Kytaroví velikáni - Andreas Kisser

„Věděli jsme, že každý jsme vyrostli tak trochu na jiné muzice, ale okamžitě jsme si uvědomili, že bychom mohli najít společnou cestu a udělat pořádný kus práce...“

Andreas Kisser poté, co nastoupil k Sepultuře

Když se roku 1986 přišel podívat na koncert Sepultury Andreas Kisser, tehdy ještě jako fanoušek, jistě se mu nesnilo, že to bude právě on, který vtiskne této skupině svou osobnostní pečeť, spolu s bubeníkem Igorem Cavalerou ji přenese přes krizi druhé poloviny devadesátých let a stane se tak s baskytaristou Paulem Jr. v podstatě nejstálejší veličinou této nadupané brazilské legendy světa heavy metalu obecně. A stalo se tak.

Již několikrát jsme v rámci tohoto seriálu uvedli kytaristy, kteří byli nejen fanoušky, ale i odborníky a světovým hudebním tiskem jsou řazeni do kategorie „nejpodceňovanější kytaristé“. Andreas Kisser k nim rozhodně patří. Když si rozebereme jeho práci, tak vzhledem k řadě dalších kapel, které se obecně řadí k Sepultuře, disponuje nejen výraznou technikou, ale i citem pro tón a skladbu sól a vyhrávek. Jak říká jeho technik, nepouští se tím směrem „když už to ostatní neumějí zahrát rychleji, já ano“. Navíc se nebojí melodiky a k akustické kytaře přistupuje opravdu jako k akustickému nástroji. Že jsem teď objevil Ameriku? Ale vůbec ne. Poslechněme si přístup mnohých kytaristů z oblasti submetalových žánrů, kteří se na akustiku pokouší hrát stejně jako na elektriku. Samozřejmě, že to jde, samozřejmě, že tam jde o barvu tónu, ale nic víc od nich očekávat nemůžete. Kisser se k akustickému tónu dokáže postavit úplně jinak. A nemusíme se orientovat pouze na jeho sólové album. Že má na to vliv jeho studium klasické kytary, kterému se jako teenager věnoval, je nasnadě: „Chodil jsem na lekce klasiky. A pořád z toho čerpám. Pořád mi to něco dává.“

Andreas Rudolf Kisser se narodil 24. srpna 1968 ve městě São Bernardo do Campo v Brazílii (matka byla Jugoslávka, otec Němec). Ve třinácti letech začal poslouchat muziku, která ho přivedla ke kytaře. Jeho prvním nástrojem byla stará španělka: „Vypůjčil jsem si ji od své babičky. Nejdříve jsem začal zkoušet to, co jsem nejvíc slyšel v rádiu, a pak jsem začal chodit na hodiny klasiky.“

Na začátku osmdesátých let propadl elektrické kytaře a v době, kdy to začal zkoušet s nejrůznějšími lokálními uskupeními, stalo se v Belo Horizonte něco, co poté jeho život zcela změnilo.

Cavalerovi

Už na začátku osmdesátých let se bratři Max (zpěv, kytara) a Igor (bicí) Cavalerovi rozhodli, že by měli založit kapelu. Po smršti nejrůznějších personálních změn, kdy se sestavou mihla řada jmen včetně Robeta „UFO“ (g) a Beta Pinga (dr), lze jako počátek jejich hraní označit rok 1984, kdy se složení ustálilo na Cavalerovi, Wagner Lamounier (g)a Roberto „Gato“ Raffan (bg). Kapela si odbyla svůj zcela první koncert a začala si vytrvalým hraním vytvářet pomalu, ale jistě svou fanouškovskou základnu. V té době ale došlo k dalším personálním změnám. Není divu, sestava ještě nebyla usazena a kapela se tehdy ještě hledala. Lamounier odešel a nahradil ho Jairo Guedz. Nezůstalo ovšem ani při této změně a počátkem roku 1985 místo odcházejícího Raffana nastupuje Paolo Xisto Pinto Jr. V tomto složení kapela vydala u labelu Cogumelo debutové EP Bestial Devastation (na druhé straně desky se uvedla kapela Overdose).

