„Vždycky mne ovlivňovaly nejrůznější hudební žánry. Ani nevím proč, ale když jsem byl malej kluk, vytvořil jsem si různé osobnosti, pojmenoval jsem je a psal jsem o nich.“
(Claudio Sanchez, Guitar World)
Jsme zde opět s dvojicí kytaristů, jejichž práce je nerozlučná stejně jako dvě strany jedné mince. A právě takové si ve svých ohlasech poslední dobou žádáte víc a víc. Do této kategorie tak jednoznačně patří velmi osobité duo Claudio Sanchez, kytarista, zpěvák a vysoce výkonný skladatel, a Travis Stever, sólový kytarista, poslední dobou se stále více prosazující i na poli skladatelském, oba členové a tvůrci jedné z nejzajímavějších skupin současnosti, progresivních Coheed and Cambria.
Claudio Sanchez + Travis Stever
Je velmi sympatické, že i v dnešní době iPodů a dalších vychytávek pro netrpělivé uživatele, zmasírované plytkou produkcí většiny médií a zběsile přepínající každý song, který je nezaujal na první poslech a který nemá do deseti vteřin v uších chytlavý refrén, zde existuje hudební soubor, který se prosadil konceptuálními alby s jednotícími myšlenkami, méně standardní skladbou a osobitým přístupem k feelingu vyznění nápadu. Ano, to jsou Coheed and Cambria, kvarteto výborných muzikantů, kteří, což je v dnešní době také méně obvyklé, dokážou hrát pro celek, na kapelu. Že právě dva z nich, navíc zakladatelé, jsou právě Claudio Sanchez a Travis Stever je nasnadě.
Claudio Sanchez
Claudio Paul Sanchez III se narodil 12. března 1978 v Suffernu v New Yorku portorikánsko-italské rodině: „Moji rodiče poslouchali hodně muziky všech možných žánrů. Dostalo se mi tak od nich hodně širokého spektra hudby. Vlastně už od mala jsem se naučil neškatulkovat, ale vnímat muziku takovou, jakou je. A to je důvod, proč Coheed and Cambria takhle znějí. Nikdy nechci, abychom byli lehce zaškatulkovatelní. Ne. Části, které jsou přístupnější, popovější jsou pro mne stejně důležité jako ty progresivní, křehkým baladám přisuzuji tejnou vážnost jako hard ‘n’ heavy látce...“
Samozřejmě že se jako teenager pustil do zakládání řady kapel, z nichž většina měla velmi krátké trvání. Přesto se můžeme zmínit např. o Toxic Parents, kde se již setkal se Steverem.
Po jejím rozpadu založili Sanchez a Stever roku 1995 v New Yorku skupinu nazvanou Beautiful Nate Kelly Loser. Zde už se sešli spolu s Jonem Carleem na baskytaru a Natem Kelleym na bicí. Sestava ale dlouho nevydržela, během půl roku se rozhádala a Stever následně odešel. Příčinou prý byly peníze...
Zbylé trio si pak dalo název Shabutie. Kapela se nejdříve stylově hledala, zkoušela různé žánry a toto období zaznamenala na řadu singlů a několik EP. Prošla si také personálními změnami. V srpnu 1996 odešel Carleo a na jeho místo nastoupil Mic Todd, původně kytarista. Tento fakt se také výrazně podepsal na výsledném zvuku kapely, protože jeho přístup ke hře na baskytaru byl odlišný od běžných standardů.
Vydaná EP se setkala s rostoucím zájmem, po druhém z nich, The Penelope, se do sestavy opět vrátil Stever. A jízda mohla začít.
Claudio Sanchez
Kytary
Hlavní Sanchezovou značkou je Gibson. Od této firmy hraje zejména na Explorer, a to modely ’76 Reissue v různých úpravách, osazené většinou snímači EMG 81 a 85. Jedna z kytar má ořech z grafitu a mechaniku Schaller. Z Explorerů také vlastní několik nástrojů řady E2 (někdy jsou označovány jako Explorer II), také většinou osazenými snímači EMG 81 a 85.
