Kytaroví velikáni - Brad Delson

„Inspiraci čerpám z mnoha různých zdrojů. Může to být poslech oblíbeného alba, pohled na obraz či četba, prostě cokoli, co probouzí smysly.“

(Brad Delson, musicradar.com 2015)

„Jestli to není legrace, tak něco neděláš správně. Hudba je stálým zdrojem inspirace, spolupráce, jednoty. Je jedno, jestli je melancholická, slavnostní nebo zuřivá. Hudba umí vyburcovat ducha. Takže prostě přestaň být nervózní a zahoď perfekcionismus.“

Linkin Park dokázali vždy zaujmout. A zajímavé je, že poměrně rozsáhlé spektrum fanoušků, a teď myslím i z hlediska stylu. Širokým pojetím skladby a žánrového zaměření a tím i vytvořením si vlastní tváře prakticky hned od začátku, což je v současné době tak trochu unikum. Dokázali si udržet své skalní fanoušky a současně proniknout až do mainstreamu, a to docela výrazně.

A že na tomto celkovém vyznění má obrovský vliv právě BBB, což je Delsonova přezdívka a znamená Big Bad Brad, je evidentní.

Ve tvorbě kapely, která za dobu své existence prodala skoro 70 miliónů alb, jsou totiž cítit vzory jejích zakladatelů, což u Delsona byla mj. metalová a hardrocková scéna. Jeho cítění se ale dokázalo vysoce osobitě skloubit se žánrovým směřováním dalšího zakladatele kapely, Mika Shinody, ale to už jsme daleko.

Brad Delson

Bradford Phillip Delson se narodil 1. prosince 1977 v Agouře v Kalifornii, kde také chodil na střední školu spolu se svým kamarádem z dětství Mikem Shinodou. Samozřejmě, že v této době prošel několika místními kapelami, z nichž nejvýraznější byla pravděpodobně Relative Degree, protože se tam setkal s dalším budoucím členem Linkin Park, bubeníkem Robem Bourdonem. Kapela ovšem dlouho nevydržela, protože se v podstatě jednalo o systém k-m-č neboli kdo-má-čas, a cílem bylo hrát v podstatě cokoli a kdekoli.

Přestávka ovšem neměla dlouhého trvání. Po zdárném ukončení školy v roce 1995 trio Delson, Shinoda (g, voc, key) a Bourdon vytvořili sestavu, kterou nazvali Xero. Tato kapela se v podstatě stala nástupním prostorem pro Linkin Park. Delson ale ještě předtím hodlal pokračovat ve studiu a nastoupil na Kalifornskou univerzitu, do oboru se zaměřením na podnikání a správu. Stal se tam členem prestižní (možná v USA nejprestižnější) organizace Phi Beta Kappa Society, která podporuje studenty a obecně pracovníky v oblasti svobodných umění a věd. Jde o americkou společnost (nechme stranou veškeré další konspirace) s velice hezkým mottem: „Láska k učení je průvodcem života“ (neboli, jak řekl kdysi jeden pán, starší z nás určitě budou vědět, o koho jde: „Učit se, učit se, učit se!“).

A právě na koleji této univerzity bydlel na jednom pokoji s Davem Farrellem, budoucím baskytaristou platinových Linkin Park. Takže se to začalo velmi hezky skládat dohromady. Navíc se setkal i managementem pobočky labelu Warner Brothers, který nabídl tehdy již fungující kapele Xero natočit čtyřskladbové EP. Delson se rozhodl zanechat studií a věnovat se kapele na plný úvazek. No, přátelé, a jak už si to tak přeje asi každý muzikant, pak už to jelo jak namydlený blesk...

Linkin Park v čase:

(*) V letech 1998-2000 hrál Brad Delson i na baskytaru (studio).

(#) tour baskytaristé

Linkin Park

Roku 1999 kapela nahradila zpěváka a zakladatele Marka Wakefielda novým frontmanem, Chesterem Bennigntonem z Arizonské kapely Grey Daze (poslal jim svoje pěvecké party nazpívané přes jejich základy), a navíc se přejmenovala na Hybrid Theory. V novém obsazení kapela pod produkcí dvojice Delson - Shinoda vyprodukovala EP se šesti skladbami, které se velmi dobře ujalo a vytvořilo jim skalní jádro fanoušků. Pod dojmem tohoto úspěchu se rozhodli k další změně jména (pod jejich původním názvem už jedna kapela působila). Prvotním návrhem byl Lincoln Park. Ty se nacházejí v podstatě v každém větším americkém městě. Jenže při pokusu založit si doménu zjistili, že to už nejde, a tak došlo ke změně na podobně znějící Linkin Park. Již pod tímto jménem vyšel singl One Step Closer, jehož ohlas předznamenal kolosální úspěch jejich albového debutu.

