Král kytary surf music! Tak to je přezdívka kytaristy, který proslul svým heavy tónem, nekompromisním drcením strun, experimentováním s dozvukem na čistý tón a spoluautorstvím prvního stowattového zesilovače firmy Fender.
To vše platí o dnes již 81letém muzikantovi, který, maje rád hlasitější a ještě hlasitější zvuk, proslul mimo jiné i vývojem zkreslených rejstříků u značky Fender. Navíc už ve svých počátcích na sebe upozornil rychlostí své hry a precizností tónu, takže ho ve svých oblíbencích uváděl nejen Jimi Hendrix, ale třeba i Eddie Van Halen.
Mimochodem, použili jsme zde termín surf music. Co to je? Z dnešního pohledu šlo o rockovou muziku spjatou se světem surfu, neboli, jak se říkalo, vymydlenými plážovými chlapci Jižní Kalifornie. Ano, typickými představiteli byli právě Beach Boys a... Dick Dale. Beach Boys představovali vokálněji zaměřenou stranu tohoto subžánru, která vyrostla právě na instrumentálních skladbách nareverbovaných kytar Dicka Daleho a nemnoha dalších. Původ tohoto stylu najdeme v instrumentálních skladbách rock and rollu pozdních padesátých let, kdy nás napadnou jména jako Link Wray, Ventures či Duane Eddy.
A ještě jedna poznámka: Typický zvuk surfové kytary najdete třeba v proslulé úvodní znělce k bondovkám (jsem velký fanda), a to už k prvnímu dílu Dr. No. Není pak náhoda, že tento motiv převzali a upravili takoví umělci jako Hank B. Marvin (Shadows) či Brian Setzer a třeba i také Cannibal Corpse, Art of Noise...
Tak to by stačilo na uvedení do tématu a nyní se pojďme podívat na tuto dnes již historickou osobnost.
Dick Dale
Richard Anthony Mousour se narodil 4. května 1937 v Bostonu. Jako dítě vyrůstal v Qiuncy, kam se rodina poté odstěhovala. Tam se v devíti letech začal učit na klavír, v sedmé třídě dostal trubku, ale pořád to nebylo ono. Jak sám uvádí, učaroval mu tehdy Hank Willams, takže se rozhodl být, jak říká, kovbojským zpěvákem. A tak byl čas na další nástroj, kterým se za šest dolarů stalo ukulele, na které si vydělal sám podomním prodejem pleťového krému. Na to pak jako svou první skladbu uměl zahrát Tennessee Waltz. Ovšem kytara to pořád nebyla, a tak přemluvil jednoho svého kamaráda, který vytoužený nástroj měl, aby mu ho prodal za osm dolarů. To pak splácel po padesáti centech týdně...
Na kytaru se učil hrát sám, nejvíce kombinoval doprovod s melodickými linkami (nechci říkat přímo sólovými). Roku 1954 se rodina přestěhovala do Kalifornie, kde Dale už hrával po místních barech. Právě tam vznikla jeho přezdívka, která prý byla vhodnější pro zpěváka country.
Jeho hra na kytaru se dále vyvíjela. Sjížděl stupnici za stupnicí, začal používat reverb, což dalo zvuku kytary ten správný „mokrý“ tón, a proslul svým staccato stylem, který se stal takovou jeho ochrannou známkou. Sám si také vybíral jednotlivé struny, až si zvykl na sadu, která je opravdu, mírně řečeno, tlustě nezvyklá (mrkněte dál v textu).
„Pořád používám tytéž aparáty, které jsem vytvořil s Leo Fenderem. Pojmenoval je vlastně po mně - říkal mi showman na jevišti, takže hraju na Fender Showman!“
(Guitarist and Bands, 2004)
S Leo Fenderem se setkal v době vzniku značky Fender Equipment a stal se jeho zkušebním hráčem. Odrovnával jeden prototyp zesilovačů za druhým, až mu začal vyhovovat ten, který pak přeneseně, jak už jsme uvedli v úvodu, nese jméno Showman podle jeho vystupování na scéně. Také mu přestaly stačit tehdejší reproduktory, tak zašel do společnosti James B. Lansing (ano, odtud jsou ty reproduktory JBL) a požadoval od nich postavit reproduktor o průměru patnáct palců, a tak tedy vznikl onen model D130F: „Musel jsem nějak přeřvat ty tisíce lidí, co se shromažďovaly na koncertech...“
Roku 1962 mu a jeho souboru Del-Tones vyšlo debutové album ’Surfers Choice (Deltone), které, což je zajímavé, bylo natočeno live z jeho vystoupení v Rendezvous Ballroom a poté doupraveno a dotočeno ve studiu. Obsahuje nadčasový hit Sloop John B. (u nás známý jako Už vyplouvá loď John B.), špatně si nevedla ani skladba Let’s Go Trippin’. Dvojka King of the Surf Guitar (1963, Capitol ) pak už obsahovala řadu muzikantů, mimo jiné i například kytaristy Glena Campbella a Barneyho Kessella. Úžasná je zde třeba verze Riders in the Sky (u nás Nebeští jezdci). Je zajímavé si ji tak, jak ji podal Dale, zahrát...
