„Miluju živé hraní teď více než kdy jindy. Myslím, že to člověka udržuje mladým...“
Dave Davies, Goldmine, 2010
Vlastně úplně první riff podle hledisek, podle kterých chápeme tento jeden ze základních a rock v mnohém určujících skladebních kritérií? Ano, obecně bývá právě onen z nadčasového hitu You Really Got Me považován za první rockový riff.
Základní linku tak tvoří dva kvintkvartové power chordy, které vynesly Davise, jeho bratra Raye, Micka Ivoryho a Petea Quaifeho mezi nejvýraznější jména šedesátých let. Vzpomínaný riff, či přímo skladba, se pak stala jednou z nejznámějších skladeb rockové muziky, která již jenom počtem cover verzí je v první dvacítce nejvíce přebíraných skladeb (namátkou třeba Van Halen, Bruce Springsteen, Tom Petty, Mountain, Robert Palmer, Skid Row, UFO...). Mimochodem, plných šestnáct skladeb této Top 20 je od Beatles, po jedné tam mají Rolling Stones (Satisfaction), Doors (Light My Fire), John Lennon (Imagine) a právě Kinks. A Kinks, to jsou bratři Daviesovi. A bratři Daviesovi, to jsou zpěvák a doprovodný kytarista Ray a nepřehlédnutelný sólový kytarista staré školy počátků šedesátých let Dave Davies. A ještě jednou mimochodem - jeden z prvních velkých propagátorů Gibsona Flyinga. A také... Ne, pěkně popořádku.
Kapela jednoho hitu?
Nebylo by tak úplně fér posuzovat či shrnovat celou tvorbu Kinks jen dle jednoho hitu, jakkoli vlivného. Beatles také neposuzujeme jen podle Yesterday. A u Kinks bychom rozhodně měli zmínit minimálně ještě (teď ale následuje můj osobní seznam) All Day and All of the Night, Waterloo Sunset, Victoria, Lola, Celuloid Heroes a určitě Louie, Louie - mimochodem, slyšeli jste cover verzi této skladby od Motörhead nebo třeba od Clash?
Kytarový riff na klavíru
David Russell Gordon Davies se narodil 3. února 1947 ve Fortis Green v Londýně jako nejmladší z osmi dětí - šest starších sester a jeden bratr, Ray, pozdější zpěvák a frontman Kinks. Spolu s bratrem poslouchali hodně různorodou muziku, od oblíbeného music hallu rodičů (v krátkosti něco jako estráda, burlesky) po rock and roll, který zbožňovaly jejich sestry.
První velký zájem začal projevovat o skiffle, ale po nástupu rock and rollu si brzy koupil elektrickou kytaru a ta ho pohltila: „Když jsem byl teenager, hodně jsem poslouchal třeba Ventures. Líbilo se mi jejich hraní, kdy místo plných akordů používal jen kvintkvartové power chordy. Tehdy jsme neměli kytarové techniky, kteří by v zákulisí ladili další kytary, nebyl ani čas překontrolovat si vždycky ladění, A tak místo akordu stačilo se pořádně opřít jen do několika strun. Právě těch nejtlustších, aby byl i nejtlustší zvuk. Někdy zjistíte, že přijdete na mnohem víc věcí, když máte jen nějakou kytaru a nějaký kombo, než když je všechno kolem vás perfektní, high-tech a tak. Jinak jsem poslouchal snad všechno, kde byla kytara. Ohromil mne Big Bill Broonzy. Krásně ohýbal tóny. Rick Nelson byl další vzor už jen pro ten krásný zvuk. A vůbec James Burton.“
Už jako kluci oba bratři Daviesové spolu často muzicírovali, spolu s dalším kamarádem, Petem Quaifem (ano, budoucím baskytaristou klasické sestavy Kinks), jamovali v hale rodného domu. A že by to rodičům vadilo, to vůbec ne, protože ti se s nimi těchto hudebních radovánek účastnili také, hráli na klavír a zpívali. Vztah ke klavíru byl u obou Daviesů silný, koneckonců málokdo ví, že právě onen slavný riff k You Really Got Me vlastně vznikl u klavíru...
Kinks
Roku 1963 založil Dave Davies a Pete Quaife kapelu Kinks (v podstatě si tak začali říkat jen oni dva). Jeho bratr Ray se k nim připojil brzy poté a kapela jako taková byla utvořena, když se k nim v únoru připojil bubeník Mick Avory. Tehdy nikdo ještě netušil, že právě mezi Davem Daviesem a Avorym vznikne hodně zlé krve, což nakonec vyústí až k fyzickému napadení a odchodu Avoryho z kapely.