Hybrid Theory se stala diamantovou deskou a doslova roztříštila ankety v řadě zemí. Zařadila se tak po bok deseti nejúspěšnějších debutů všech dob (dle RIAA), kam patří mj. i Appetite for Destruction (Guns N’ Roses), či Boston (Boston) nebo Ten (Pearl Jam). Stejnou smršť, i když prodejně „trochu“ menší, zaznamenalo následné, opět multiplatinové, album Meteora.

Minutes to Midnight se i díky snaze kapely vymanit se z nu-metalové škatulky navíc umístilo snad ve všech velkých anketách na prvním místě. Kapela se ovšem u této změny nezastavila a vydala hodně odlišné, hudebně, pojetím i textově A Thousand Suns, kterým vyvolala hodně polemiky už jenom tématy jaderné války a sebedestrukcí. Ovšem na Living Things se kapela vrací zpátky, ale ne otrocky, ale spojuje ve své tvorbě všechny důležité momenty předchozí čtveřice alb. Výsledkem je opět úspěch a první místa v anketách. Zajímavým počinem je pak i prozatím poslední album, The Hunting Party, kde se skupina pustila do prozkoumávání svých vlivů a kořenů z devadesátých let. Z alba se vytrácí většina elektronických prvků, kytara zde má daleko větší roli. Zatím je těžké hodnotit jeho celkový dopad (je moc brzo od vydání), ale přesto je deska zatím v top 5 prakticky všude možně. Prodejně se nedá srovnávat s debutem, to je sice pravda, ale Linkin Park dokazují, že se neustále vyvíjejí a dělají to dobře. Mohou si dovolit tuto cestu, protože mají šanci si své fanoušky při jejich tak obrovské základně vychovávat. A to se nepoštěstilo hodně kapelám...

Kytary

Delson je ve znamení kytar Paul Reed Smith, zejména pak řady a série Custom 24, Standard 24 a CE 24. Jeho nejoblíbenějším modelem je pak červená Custom 24 s mahagonovým tělem a javorovou deskou, krkem z mahagonu a palisandrovým hmatníkem, laděná do drop C#. Z dalších můžeme jmenovat zelenou s logem alba Minutes to Midnight, laděnou do drop D, modrou CE 24 a sunburst Custom 24, obě z dřívějších dob existence Linkin Park, vlastní i dvě CE 24 a Custom 24 se snímači Fernandes Sustainer u krku.

Ze série Custom 22 a CE 22 vlastní dvě kytary, kdy jedna je podladěna o půl tónu a druhá opět do drop C#. Ve skladbách Runaway a With You použil PRS NF3, má i klasické modely Standard.

Samozřejmě že se nevyhýbá dalším značkám. V období dvou tří let po roce 2000 hodně hrál na Ibanezy, například na model RG470XL, laděný do drop H, GRG370DX, RG120 či na sedmistrunný RG7620.

Oblíbil si taktéž i Fendery, mezi nimiž jsou Rory Gallagher Tribute Stratocaster, vintage model Stratocastera z 50. let, Jaguar i Telecaster. Hrál i na Gibsona Les Paula, ovšem velmi krátce. Od této značky použil spíše akustiku J45.

Aparáty

Na prvních dvou albech Linkin Park hrál na hlavy Mesa/Boogie Dual Rectifier a Marshall 1959SLP, a to i živě. Ovšem v období vzniku Minutes to Midnight se rozhodl zbavit se svých dosavadních zesilovačů, zejména kvůli snaze vyvinout nový, neotřelý a přesto svůj zvuk. Takže začal hrát na řadu aparátů, jako jsou hlavy Soldano SLO100, padesátiwattová Hiwatt Custom z roku 1972, Marshall JCM800 2203 vintage, Bogner Überschall, a také i kombo Vox AC30, a dokonce i na raritní zesilovač Bo Diddelyho s vestavěným páskovým echem. Na live vystoupeních pak také jedno období hodně používal řadu modulů Randall MTS ve snaze zkoušet nové možnosti.

Roku 2014 pak znovu „přešaltroval“ a začal používat současný hit, Fractal Axe-FX II, který jde přímo do PA přes power amp Matrix GT1000FX.

Efekty

V průběhu času toho Delson vyzkoušel hodně. Ke klasice patřily krabice Boss, jako BF-3 Flanger, CS-3 Compression Sustainer, CE-5 Chorus Ensemble, také třeba i MXR Micro-Amp či Dunlop Crybaby Q Wah Wah.

V současnosti jde zejména o fuzz Devi Ever Showgazer, Electro-Harmonix H.O.G. a Boss NS-2 Noise Suppressor.

Skladba: Somewhere I Belong

Autor, autoři: Linkin Park

Interpret: Brad Delson

Skupina: Linkin Park

Album, zdroj: Meteora (2003, Warner Brothers)

Pozn.: Přeladit o ½ tónu dolů, neboli do Eb, Ab, db, gb, b, e1b.

www:

www.linkinpark.com