Třetí album Checkered Flag (1963, Capitol), zaznamenává posun v jeho tvorbě, kdy se ze zlatých pláží a zapadajících sluncí za obzorem vydává spíše do hájemství silných motorů. Velmi krátce se tento trend lokálně nazýval Hot Rod Music. Hudba je více semknutá, obsahuje nezbytné zvuky motoru a dálnice a celkově je méně syrová. Následnující deska, Mr. Eliminator (1964, Capitol), tento trend jen potvrzuje. To má jeho kapela už pevnější obrysy, na desce mu hraje Glen Campbell (g), Gary Usher (voc), Earl Palmer (dr), Bruce Johnson (key) a Plas Johnson (sax). Ve stejném roce stíhá Dale a jeho kapela vydat další album, Summer Surf (Capitol), ale to už ho dostihla hodně zákeřná nemoc, kdy s kariérou aktivního muzikanta končí, rozpouští kapelu a stahuje se na chvíli do ústraní. Navíc Ameriku začíná zcela ovládat Britská invaze a Beatles se stávají hlavními hrdiny dne.
Dale bojuje se zákeřnou nemocí, a to úspěšně. Povzbudí ho i výrok Jimiho Hendrixe, který prohlásí, že pokud by to Dale nezvládl, už nikdy nebude poslouchat surf music. Tomuto gestu se Dale později odvděčil zařazením a úpravou Hendrixovy skladby Third Stone from the Sun (a povedlo se to hodně dobře) I když léčba nakonec dopadla dobře, roku 1979 se přihodila další nehoda, při které díky infekci málem přišel o nohu.
Dale všechno zvládl a k muzice se nakonec opět vrátil. Po několika výběrech a live albech z tohoto období útlumu mu po prvním pokusu o návrat (The Tigers Loose , 1983) vychází výborná kompilace King of the Surf Guitar: The Best of Dick Dale & The Del-Tones (1986, Rhino), která ho vrací zpět na scénu. Což potvrzuje dalším studiovým albem Tribal Thunder (1993, HighTone ), kde je mimo jiné velmi hezké akustické zpracování energické skladby Misirlou. Mimochodem, tím, že se tato skladba objevila ve filmu Pulp Fiction, mu získalo vlnu nových fanoušků. Následné album Unknown Territory (1994, HighTone) nepřineslo žádné velké hity, ale další deska, Calling Up Spirits (1996, Beggars Banquet ), obsahovala již zmíněnou skladbu Third Stone from the Sun a pohodovku Fever. Na vlastním již labelu vydané CD Spacial Disorientation (2001, Dick Dale Records) zatím nenavázalo na předchozí alba a Dale soustředil svou činnost v podstatě výhradně do koncertní činnosti. Stal se tak žijící, aktivně vystupující legendou, která vystupuje spíše v klubech a je zvána na řadu stylově zaměřených festivalů. A že mu to stále jde, je znát na stále plném itineráři.
Kytary
V jedné publikaci o kytarách stojí psáno, že pokud Stratocaster vydrží i hru Dicka Dalea, tak už vydrží všechno. Ano, Dale a Fender Stratocaster, to je stálá a slavná dvojka. I když má i další kytary, je to zrovna Stratocaster, který patří k jeho feelingu. A dokonce i tak úzce, že firma mu vyrobila signovaný model v divizi Custom Shop. Tělo tentokrát není převráceno, jak bývalo jeho zvykem u předchozích standardních modelů, ale je převrácená aspoň hlava. Zcela ve stylu surf music lesklé tělo (úprava chartreuse sparkle) je z olše, krk profilu C je javorový s 21 pražci na palisandrovém hmatníku. Singly jsou Custom Shop Fat ’50s. na kytaře najdeme pouze jeden knoflík Master Volume, třícestný přepínač snímačů (opravdu jen třícestný, ne pěticestný) a miniswitch, jehož zapnutím se vyřadí klasický přepínač snímačů a signál jde jen ze singlů u krku a kobylky.
Sada strun je také tak „trochu“ neobvyklá - jde o struny Dean Markley o síle .016, .018, .020, .038, .048, .060. To už jsou pořádné dráty...
Ovšem pozor, kdybyste chtěli opravdu hrát zcela přesně jako Dale, tak musíte převrátit celý potah - ano, struna e1 je nejvýše, struna E je dole...
U akustických kytar také můžeme uvést signature model, a to opět od Fendera. Fender Kingman Dick Dale je z mahagonu, a i když je tříčtvrteční, v rukách Daleho jako tříčtvrteční tedy rozhodně nezní...
Aparáty
Značce Fender zůstává Dále věrný i při výběru aparátů, kdy jeho nejstandardnějšími modely jsou dvě hlavy Fender Dual Showman se zesíleným výstupem (ze 100 W na 180 W), jejichž signál jde do dvou custom beden, osazených vždy dvěma 15” reproduktory JBL D130F.
Efekty
I když si Dále vyzkoušel občas nějaké to zařízení, dlouhodobě lze uvést snad jen pružinový reverb Fender.
Web