Z Gibsonů si hodně oblíbil i SG, a to zejména nástroje řady Special. Samozřejmě v jeho sbírce nemohou od této firmy chybět i klasické Les Pauly, kdy můžeme jmenovat třeba model Studio. Řadu Gibsonů pak nemůže neuzavřít ’67 Flying V Reissue a dva dvoukrké nástroje Gibson EDS-1275, kdy nástroj v bílé úpravě je osazen opět Sanchezovými oblíbenými snímači EMG 81 a 85 u šestistrunného krku a EMG 85 a 60 u dvanáctistrunného krku.
Z dalších elektrických kytar sem pak náleží Fendery, a to Stratocaster American Standard, krásný Jazzmaster a klasický Telecaster. Zajímavě pak v jeho sbírce působí custom kytary Minarik Medusa v červené a bílé povrchové úpravě a neobvyklého tvaru korpusu (dělající čest názvu medúza).
Nesmíme vynechat akustické kytary, kdy si Sanchez nejvíce oblíbil značku Taylor, od které vlastní plně akustickou GS8 bez výřezu a akusticko-elektrické nástroje T5 Custom a 814-CE s jedním výřezem. Je jasné, že jako milovník klasických značek má i kytary Martink (HD-28) a Ovation S771 Balladeer Special.
Aparáty
Na rozdíl od kytar není základem jeho pódiových či studiových sestav další obvyklá klasika Marshall, ale jiné značky. Neméně klasické samozřejmě. Z hlav zde můžeme uvést stowattovou Bogner Uberschall a stopadesátiwattovou Mesa/Boogie Triple Rectifier Solo, také ovšem i dvě velmi klasické hlavy značky Orange, ’74 GRO100 a padesátiwattovou OR50. Zato u komb nechal své zálibě v klasice větší prostor - rád si zahraje na Vox AC30CC2X či Fender ’65 Twin Reverb. Toto duto doplňuje padesátiwattovým kombem Mesa/Boogie Rect-O-Verb (zejména ve studiu). U beden se většinou drží značky, tzn., že zvlášť nemíchá firmy u hlav a beden, jedinou výjimkou jsou pak bedny Marshall 1960A i B.
Efekty
Ani na elektrárně před sebou v pedalboardu a racku Sanchez nijak nešetří. Protože má rád variabilitu tónu i na pódiu, tak efektový řetězec doznává častých změn. Přesto můžeme uvést, že například mezi oblíbené drivey rozhodně patří Boss SD-1 a Voodoo Lab Sparkle Drive (osobně mám toto zkreslovadlo v pedalboardu také a nemohu si ho vynachválit). Z kvákadel preferuje Dunlop 535Q Cry Baby, který občas střídá za Dunlop Dime Wah. V poslední době si oblíbil i Morley Bad Horsie 2 Wah (na ten osobně nedám dopustit). Z dalších pedálů pak ještě uveďme DigiTech Whammy Pedal a volume pedál Ernie Ball VP. Z dalších efektových zařízení pak jmenujme Electro-Harmonix Holy Grail, Theremin, delaye Line 6 DL-4 Digital Delay a MXR M-118 Analog Delay, dále Line 6 FM-4 Filter Modeler, od firmy Boss pak v jeho signálovém řetězci nalezneme jak duálová zařízení RC-20XL a RT-20, tak i single krabice, jako noise gate NS-2 (vynikající šumová brána) a LS-2 Line Selector (pro přepínání signálu mezi hlavou Bogner a komby Vox nebo Fender).
Navíc hraje i na Axe-FX, používá dva expression pedály Mission EP-1 a pedál pro tap tempo Mission TT a všechno to ovládá klasickým Voodoo Lab Ground Control. Z ladiček preferuje Boss TU-2.