Od bedňáka na pódium

Deska se velmi dobře uchytila, za několik měsíců se jí prodalo až osm tisíc kusů. Tento úspěch přivedl kapelu až na pódium legendárního festivalu Rock in Rio, na kterém tehdy, v lednu 1985, vystupovali mj. i Whitesnake, AC/DC, Iron Maiden, Queen, Ozzy Osbourne a Scorpions. Vskutku vybraná společnost! Není divu, že tento drtivý nástup kapelu pořádně nažhavil. Koncerty se začaly jen hrnout a skupina se pod dojmem sílícího ohlasu rozhodla vyprodukovat první debutové album Morbid Visions. To vyšlo roku 1986 u stejného labelu (kapela ho nahrála za týden a k dispozici měla šestnáctistopé nahrávací zařízení) a pro skupinu znamenalo důležitý odrazový můstek k dalšímu růstu. Kapela se zde zhlédla v deathmetalovém stylu, do kterého se zcela pohroužila, od textů po image. A někdy v této době se do stále se rozšiřujícího týmu kolem kapely dostává i její věrný fanoušek Andreas Kisser, a to jako bedňák Maxe Cavalery...

Činnost kapely nabrala ještě vyšších otáček a začala stylem směřovat trochu jinam. Nový trend přestal akceptovat Guedz, který na konci roku 1986 nakonec odešel. Skupina nejdříve oslovila Magooa, kytaristu kapely Mutilator, která s nimi sdílela zkušebnu. Zkoušky ale nedopadly dobře, a tak byl nakonec osloven Kisser. A brzy se ukázalo, že to byla dobrá volba.

Již album Schizophrenia prokázalo, že Kisser se už hned ze začátku stal výrazným členem kapely. Jeho vliv pomohl posunout kapelu z deathmetalových struktur spíše do vod thrashe. Žebříčky anket se ještě „nezachvěly“, ale v každém případě na sebe kapela upozornila už jenom svým skladatelským potenciálem. Na albu přibyly i další nástroje a skupina se po dlouhých koncertních šňůrách rozhodla pro změnu labelu. Vzhledem k její rostoucí popularitě nebyl problém získat smlouvu s Roadrunner Records. Tím se dostala i k lepší produkci, což se naplno projevilo na třetím albu, Beneath the Remains. Kisser se zde uvádí již jako plodný spoluautor a navíc i tvůrce daleko konkrétnějšího výrazu kapely. Deska získala v Brazílii platinové ocenění a Sepultura se vydala na své první mezinárodní turné.

Nástup do anket

To se setkává s dobrým ohlasem a skupina se v podstatě až po více než roce vrací do studia, aby vytvořila své první opravdu velké album, Arise. Deska se objevila i v žebříčcích (v USA na 119. místě, v Anglii na 40. pozici) a ukázala kapelu nejen ve světle stále vytříbenějšího posunu od death metalu k thrash metalu, ale i jako soubor, který se nebojí do svého výrazu zapojit i další substyly včetně prvků industrialu či groove metalu. Na albu také zaujme i předělávka Orgasmatron od Lemmyho von Motörhead.

Dobře si vedou i singly, kapela se stává jedním z headlinerů proslulého festivalu Rock in Rio, ovšem na začátku devadesátých let během koncertu pro čtyřicet tisíc fanoušků dojde k úmrtí jednoho návštěvníka. Tato tragická pořadatelská chyba se ale snese na hlavu kapely, jejíž početná posluchačská obec získává u promotérů velmi negativní image. Skupině se tak v Brazílii v podstatě uzavírají koncertní arény.

Po vynikajícím společném turné s Black Sabbath natáčejí další ze tří svých nejúspěšnějších desek, Chaos A.D. Kapela zde opět potvrzuje svou skladatelskou i interpretační invenci, do jejího zvuku se dostávají i prvky brazilského folklóru. Album se objevuje v anketách řady zemí, v USA se ocitá na 32. místě, v Anglii vystoupá dokonce na 11. příčku. Následuje turné v Rusku, vystoupení na dalším prestižním festivalu v Doningtonu v Anglii atd. Skupina je tak na nejlepší cestě dostat se na samý vrchol popularity.

