Opět zde máme dvojici kytaristů, kteří, jak se říká, rukou společnou vytvářejí obraz jedné z hodně nadupaných a zároveň velmi vlivných kapel melodického death metalu obecně.
Ano, dnes je řeč o dvojce ze švédských In Flames, kapely, která svým obrovským nasazením a neutuchající aktivitou dokázala dostat další část švédské hudební scény na mezinárodní úroveň. Není divu, jejich první řada alb na samém konci devadesátek přispěla k definici zvuku kapely, ale krok k světovému věhlasu učinili na počátku nového tisíciletí... Jo a mimochodem, není mnoho kapel, které zaznamenaly úspěch zároveň s tím, že part sólové kytary převzal - bubeník...
Björn Ingvar Gelotte se narodil 27. srpna 1975 v Göteborgu ve Švédsku. Ke kytaře se vlastně nedostal prvotně díky poslechu nějakého kytaristy, ale zpěváka; jako teenagera ho okouzlil Ronnie James Dio a ten ho přivedl k velké sbírce desek jeho otce, fanouška hard and heavy muziky. Je tedy ale jasné, že číslem jedna se pro něj stal Ritchie Blackmore („... hraje srdcem a umí melodii.“), následován Eddiem Van Halenem („... jeho tapping mne dostal...“), Zakkem Wyldem („To kvůli jeho albu Pride and Glory...“), Lesliem Westem („Mountain byli dokonalá kapela.“) a Johnem Petruccim („... jako malý kluk jsem byl v první řadě na Dream Theater a úplně jsem slintal...“).
Ještě předtím, než nastoupil k In Flames, působil v několika dalších skupinách, kde nejvýznamnější byla Flesh of Sights. V té době už In Flames existovali, založeni kytaristou Jesperem Strömbladem. Obsazení kapely se ale dost měnilo, debutové album Lunar Strain vydali ve složení, kde Strömblad hraje na bicí... Což i předznamenalo další Gelotteho působení. Jak?
Před druhým albem došlo k dalším personálním změnám, kdy Strömblad vzal do ruky kytaru a bylo třeba hledat někoho na uprázdněné místo u bicích. A tehdy se objevil Gelotte, který se tak na dalších dvou albech kapely, The Jester Race (1996) a Whoracle (1997), podílí jako bubeník! Což se ovšem brzo mění, kdy na post bubeníka přichází Daniel Svensson a Gelotte se může chopit kytary. Následné album Colony (1999) pak proniklo do anket ve Švédsku a přes 20 000 nosičů se prodalo i za mořem.
„Krásná věc na této kapele je, že můžete dělat, co chcete - a to je, do prdele, celý smysl hudby, protože všechna omezení a škatulkování to svým způsobem zabíjí.“
(Björn Gelotte, web kapely In Flames)
Na dalším albu se Gelotte podílí výrazně i autorsky a Clayman (2000) postupuje anketami vzhůru. Větší a výraznější skok přichází až s deskou Reroute to Remain (2002), kdy kapela nastupuje nejen do evropských anket, ale v USA prodá už přes 50 000 nosičů. Ve Švédsku obsazuje pátou pozici a Gelotte si získává svou pozici už jako sólový kytarista (Strömblad se stahuje do pozadí). Skupina pokračuje v uvedené formuli předchozího alba, orientuje se více na americkou metalovou scénu a obohacuje svůj sound vedle growlu i o širší instrumentaci, a výsledkem je ještě úspěšnější CD Soundtrack to Your Escape (2004). To už má kapela bronzovou příčku ve švédských anketách a poprvé se dostává i do anglických a amerických žebříčků (v USA se prodalo více než 100 000 kusů). Velkým úspěchem je pak i další CD Come Clarity (2006), kdy se In Flames poprvé ocitají na samém vrcholu švédských anket a jsou dokonce i v dobrých středních pozicích v top100 v Billboardu. Zlatá deska (i když „jen“ švédská) přichází u A Sense of Purpose (2008), kdy kapela stvrzuje své postavení jedné z vedoucích kapel svého žánru, což neztrácí ani po změně labelu na Sounds of a Playground Fading (2011), kde je skupina již jen jako kvartet. Což se i přes zlaté ocenění neukazuje jako dostačující, a tak do kapely přichází další kytarista, Niclas Engelin.
Niclas Engelin se narodil 27. prosince 1972 také v Göteborgu ve Švédsku. Jeho prvním nástrojem byla baskytara, ke které se dostal ještě jako školák. Působil pak v několika skupinách. S deathmetalovými Gardenian vydal tři alba, poté nastoupil k stylově méně vyhraněným Passenger, ale jeho jméno se stalo známějším díky vlastnímu projektu Engel, melodické deathmetalové kapele s prvky industriálu, která působí dodnes. Jeho nástup k In Flames byl ale zcela jiný level, kdy spolu s Gelottem vytvořil další z velmi vlivných metalových kytarových dvojic.