You Really Got Me
You Really Got Me byl až třetí singl kapely, ovšem jako takový znamenal zásadní a hlavně hodně očekávaný průlom Daviesových a spol., protože předchozí nahrávky v podstatě zcela propadly. Pye Records, dokonce po prvních dvou propadácích už odmítla financovat nahrávání třetího singlu. Kinks si museli sehnat finance na studio sami, aby mohli dostát původním závazkům. Ale stálo to za to. Skladba vyšla 4. srpna 1964 a dostala se na první místo v žebříčku singlů v Anglii, v USA obsadila v Hot 100 vynikající sedmé místo.
Úspěch otevřel kapele dveře k další velmi intenzivní činnosti. Někteří kritici s odstupem času říkají, že možná až příliš intenzivní. Ve srovnání s dalšími soubory toho času Kinks vyprodukovali v poměrně krátkém čase řadu alb a hodně singlů. Pravda je, že první desky se ve Velké Británii umístily v první desítce, až Face to Face z roku 1966 pokleslo na dvanáctou pozici. V každém případě debutové album se slavným dobovým obalem mělo velký ohlas a dočkalo se řady dalších vydání. Ze čtrnácti skladeb bylo osm převzatých, ale to bylo v té době u skupin tohoto typu zcela běžné. Na desce nemohl chybět slavný hit, za zmínku také rozhodně stojí, že na realizaci se podílel i Jimmy Page. A to ve dvou skladbách, I’m a Lover Not a Fighter a I’ve Been Driving on Bald Mountain. A dokonce na samotném hitu je i part piana, který nahrál Jon Lord!
Diskografie:
1. Dave Davies + Kinks
Pozn. č. 1: V závorce za letopočtem uvádíme u tohoto celého bodu i nejvyšší umístění v anglických a amerických anketách, vždy jen do 30. místa).
Pozn. č. 2: Bez EP desek.
1.1 Základní, profilová alba
Kinks (1964, v USA u labelu Rhino pod názvem You Really Got Me, UK: 3, US: 29, Sanctuary)
Kinks-Size (1965, vydáno pouze v USA, US: 13, Castle)
Kinda Kinks (1965, UK: 3, Sanctuary)
Kinkdom (1965, vydáno pouze v USA, Rhino)
The Kink Kontroversy (1965, UK: 9, Sanctuary)
Face to Face (1966, UK: 12, Castle)
Something Else by The Kinks (1967, Sanctuary)
The Kinks Are the Village Green Preservation Society (1968, Castle)
Arthur (Or the Decline and Fall of the British Empire) (1969, Reprise)
Lola versus Powerman and the Moneygoround, Part One (1970, Reprise)
Muswell Hillbillies (1971, Victor)
Everybody’s in Show-Biz (1972, Rhino)
Preservation: Act 1 (1973, Velvel)
Preservation: Act 2 (1974, Velvel)
Soap Opera (1975, JVC)
Schoolboys in Disgrace (1975, Velvel)
Sleepwalker (1977, US: 21, Arista)
Misfits (1978, Arista)
Low Budget (1979, U: 11, Arista)
Give the People What TheyWant (1981, US: 15, Velvel)
State of Confusion (1983, US: 12, Velvel)
Word of Mouth (1984, Arista)
Think Visual (1986, MCA)
UK Jive (1989, MCA)
Phobia (1993, Columbia)
1.2 Koncertní alba
Live at Kelvin Hall (1968, v USA pod názvem The Live Kinks roku 1967, Reprise)
One for the Road (1980, US: 14, Velvel)
Live: The Road (1988, MCA)
1.3 Rarity
Percy (1971, soundtrack, Castle)
1.4 Kompilace
Pozn.: Uvádíme pouze malý, ale doporučený výběr. Celkové číslo kompilací by u této kapely v pohodě přesáhlo číslo 50!