V tomto období se Kisser podílí na projektu Maxe Cavalery Nailbomb, kdy vznikají skladby, které později budou v repertoáru Soulfly, další Cavalerovy kapely. Zajímavější, i když méně známější aktivitou, byla skupina Quarteto da Pinga. Tu roku 1995 založil Kisser spolu s Jasonem Newstedem z Metallicy, Tomem Huntingem z Exodus a Robbem Flynnem z Machine Head. Soubor realizoval jediné EP, a pokud vím, nic dalšího nevzniklo. Kisser si ale tohoto „odskoku“ dost cení. Určitě si tak do určité míry spravil chuť, když se mu o tři roky předtím nepodařilo dostat se do Metallicy jako dočasný záskok za Jamese Hetfielda, který si poranil ruku a nemohl jet část turné.

Následné album Roots je ještě úspěšnějším titulem kapely, ale uvnitř skupiny to začíná již povážlivě skřípat. Album sice sklízí obrovský úspěch, deska je z historického hlediska obecně brána jako jedna z nejdůležitějších desek heavymetalové hudby obecně, ale mezi členy navzájem a zároveň i kapelou a managementem začínají vážné rozpory. Ty jsou umocněny tragickou událostí v rodině Maxe Cavalery, který nakonec roku 1996 z kapely odchází.

... a pořád dál

Nastalý zmatek řeší Kisser nejdříve projektem Godswallop, na kterém se opět podílí Newsted. Poté kapela vypisuje konkurz na nového zpěváka a ten nakonec vyhraje Derrick Green z HC kapely Outface. Na již nahrané základy nazpívá své party a deska Against nakonec celkem úspěšně navazuje na předchozí tituly. Pro nového zpěváka ale lépe dopadá spíše až další album, Nation, které v mezinárodních anketách nezastavuje sestup Sepultury, ale rozhodně ukazuje kapelu již jako jeden celek. Ústup z žebříčků sice pokračuje, ale kapela se nevzdává a její další alba, Roorback a Dante XXI, kde si Kisser navíc vyzkoušel i aranžmá dechů a smyčců, stále drží kapelu v povědomí skalních příznivců.

Na světovém turné už ale za bicími nesedí Igor Cavalera, ale zaskakuje ho Roy Mayorga ze Soulfly. Cavalera nakonec opravdu odchází, dokonce se poté do svých bývalých kolegů i nepěkně naváží. Kapela se ovšem snaží jet dál a na stálý post bubeníka angažuje Jeana Dolabellu. V současném složení vychází další alba, A-Lex, konceptuální projekt na motivy knihy Anthonyho Burgesse, a Kairos, zajímavý pokus o ztvárnění myšlenky plynutí času.

Vedle této činnosti, která dokázala udržet Sepulturu i přes veškeré změny v celkovém podvědomí, se Kisser roku 2005 účastnil zajímavého projektu, kdy label Roadrunner ke svým pětadvacetinám zrealizoval album, kde se v osmnácti skladbách představilvýkvět muzikantů tohoto vydavatelství. Kisser tam hrál v The Enemy, Baptized in the Redemption a No Más Control. Seznam umělců by byl hodně dlouhý, nechyběla zde ani taková jména jako Dino Cazares od Fear Factory či Matt Heafy od Trivium.

Roku 2009 se pak Kisser konečně odhodlal ke své vlastní desce. Oslovil kolegu Jeana Dolabellu, který se s Kisserem spolupodílel na produkci, a řadu dalších muzikantů, mezi nimiž nechyběl ani klávesista, klavírista a hráč na dechové nástroje. Výsledkem bylo velmi zajímavé album Hubris I & II, kde stylově i provedením vyčnívají kupříkladu Virgulandia, Em Busco do Ouro nebo rozhodně velmi silná Eu Humano.

Kisser a, nyní už můžeme říci, jeho Sepultura mají rozhodně stále sílu. Jakkoli se přes ně přehnala vlna nejrůznějších změn, dokázali to ustát a stále mají co říci. Uvidíme, jak s tímto odkazem dokážou naložit i v dalším desetiletí...

Skladba: Arise

Autor, autoři: Max Cavalera, Andreas Kisser, Paulo Xisto Pinto Jr,, Igor Cavalera

Interpret: Andreas Kisser

Skupina: Sepultura