„Turné - to je klíč k úspěchu. Hrát, hrát, hrát, vystupovat, vystupovat, vystupovat. To je celé.“
(Niclas Engelin, Wikimetal, 2013)
Už další, tedy již společné, album Siren Charms (2014) zaznamenalo zatím nejlepší umístění v Billboardu i ve Velké Británii a přineslo takové skladby, jako například Rusted Nail, Through Oblivion nebo Paralyzed. Ve Švédsku a ve Finsku, stejně jako v divizi Hard Rock v Billboardu, skončilo toto CD na prvním místě. Recenzenti nebyli tak vstřícní, nicméně skupina si zabetonovala své místo a v novém složení se pustila do dalších nahrávek. Určitým zaváháním, i když velmi malým, bylo album Battles (2016), kde se Engelin autorsky spolupodílel již na skoro polovině skladeb. Při poslechu tak trochu člověk nechápe, co se méně líbilo fanouškům - album je natočeno v naprosté pohodě a skupina je muzikantsky hodně dobře usazena. I přes tedy určitý pokles v angloamerických žebříčcích je album úspěšné a kapela se orientuje zejména na evropský trh. Což se jí prozatím posledním albem skvěle daří, protože I, the Mask (2019) vrací skupinu v evropských (a to i včetně Velké Británie) a severských zemích na ta nejvyšší místa anket... V Americe není zatím umístění nejlepší, ale vzhledem k tomu, že CD vyšlo nedávno, lze se domnívat, že se číslo ještě změní. A není proč se nedomnívat. Tahle kapela, i když jí už je celkem dost roků (aspoň vzhledem ke stylu hudby), neztrácí energii.
Kytary - Björn Gelotte
Gelotte je zcela ve znamení kytar Gibson Les Paul Custom, ovšem firma Epiphone mu zrealizovala i signature model Les Paul, černý a bílý (v řadě Ltd.) Custom. Kytary mají profil krku z modelů sérií z roku 1959, ebenový hmatník a jsou osazeny aktivními humbuckery EMG 85 (u krku) a 81 (u kobylky). Na prvních albech si ladil své kytary do standard C, což je C, F, Bb, eb, g, c1, tedy o celé dva tóny dolů. Od alby Colony se ladění změnilo na drop A#, což je vlastně předchozí standard C ladění s ještě více podladěnou nejspodnější strunou až na Bb1. Pro některé skladby používá i drop G. Tomuto ladění odpovídá samozřejmě i síla strun - ponejvíce jsou to Dunlopy dvanáctky, tedy sady o síle .012, .016, .022, .038, .052 a .068.
Kytary - Niclas Engelin
Engelin má také rád značku Gibson, ale jiné modely. Je fanouškem modelů Flying a zejména RD, kde jde o model Standard Exclusive Ebony. Jde vlastně o takový hybrid mezi Expolerem a Firebirdem, osazený standardním lespaulovým krkem. Mimochodem, je docela s podivem, že se tento model od svého objevení se roku 1977 tak nějak, ale přece jen udržel (omlouvám se za osobní poznámku, ale ten nástroj se mi prostě nelíbí).
Vedle této značky hraje Engelin i na BC Rich a to řadu Warlock Pro X, osazené snímači EMG 81 a 60.
Aparáty - Björn Gelotte
Marshally. Co jiného? A to nejvíce modely JCM800 2203 Vintage, kde si nechal doinstalovat gate, delay, reverb a upravené obvody s důrazem na větší zkreslení, který používá hlavně na sóla a model JVM205 H: „Jsem vlastně hodně konzervativní člověk. Spojení Gibson Les Paulu a Marshallu považuji za to nejlepší, co existuje. Samozřejmě že jsem zkusil i Kemper a tak, a vůbec to nebylo špatné. Ale jak říkám, jsem konzervativec a tohle mi vyhovuje nejvíc.“
Aparáty - Niclas Engelin
Na rozdíl od svého stájového kolegy preferuje hlavy EVH 5150 III, což je celolampa z limitované série Eddieho Van Halena s třemi kanály. Je osazen čtyřmi 6L6 na konci a osmi ECC83 v pre-ampu.
Efekty - Björn Gelotte
Žádné složité pedalboardy zde nenalezneme. Gelotte používá nejvíce produkty Line6, zejména POD XT (ve studiu) a TC Electronic G-Major II Guitar Effects Processor. Z klasických krabiček pak můžeme jmenovat wah pedál Dunlop Cry Baby 95Q, analog delay MXR Carbon Copy a z „nakopávadel“ si nejvíce cení dvou „zelených“, Ibanez TS9 Tube Screamer a MXR M193 GT-OD. Vše pak ovládá přes Voodoo Lab Ground Control Pro MIDI foot controller.
Efekty - Niclas Engelin
Engelin je skromnější než Gelotte. Ve studiu používá TC Electronic G-Major II Guitar Effects Processor, na pódiu si oblíbil noise reduction ISP Technologies Decimator a drive MXR M193 GT-OD.