Greatest Hits (1966, pouze v USA, US: 9)
Well Respected Kinks (1966, UK: 5)
Sunny Afternoon (1967, pouze v UK, UK: 9)
Golden Hour of the Kinks (pouze v UK, UK: 21)
Golden Hour of the Kinks, Vol. 2 (pouze v UK)
20 Golden Greats (1978, UK: 19)
The Kinks: A Compleat Collection (20th Anniversary Edition) (1984)
The Ultimate Collection (1989, znovu vydáno s úpravami jako 2CD roku 2007, Castle Communication)
The Definitive Collection: The Kinks Greatest Hits (1993, UK: 18)
To the Bone (1994, unplugged, EMI)
Picture Book (2008, 6CD)
2. Dave Davies sólově
2.1 Základní, profilová alba
Dave Davies (AFL1-3603) (1980, RCA)
Glamour (1981, RCA)
Chosen People (1983, Warner Brothers)
Purusha and the Spiritual Planet (1998, Meta Media)
Fragile (2001, Meta Media)
Bug (2002, Koch)
Fractured Mindz (2007, Koch)
2.2 Koncertní alba
Solo Live - Live Solo Performance at Marian College (2000, Meta Media)
Bugged... Live! (2002)
Rock Bottom - Live at the Bottom Line (2000, Koch)
Transformation - Live at the Alex Theatre (2003 / 2005, Meta / Angel Air)
Belly Up (2008, záznam z koncertu v klubu Belly Up v San Diegu z 29. dubna 1997 jako startu Daviesova prvního sólového turné po USA)
2.3 Kompilace, rarity
The Album That Never Was (1987, CNC)
Unfinished Business - Limited Edition: Solo Kronikles, 1980-1997 (1997, Velvel, Essential)
Anthology - Unfinished Business (1998, 2CD, Castle Communication)
Unfinished Business: Dave Davies Kronikles: 1965 - 1998 (1999, 2CD, Velvel)
Fortis Green: Meta Medie Demo Series (1999, Meta Media)
Great Lost (2002, Castle)
Kinked (2006, Koch)
Hidden Treasures (2011, raritní a nevydané nahrávky, Universal)
2.4 Spolupráce, hostování, účasti na projektech
Patří sem kupříkladu soundtracky In the Mouth of Madness (19995) aVillage of the Damned (1995)
Šestnáct stehů
V těchto horečnatých letech Kinks vyjeli na několik turné s Yardbirds a Mickem Finnem a obrovské tempo si začínalo poměrně rychle vybírat svou daň. Zvláště se to projevilo na vztahu Daviese a Avoryho. Napětí pak vyvrcholilo v květnu 1965 na koncertě v Capitol Theatre v Cardiffu fyzickou inzultací. Ti dva se nemohli už tak snést, že při skladbě Beatiful Delilah od Chucka Berryho Davies přiběhl k sestavě bicích a uštědřil jim pořádný kopanec. To nadzvedlo Avoryho, který Daviese srazil hi-hatou, celým stojanem. Davies upadl do bezvědomí a museli ho převézt do nemocnice, kde mu ránu sešili šestnácti stehy. Avory později řekl, že to bylo období, kdy členové kapely po sobě své nástroje házeli.
Koncem šedesátých let Ray Davies převzal otěže kapely a stylově ji posunul do jemnějších písňových struktur na jedné straně (à la Waterloo Sunset) a k myšlenkově sevřenějším konceptuálním albům na straně druhé. Ty sice získávaly kladné hodnocení kritiků, ale mezi fanoušky se zvlášť moc neujaly.
V této době, v červenci 1967, ovšem Dave Davies vydal svůj první sólový singl Death of a Clown. Ujal se velmi dobře (třetí pozice v Anglii), protože kouzlo Kinks ještě fungovalo. Ovšem ne nadlouho. Stylové změny, skladebně rozvláčnější pojetí desek a také i výrazné opuštění předchozího soundu deklarovaly ústup kapely z výsluní slávy. Což se týkalo i dalšího sólového singlu. V anketě Melody Makeru dosáhl na dvacáté místo, takže label se rozhodl počkat, jak si povede třetí singl. Jenže ten se do anket nedostal už vůbec. Myšlenka na první sólové album tak musela být odsunuta a nevydané sólové nahrávky z tohoto období se objevily až na CD Hidden Treasures v roce 2011.
Přes některé velmi kvalitní projekty Kinks upadali do zapomnění. Roku 1977 přestoupili z RCA Records do labelu Arista a zkusili se dalším albem Sleepwalker vrátit ke svým kořenům. To se jim jednoznačně podařilo, album v USA vystoupalo na jedenadvacátou příčku. Další velký comeback kapela zažila, když v MTV uvedla svůj klip Come Dancing. Album State of Confusion tak dosáhlo na dvanáctou2 pozici v Anglii, v USA obsadilo dokonce šesté. místo. Ovšem konec osmdesátých let znamenal pro kapelu další velký propad.
Skupina opět změnila vydavatelství, po MCA a London Records zakotvila po dlouhém vyjednávání u Columbia Records, kdy se pokusila zvrátit stav albem Phobia. To ale zcela propadlo a skupina musela vzít s povděkem smlouvou u malé nezávislé firmy Grapevine. Vzniklé další album To the Bone ale již nemělo šanci, a tak se kapela roku 1996 oficiálně rozešla.
