Jo to je ten, co nosí pořád bílou masku, mává na jevišti nunčaky, dělá ze sebe robota a má na hlavě kyblík od KFC?
Ano, to je právě ten. Pokud mohu použít způsob pojmenovávání z jednoho nejmenovaného amerického filmu, kde se tancovalo s vlky, je to opravdu Ten s bílou maskou a kýblem KFC. Jenže pod tímto způsobem osobní prezentace je velká a silná osobnost. Tento kytarista, skladatel, producent a multiinstrumentalista má na svém kontě nejen členství u Guns N’ Roses či spolupráci se System of a Down, Serjem Tankianem, Lesem Claypoolem či Iggym Popem a řadu soundtracků (Last Action Hero, Mortal Kombat atd., ale i přes tři sta sólových alb (32 klasických, další v download sérii Pikes) a nespočet kooperací a hostování (jde o cca 74 alb), kdy počet jeho projektů dosahuje čísla 378.
Teď si říkáte: No ten snad žije jenom ve studiu nebo natáčí vlastně každý koncert nebo nápad a vydává ho. Jo! Je to tak. A že bychom nenašli podobnou paralelu? Ale našli, moji rádcové, našli. A dokonce z oblasti klasického rocku - je jím třeba Robert Fripp, který v rámci svých mnoha projektů má na svém kontě už přes 700 zářezů.
Ještě je potřeba k tomu neskutečnému výčtu i poznamenat, že jeho hudba pokrývá hodně širokou žánrovou oblast - najdeme u něj blues, stejně jako avantgardní formy, bluegrass, stejně jako funk music, ambientní hudbu, stejně jako progresivní metal apod. Je to vlastně i vidět na řadě ocenění, která Buckethead získal - mj. se umístil na osmém místě ankety magazínu Guitar One v desítce nejrychlejších kytaristů všech dob, ovšem třeba v rámci časopisu Guitar World byl mezi pětadvaceti nejtradičnějšími kytaristy vůbec a například roku 1997 se v anketě Guitar Player umístil na třetí pozici v kategorii nejlepší experimentální kytarista...
„Mým cílem je bavit lidi.“
(Buckethead, metalwani 2017)
Jo a jak přišel k té pódiové prezentaci? K té masce ho inspiroval film Halloween 4, postava Michaela Myerse. Myšlenka narazit si na hlavu kbelík od KFC přišla trochu později, když zrovna pořádal produkty KFC: „Dojedl jsem to, nasadil jsem si masku, dal kyblík na hlavu a šel k zrcadlu. Viděl jsem výsledek a řekl jsem si: .To je přece Buckethead.‘ A toho už zůstalo.“
Buckethead
Brian Patrick Carroll se narodil 13. května 1969 v Pomoně v Kalifornii. Když mu bylo dvanáct let, začal se vedle velké vášně pro nejrůznější komiksy věnovat kytaře. Učil se, kde se dalo, i od neznámého bezdomovce žijícího u nich v ulici. A stejně jako předtím hltal komiksy, pohltila ho kytara a začal poslouchat doslova vše, co mu přišlo pod ruku. K jeho velkým vzorům patří jak Michael Jackson, tak i Yngwie Malmsteen, Paul Gilbert, Eddie Van Halen, Jennifer Batten, Randy Rhoads, Jimi Hendrix i Angus Young a další. Svému výrazu pomáhal i tím, že bral lekce od soukromých učitelů, které ovšem dost často měnil. Důvod? Jeho technika hry šla mílovými kroky dopředu.
Roku 1988 udivuje svou nahrávkou Brazos redakci prestižního magazínu Guitar Player, kde mu vzdávají hold pro neotřelé postupy a precizní techniku. Od té doby zaujal a zároveň i předváděl své umění řadě osobností a promotérů, což neskončilo jinak než roku 1992 založením superskupiny Praxis, kterou vedle něj tvořili Bill Laswell (bg, mj. Iggy Pop), Bernie Worrell (key, mj. Talking Heads), Bootsy Collins (voc, James Brown) a Bryan Mantia (dr, mj. Primus). Výsledkem byl debut Transmutation (1992), který byl dobře přijat.
O rok později to Buckethead chvilku zkoušel s Red Hot Chili Peppers a rok nato mu vychází pod anagramem Death Cube K sólové album Dreamatorium (1994).