Travis Stever
Travis Stever se narodil 25. listopadu 1978. Stejně jako Sanchez vyrůstal v hudební rodině: „Oba rodiče byli muzikanti, a tak jsem já i sourozenci vyrůstali v prostředí hudby. Nebylo tam zaměření jen na jeden styl, takže právě toto žánrově široké prostředí se stalo pro mne velmi podnětným. Něco z toho musí v člověku zůstat.“
Spolu se Sanchezem prošel několika teenagerskými kapelami a po odchodu z formace Beautiful Nate Kelly Loser se k triu Shabutie připojil roku 1999. Během několika měsíců ale rostoucí nápor nevydržel další zakládající člen, Nate Kelley, a koncem roku 1999 během představení prostě odešel (ne pro pirožky - jakou hudební novelou známého českého muzikantského velikána je inspirována tato narážka? - pozn. autora). Na jeho místo usedl multiinstrumentalista Josh Eppard. V této sestavě ještě pod hlavičkou Shabutie vyšlo další EP, Delirium Trigger, ale na obzoru se začaly rýsovat velké změny.
|
|
voc, g
|
g
|
bg
|
dr
|
|
1995
|
Claudio Sanchez
|
Travis Stever
|
Jon Carleo
|
Nate Kelley
|
|
1996
|
Claudio Sanchez
|
|
Jon Carleo
|
Nate Kelley
|
|
1996–1999
|
Claudio Sanchez
|
|
Mic Todd
|
Nate Kelley
|
|
1999-2000
|
Claudio Sanchez
|
Travis Stever
|
Mic Todd
|
Nate Kelley
|
|
2000–2006
|
Claudio Sanchez
|
Travis Stever
|
Mic Todd
|
Josh Eppard
|
|
2007–2011
|
Claudio Sanchez
|
Travis Stever
|
Mic Todd
|
Chris Pennie
|
|
2011–2012
|
Claudio Sanchez
|
Travis Stever
|
Wes Styles
|
Chris Pennie
|
|
2012–dodnes
|
Claudio Sanchez
|
Travis Stever
|
Zach Cooper
|
Josh Eppard
|
Řada skladeb na tomto EP byla přímo ovlivněna příběhy, které Sanchez napsal během svého pobytu v Paříži. Jeho psaní bylo nejvíce inspirováno cestami, prolnuté představami vesmírných procházek a pseudorealistických vizí skutečnosti. Jako pracovní název použil The Bag.On.Line Adventures of Coheed and Cambria, inspirovaný názvem obchodu, v jehož blízkosti v Paříži bydlel. V postavách zosobnil sebe a svou přítelkyni, cestující po cizí galaxii Heaven’s Fence apod. Psaní obecně se mu natolik zalíbilo, že po návratu s tím v podstatě nepřestal. A udělal dobře.
Travis Stever
Kytary
Na rozdíl od větší variability značek Sanchezovy sbírky nástrojů je Stever vyloženě fixován na firmu Gibson. K jeho hlavním nástrojům tak patří Les Pauly, a to zejména Standardy v řadě úprav. Standard v úpravě Wine Red má instalováno trempko Bigsby a zamykací mechaniku Sperzel, Vintage Sunburst má grafitový ořech a mechaniku Schaller, jen Heritage Cherry-Burst je v původním stavu. Z Les Paulů Stever používá i modely řady Studio, má rád i SG, a to modely Angus Young signature a Special s mechanikou Schaller.
Z Gibsonů pak jeho sbírku doplňují 2008 Johnny A a krásná 2010 Les Paul Custom Black Beauty.
Našli bychom u něj i lap-steel od Rickenbackera, laděnou do open F ladění (můžeme ji slyšet ve skladbách Once Upon Your Dead Body či The Willing Well II: Fear through The Eyes of Madness).
Z akustik preferuje jednoznačně Tailor, a to 614CE Natural.