Ze sólové tvorby Daviese stojí za zmínku jeho debutové album, kde si všechny nástroje vlastně nahrál sám. Deska se umístila v první padesátce Billboardu, ale další následná díla se neujala. Davies ale kolem sebe vytvořil doprovodnou kapelu, se kterou vystupuje dodnes. Jinými slovy - stará klasika se nevzdává.
Kytary
Nástrojem, který vytvořil onen dnes již historický riff v You Really Got Me, byla lubovka Harmony Meteor z roku 1962. Na Kinda-Kinks už Davies hrál na nízkolubovou Epiphone, ročník 1964. Jinak podstatnou část jeho nástrojového vybavení tvoří zejména Fendery. Ty ovšem nejsou přes svůj větší počet využívány více než třeba Gibsony či Gretsche. Podívejme se ale nejdříve na všechny jeho kytary Fender.
Patří sem dvanáctistrunný model Electric XII, využitý na I’m Not Like Everybody Else, dále stratocaster z roku 1954 z alb Everybody’s in Show-Biz, Preservation: Act 1 a dobových turné a potom řada telecasterů. V každém případě ’83 Elite Telecaster (na UK Jive a Phobia v Perfect Strangers a Dear Margaret), ’52 Telecaster, užívaný zejména v období let 1975-1977 a model z roku 1994, který je v současnosti jeho hlavním nástrojem. Hraje na nej od turné s Kinks roku 1995 a používá jej i při své sólové dráze.
Gibsony jsou další jeho hlavní značkou, a to zejména dvě kytary, ’60 Les Paul Goldtop a Flying V. První z nich koupil v USA za čtyři sta dolarů a podílela se již na albu Sleepwalker, úspěšném návratu kapely. Druhá se stala jeho klasickou poznávací pódiovou značkou: „V polovině šedesátých let jsem s tím vystupoval v televizi. Má trochu jiný tvar než klasický Flying V, protože to je vlastně prototyp. Tehdy jsem hrál na upraveného Guilda a na našem prvním velkém americkém turné ho letecká společnost ztratila. Tehdy jsem s sebou nevozil hodně kytar, a tak nastala nutnost sehnat rychle nějakou kytaru. Šel jsem do prvního obchodu a nebylo tam nic, co by se mi zamlouvalo. Ale vzadu jsem viděl takovou starou, zaprášenou kytaru. Zeptal jsem se - co to tam máte? Prej - ale to je jen taková hloupost. A tak jsem ji dostal za šedesát dolarů.“
Z Les Paulů musíme ještě zmínit model Artisan z roku 1978, který s Daviesem prošel velká turné osmdesátých let. Můžeme ho slyšet i na Low Budget, Give the People What They Want a Chosen People.
Jeho rodinů Gibsonů můžeme ještě doplnit modely L5-S a L6-S.
Zvláštní kapitolu tvoří ’56 Gretsch, Daviesem nazývaný kytara Eddieho Cochrana. Nepoužil ji nikde, jen při cvičení doma. Totéž platí i o ’64 Rickenbackerovi.
V jeho sbírce bychom našli i Voxy, Phantomy VI a XII a dvanáctistrunnou Folk.
Z akusticko-elektrických kytar preferuje vedle dvanáctistrunného Guilda zejména Ovationy Customy a to dva modely, Legend a Balladeer.
Aparáty
Aparáty, to je kapitola sama pro sebe. Vedle všech možných dalších komb a Marshallů je zde klasikou Elpico Amp (The Green Amp) z roku 1962: „Koupil jsem to roku 1962 v obchodě na náhradní díly na Muswell Hill. Nemohl jsem si tehdy dovolit něco jako Watkins Dominator, nebo dokonce nějakou hlavu a bednu. A tak jsem reproduktor Elpico a připojil do vstupu Voxe AC30, v podstatě jako nějaký předzesilovač. Znělo to dobře, ale pořád tomu něco chybělo. A tak jsem vzal žiletku a nařezával ten kužel v reproduktoru do té chvíle, až to úplně chrčelo. Ani jsem nevěděl, že jsem tak stvořil zvuk, který pak historie poznala v You Really Got Me.“
Skladba: All Day and All Night of the Night
Autor, autoři: Ray Davies
Interpret: Dave Davies
Skupina: Kinks
Album, zdroj: Kinks-Size (1965, Castle)
www:
