pak vzal do ruky akustiku. Otec ho naučil pár akordů, ale „... ty mi brzo přestaly stačit, takže jsem se další naučil tím, že jsem poslouchal rádio a zkoušel jsem se do toho strefit.“

Roku 1951 se rodina přestěhovala nejdříve do Tusconu a poté do Coolidge v Arizoně. V šestnácti letech se dostal ke své vysněné kytaře Gretsch Chet Atkins a spolu se svým kamarádem, Jimmym Delbridgem, později známým jako Jimmy Dell založil dueto pod názvem Jimmy and Duane. Při jedné frekvenci v rádiu KCKY (tehdy bylo běžné, že umělci hráli do éteru naživo) potkali DJ Lee Hazlewooda. Hazlewoodovi se zalíbil osobitý Eddyho tón a nabídl jim vyprodukovat první singl, Soda Fountain Girl. To bylo roku 1955. Následný čas strávili angažmá ve studiích Phoenix, kde si Eddy tříbil svou stále pověstnější techniku tónu. Zaměřoval se při ní na basové struny, na kterých vytvářel základní nosné melodie a vyhrávky. To se zúročilo v listopadu 1957, kdy mu vyšla první nahrávka, Movin’ n’ Groovin’. Právě zde došlo i k tomu, že celkový zvuk, spíše dozvuk, byl natočen hodně specifickým způsobem, o kterém jsme se již zmínili.

Rebel ‘n’ Rebels

Singl (na druhé straně je Up and Down) docela dobře prorazil v Billboardu, kde vystoupal na 72. místo. Což na čistě instrumentální skladbu, trvající cca dvě minuty, byl úspěch. Zajistilo to Eddymu i smlouvu s nakladatelstvím a přispělo k tomu, že si kolem sebe shromáždil další muzikanty. Celou sestavu nazval The Rebels a upozornil na sebe dalším velkým, už opravdu velkým hitem Rebel Rouser. V USA se v Billboardu skladba dostala až do top 10 a její vítězný tah se zastavil na šesté příčce. Věhlas skladby dokonce překročil Atlantic a píseň zabodovala i v Anglii, kde obsadila devatenácté místo. Skladby se prodalo přes milión kusů a Eddy dostal svou první zlatou desku. A už to jelo!

V následných letech produkuje se svou měnící se sestavou řadu hitů. Velký úspěch také slaví jeho debutové album, které obsahuje vedle námi již uvedených skladeb i další, jako Cannoball či The Lonely One. Album doslova vystřelilo do top 10 na obou březích Atlantiku a v žebříčku Billboardu zůstalo na celých 82 týdnů. Což bylo hodně neuvěřitelné!

Dobře si vedou i další singly a alba. Especially for You obsahuje hity Peter Gunn a Yep!, na Songs of Heritage výrazněji zapojuje do svého výrazu akustickou kytaru včetně bendža a zapisuje si na své konto další milióntý prodej nahrávky, a to singlu Because They’re Young In dle stejnojmenného filmu, kde hrál Dick Clark. Jméno Duane Eddy se tak stává synonymem úspěchu v rockandrollovém světě a čtenáři britského New Musical Express mu dokonce svými hlasy přisoudili vítězství v kategorii Světová hudební osobnost, kdy tím sesadil samotného Elvise Presleyho...

Nestárnoucí Guitar Man

Eddy pokračuje v krasojízdě, kdy šedesátá léta zahajuje další zlatou deskou, tentokrát za hit (Dance with The) Guitar Man. Jak ovšem šedesátky pokračují a uragán z Liverpoolu mění kormidlo hudebních dějin, Eddy se stahuje do pozadí a poslední album v této dekádě vydává roku 1967. Singly ani alba se již neumisťují, ale Eddy se z hudebního života nevytrácí. Účastní se dlouhé řady nejrůznějších akcí, hostování a spoluprací a do anket se vrací singlem Play Me Like You Play Your Guitar roku 1975, kdy se v Británii vyhoupne na deváté místo. Upozorňuje na sebe i spoluprácí s Art of Noise, se kterými vydává verzi svého hitu Peter Gunn, díky čemuž prolomí i americký Billboard. U alba si ale na oživení zájmu musí počkat až do roku 2011, kdy mu vychází Road Trip. Album přináší snůšku klasických postupů značky Duane Eddy. Titulní skladba vychází po všech stránkách velmi dobře, některé části alba ale dost trpí nepozornou produkcí, kdy po stránce třeba zvukové není úplně vhodné opakovat některé nedokonalosti zvuku pozdních padesátých let...

To ale nevadí. Po jeho osobitém přístupu k tónu a ke skladbě se opět rozhořel zájem - vždyť třeba v říjnu 2010 vyprodal slavnou londýnskou Royal Festival Hall... To opravdu není žádný klub.

Kytary

Nejznámějším nástrojem se mu staly kytary Gretsch, zejména pak lubovka, signature model G6120DE. Jde o kytaru řady Nashville, osazenou tremolem Bigsby. Tělo i krk jsou z javoru, hmatník je palisandrový. Kytara má dva snímače, singly DynaSonic a elektronika je typicky propojena tak, že dva knoflíky jsou volume pro každý snímač, jeden je master volume a jeden master tone. Mimochodem, v této řadě má své signature nástroje i Brian Setzer, Chet Atkins a Eddie Cochran.

Obecně Gretsch má řadu svých „podepsaných“ modelů, od Billyho Duffyho přes George Harrisona po třeba Bo Diddleyho či Malcolma Younga.

Kytary Gretsch se mu líbily v podstatě už od začátku. Jak říká, dostal se jednou do obchodu, kde visely nástroje této firmy, navíc šlo o rané signature modely Cheta Atkinse: „Neměl jsem tehdy na tyto krásné nástroje prostředky. No ale po letech, představte si to, mám u této firmy svůj vlastní signature model...“ Ten je pak postaven na vylepšeních, které si Eddy dodal na svou první kytaru Gretsch 6120 Chet Atkins, kterou si koupil v sedmnácti letech. Jde zejména o rádius kobylky Tru-Arc, systém žebrování a třeba i zádržné čepy, aby struník při výměně strun zůstal na místě...

Aparáty

V dobách začátků hrál Eddy přes stowattové kombo Magnatone s patnáctipalcovým reproduktorem JBL. (Natočil na něj jeden ze svých hitů, Rebel Rouser.)

V současné době hraje na dvě komba Fender Twin s patnáctipalcovými reproduktory: „Hraju na oba zároveň, takže se dobře slyším, aniž bych musel vytáčet volume příliš nahoru. Je to hlasitý, ale ne ohlušující. Chci, aby lidé slyšeli hudbu, ne rámus.“

Efekty

Z krabiček si poslední dobou zvykl nejvíce na MXR M159 Stereo Tremolo.

Skladba: příklady jeho stylu

Autor, autoři: Duane Eddy

Interpret: Duane Eddy

www:

www.facebook.com/duaneeddymusic