Zároveň začíná spolupracovat s celou řadou umělců a souborů. Když pomineme další jeho aktivity, jako Class X, Limbomaniacs, avantgardní skupinu Deli Creeps, experimentálně metalové Cornbugs či Science Faxtion, projektu Cobra Strike a progresivní Thanatopsis, tak zde můžeme jmenovat kupříkladu Zilliatron (projekt Bootsyho Collinse), baskytaristu Jonase Hellborga (spolupracoval s Johnem McLaughlinem), legendárního bubeníka Michaela Shrieva (ano, bubeník Carlose Santany na Woodstocku), práce s producentem Travisem Dickersonem, flamenco umělcem Lawsonem Rollinsem, jazz-fusion kapelou Arcana a s dalšími a dalšími. Velmi známá je ale jeho spolupráce s Guns N’ Roses. Je pravda, že obecně vešel ve větší známost právě díky této spolupráci. V letech 2000-2004 se podílel na vysoce problematickém albu Chinese Democracy a objevil se s kapelou i na řadě velkých festivalů (Rock in Rio) či v prestižních televizních pořadech. To ho ovšem „neodradilo“ od stále rychlejšího a rychlejšího vydávání vlastních alb a alb svých mnoha projektů a skupin. A protože mu přestala vyhovovat pomalost klasických labelů, rozhodl se udělat to trochu jinak a své nahrávky začíná nabízet digitálně. Což má za následek, že roku 2013 vydává sice „pouze“ 31 desek, ale hned rok nato se počet vydaných a nabízených nahrávek vyhoupl na číslo 60 (tj. každý šestý den v roce nové album!) a nakonec tato snaha kulminuje v roce 2015, kdy Bucketheadův katalog se rozšiřuje o dalších 118 alb! Jak že to vychází? Každé tři dny jedno album? Ano...
Rok na to vydává „pouze“ 24 desek a loni se zmohl „jen“ na pouhou třicítku alb... na druhou stranu pak není divu, že byl odvezen záchrankou do nemocnice, protože mu zkolabovalo srdce. Sám na to ale řekl, že i tuto zkušenost musí ztvárnit ve své tvorbě...
Pochopit takovou osobnost a utřídit si jeho dílo je velice problematické. Řada jeho odpůrců říká, že nebýt současných možností záznamu a produkce, kdy trh zahlcuje prakticky vším, co si vymyslí, nebylo by jeho jméno tak známé, nemluvě o „vynalézavé“ prezentaci. Jeho zastánci naopak říkají, že se dokázal vymanit z šedi běžných kytaristů a autorů a snaží se svými fanouškům prezentovat svou osobnost nejlépe, jak umí - a to, že to dělá jinak než ostatní, je spíše jeho plus.
Jako obvykle, záleží zde spíše na každém z nás. Pravda je, že sledovat jeho vystoupení je zážitek a skutečnost, že své umění, jak kytarové tak i pohybové, předvádí velkým arénám, které jenom zírají, je v každém případě zaznamenáníhodné. Ostatně, pusťte si ho. Uvidíte sami.
Kytary
Už jenom vzhledem k žánrové šířce je jeho kytarová baterie poměrně různorodá. Základem jsou dva signature modely. Jedním z nich je bílý Gibson Les Paul, který má na rozdíl od klasických modelů jen jeden knoflík Volume a jeden Tone, přepínač snímačů je dole a nástroj má dvě červená tlačítka, jedno na místě běžných knoflíků a druhé v oblasti, kde bývá standardně přepínání snímačů. Jeden z nich slouží jako vymutování výstupu a druhý rozpínání cívek u humbuckingu u kobylky. Kytara tak opravdu působí jako future nástroj, což je záměrné vzhledem k robotickým Bucketheadovým pohybům na jevišti.
Druhým signature nástrojem, nebo spíše nástrojem ze série Custom Shop, je Jackson Roundhorn V se snímači Seymour Duncan, průchozím javorovým krkem a tremolem Floyd Rose.
Potom už to následuje v rychlém sledu. Vedle klasických Gibsonů Les Paulů Customů, a to ročníků 1959 a 1969, vlastní i modely SG a kytary řady SST a Chet Atkins. Hraje i na další Jacksony (Y2KV, doubleneck), použil také ESP MV Custom, vlastní Heartfield Talon, Steinbergery (to bych se divil, kdyby ne) a Ibanezy série Rocket Roller (hrál na ně u Praxis).
U akustických kytar dává přednost značce Takamine.
Aparáty
U aparátů již není tak variabilní. Ne? Tak zde můžeme kupříkladu mluvit zejména o hlavách Mesa/Boogie, a to modelech Stilletto (používal na turné roku 2009) a hlavně o Triple Rectifieru. Staví je na bedny Marshall 1960A. Z dalších značek můžeme uvést stoosmdesátiwattového Diezel Herbert, padesátiwattovou hlavu VHT Pittbull, dále hlavy Peavey (5150), klasiku Marshall JVM410, Engl Powerball II, Bogner Uberschall a sedmnáctiapůlwattovou hlavu Matt Wells (tu žene přes bednu Harry Kolbe).
Efekty
A co efekty? Pravda je, že tady jde o hodně se měnící složku. V zásadě ale můžeme říci, že do jeho pedalboardu rozhodně patří krabice Boss (NS-2 Noise Suppressor, TU-2 Chromatic Tuner, RC-20 Loop Station, DS-2 Overdrive/Distortion, SYB-5, HM-2 Heavy Metal), kvákadla (Vox, Snarling Dogs Super Bawl Whine-O Wah, Dunlop Cry Baby 535Q), celá řada Line 6 (MM4, DL4, FM4 Filter Modeler), samozřejmě Digitech Whammy (IV), dále Roger Mayer Octavia, Alesis Midiverb I, Roland SE-50, multiefekty Zoom, Analogman BiComp a také i MXR (EVH Phase 90, Phase 100), Electro-Harmonix (Micro Synthesizer, Q-Tron) a DOD (FX-25B Envelope Filter).
Web