Aparáty
U Stevera bychom v průběhu času Marshally už našli, a to stowattové hlavy JCM2000 TSL a JCM900. Hraje i na Mesa/Boogie Stilleto a Bogner Uberschall z komb pak jde o Mesa/Boogie Mark V a padesátiwattové Ace. Značky beden, stejně jako u Sancheze, jsou adekvátní hlavám.
Efekty
Když už srovnáváme oba kytaristy, tak Stever je v efektech mnohem více fixován na jednu značku, a to na BOSS. Výčet pak znamená klasiku, což je mj. reverb RV-5, delay DD-3, shifter PS-5, filter AW-3, dále LS-2 Line Selector (mezi Bognerem a Mesa/Boogie), BD-2 Blues Driver, noise gate NS-2, PH-3 Phase Shifter a RT-20.
Wah pedál má Dunlop 535Q, hraje i přes Talk Box, jeho řetězec obsahuje volume pedál Ernie Ball VP a expression pedály DigiTech EX-7 a Mission, z ostatních značek a krabiček a efektových zařízení obecně pak vyčnívá Electro-Harmonix Big Muff, Fractal Audio Axe-FX Ultra, Line 6 DL4, klasika Ibanez AD-9, DigiTech Handwired RV-7, Electro-Harmonix Electric Mistress Flanger, Fender Blender, overdrive Maxon apod. To vše, stejně jako jeho kolega, ovládá kontrolerém Voodoo Lab.
„Beru Coheed and Cambria jako míč valící se po cestách, který sesbírá spoustu podnětů. Ty se pak všechny nahrnou a zúročí už jako celek na našich albech...“
(Travis Stever, May the Rock)
Na základě těchto souborů povídek se členové kapely dohodli na změně názvu a použili k tomu jména obou protagonistů jeho vizí, Coheed and Cambria. A navíc se zcela nechali vést Sanchezovými hudebními představami, které rychle zavedly skupinu do oblasti ucelených příběhů konceptuálně pojatých alb. A vyplatilo se to...
A první album, The Second Stage Turbine Blade, vzbudilo pozornost už jenom svou koncepcí, kdy šlo v podstatě o druhou část rozsáhlé pentalogie, inspirovanou příběhy z komiksů, tvořených (či spolutvořených) Sanchezem.
Zato dvojka, In Keeping Secrets of Silent Earth: 3, se zase uvedla jako třetí část zhudebněných příběhů na základě Sanchezových komiksů The Amory Wars a Keyworks. Navíc se dostalo do Top100 v Billboardu a získalo zlatou desku!
Až do první desítky pak vyskočilo album Good Apollo, I’m Burning Star IV, Volume One: From Fear through the Eyes of Madness, které také získalo zlaté ocenění a přineslo první část příběhu, který pokračoval na následném CD Good Apollo, I’m Burning Star IV, Volume Two: No World for Tomorrow. Deska se umístila ještě lépe, ale prozatím nejlepšího umístění a nejširšího ohlasu tvorby se kapela dočkala vydáním kompozice Year of the Black Rainbow, která byla v exkluzivním balením dodávána i s 352stránkovou stejnojmennou novelou autorů Sancheze a Petera Davida. Album mělo i výbornou produkci, kdy se na celkovém vyznění podíleli Alticus Ross (např. Nine Inch Nails) a Joe Barresi (Queens of the Stone Age).
Stejně dobře se drží i nejsoučasnější dílo kapely, dvoudílná sága The Afterman: Ascension a The Afterman: Descension.
Nezbývá než této kapele hodně držet palce. Stačila si vytvořit unikátní styl, který si drží a stále vyvíjí. V celkovém kontextu se stále více prosazuje společná tvorba, což rozhodně není na škodu, zvláště když jednotlivé části opusů jsou ve vzájemném konsensu. Řada fanoušků nachází v jejich feelingu ty nejrůznější vlivy, od Rush po princeznu Leu ze Star Wars. Jedno je ale jisté - Coheed and Cambria se dokázali i v tomto konzumně pojatém hudebním světě velmi dobře prosadit. A to je do budoucna hodně velký příslib.
Diskografie:
1 Claudio Sanchez + Travis Stever - Coheed and Cambria
1.1 Základní, profilová alba
Pozn. č. 1: V závorce za letopočtem uvádíme i nejlepší ocenění drahými kovy (dle RIAA) a umístění v národních anketách v USA (Billboard) a CAN, a to maximálně do 15. místa, v UK uvedeme pouze nejvyšší umístění jejich v Anglii nejúspěšnějšího alba.
Pozn. č. 2: Do této kategorie jsme také zařadili úspěšnou kompilaci.
The Second Stage Turbine Blade (2002, Equal Vision),
In Keeping Secrets of Silent Earth: 3 (2003, zlato v USA, Equal Vision),
Good Apollo, I’m Burning Star IV, Volume One: From Fear through the Eyes of Madness (2005, 7. místo v USA a zlato, Columbia),
Good Apollo, I’m Burning Star IV, Volume Two: No World for Tomorrow (2007, 6. místo v USA, Columbia),
Year of the Black Rainbow (2010, 5. místo v USA, 14. pozice v CAN, v Anglii nejlépe umístěná deska, 35. místo, Columbia),
The Very Best of (2011, kompilace, Columbia)
The Afterman: Ascension (2012, 5. místo v USA, 11. pozice v CAN, Hundred Handed),
The Afterman: Descension (2013, 9. místo v USA, Hundred Handed).
1.2 Koncertní alba
Live at La Zona Rosa (2004, Columbia),
Live at the Avalon (2008, Columbia),
Live at the Starland Ballroom (2005, zlato v USA, i na DVD, Columbia),
Kerrang! / XFM UK Acoustic Sessions (2006, Sony, BMG).
1.3 Rarity, EP
Plan to Take over the World (1999, natočeno v triu, bez Stevera, ještě pod názvem Shabutie, Wisteria Records)
The Penelope (1999, natočeno v triu, bez Stevera, ten se vrátil po dokončení této nahrávky, ještě pod názvem Shabütie, Wisteria Records),
Delirium Trigger (2000, ještě pod názvem Shabütie, Wisteria Records),
Neverender 12% (2009, Columbia).
1.4 DVD
Pozn.: Mimo těch, která jsou uvedena výše.
The Last Supper: Live at the Hammerstein Ballroom (2006, Equal Vision),
Neverender: Children of the Fence (2009, Sony, BMG).
2 Claudio Sanchez
2.1 The Prize Fighter Inferno
My Brother’s Blood Machine (2006, Equal Vision),
Beaver Records (2011, EP),
Half Measures (2012, EP).
2.2 Hostování, účasti, spolupráce na projektech
Patří sem kupříkladu ZZ Top: A Tribute from Friends (2011).
3 Travis Stever
3.1 Fire Deauce (+ Claudio Sanchez).
Children of the Deuce (2005, EP, CI Records),
Deep Down & Dirty EP (2007, EP, CI Records).
3.2 Davenport Cabinet
The English Panter (2006),
Nostalgia in Stereo (2008),
12 Inch Split with One Small Step for Landmines (2010).
Our Machine (2013)
3.3 Hostování, účasti, spolupráce na projektech
Patří sem kupříkladu ZZ Top: A Tribute from Friends (2011).
Skladba: The Suffering
Autor, autoři: Claudio Sanchez, Michael Todd, Joshua Eppard, Travis Stever
Interpret: Claudio Sanchez, Travis Stever
Skupina: Coheed and Cambria
Album, zdroj: Good Apollo, I’m Burning Star IV, Volume One: From Fear through the Eyes of Madness (2005, Columbia)
Pozn.: Přeladit kytary - standardní ladění o půl tónu níž, neboli do E♭, A♭, d♭, g♭, b, e♭1. Notový záznam ale uveden na běžném ladění pro lepší orientaci a užití.
www:
