Kytaroví velikáni - Adam Jones

Dnes si přiblížíme hodně zajímavou osobnost. Nesporně vynikající muzikant, všestranný umělec, člen kapely, jejíž alba rozdrtila žebříčky a získala několikanásobná platinová ocenění, držitel řady cen včetně Grammy, přínosný a navíc i vlivný skladatel, kytarista, který vyšel z klasického rocku, spolupracoval s kapelou, jednou ze zakladatelů grunge, a následně získal celosvětový úspěch se sestavou pohybující se ve vodách art rocku až progresivního metalu, byť hodně ponurého - a přesto na něj nijak zvlášť nenarážíme na obálkách prestižních kytarových periodik... Ano, to vše se skvěle hodí na Adama Jonese.

K úvodním slovům bychom měli přičíst i další záležitosti. Jones se totiž prosadil i ve světě filmu - podílel se na tvorbě masek, tváří, interiérů i exteriérů v takových snímcích jako Predátor 2, Ghostbuster 2, Jurský park, Terminátor 2, Den zúčtování, Tanec s vlky, Noční můra na Elm Street 4 a 5 a další. Své zkušenosti navíc zúročil nejen při návrzích a tvorbě obalů desek kapely, ale i klipů, jež, pomineme-li jejich mnohdy až přílišnou „odvážnost“, nekonformitu a adresnost, sklidily významné úspěchy včetně prestižních cen. To pak doplňuje jeho obrázek všestranného umělce, který díky svému angažmá u Tool byl časopisem Rolling Stones umístěn na 75. místo největších kytaristů všech dob a v anketě Top 100 Největších metalových kytaristů magazínu Guitar obsadil 9. pozici.

Adam Thomas Jones se narodil 15. ledna 1965 v Park Ridge v Illinois a vyrostl v Libertyville. Na střední škole hrál na housle, ve školním orchestru působil tři roky jako kontrabasista. Repertoárem tohoto tělesa byla povětšinou klasická hudba, ale jak Jones uvádí, byla to dobrá škola vzhledem k celkovému přehledu zvláště z hlediska skladby jako takové.

Electric Sheep

Basovým tónům zůstal věrný i po skončení střední školy, kdy se stal členem kapely Electric Sheep. Tam se setkal s Tomem Morellem, později známým frontmanem ještě známějších Rage Against the Machine. V té době již poslouchal vše, co mu přišlo pod ruku, nejvíce však uvádí vliv Led Zeppelin, Pink Floyd, King Crimson a Yes.

Dalšími členy kapely byli Chris George (voc), Randy Cotton (key) a Ward Wilson (dr). Skupina působila během let 1980-81 a slovo působila je pravděpodobně příliš silné. Sestava byla známa vlastně jen v okruhu školy. A přilehlých garáží...

I když Morello později klasifikoval tuto kapelu jako punkovou záležitost (přes rockové a metalové vlivy všech dalších členů a scény počátku 80. let kolem nich), šlo o směs nejrůznějších písniček, kde u skladeb z Morellova pera jednoznačně vyplývala jeho později velmi silná levicová nekompromisnost a politický podtext obecně.

Kapela natočila cover verzi Born to Be Wild a zrealizovala také jedno video. Již na něm se produkčně podílel Jones a předznamenal tak svůj podíl na pozdějších klipech Tool.

I když se kapela velmi brzy rozpadla, přesto došlo k její jednorázové reinkarnaci, a to roku 1993, kdy se na turné Lollapalooza setkali Tool a Rage Against the Machine.

Tato zkušenost se Jonesovi hodila i v dobách, kdy byl již uznávanou hvězdou. Na konci devadesátých let začal spolupracovat s Melvins, legendou grunge, kdy nejen přispěl na jejich alba Hostile Ambient Takeover a Pigs of the Roman Empire (spolu s Lustmord), ale občas si s nimi i zahrál.

Ale zpět přímo k Jonesovi v osmdesátých letech.

Kalifornie

Jones se odstěhoval do Los Angeles, kde začal studovat umění, obor sochařství. Během studia posunul svůj zájem směrem k filmu, kdy své zkušenosti zúročil později na klipech jako Sober, Prison Sex, Stinkfist, Ænima, Schism, Parabola a Vicarious.

Po úspěšném absolvování začal pracovat nejdříve v Rick Lazzarini’s Character Shop a poté zakotvil u TV show Monsters. Jak už jsme uvedli v úvodu, podařilo se mu proniknout i do Hollywoodu, kde se podílel na řadě celosvětových filmových trháků. Všechno se ale změnilo, když se roku 1989 Jones setkal s Keenanem.

Na konci osmdesátých let a na samém přelomu desetiletí se do Los Angeles postupně přistěhovali všichni budoucí členové Tool. Paul D’Amour (bg) a Jones se pohybovali v prostředí filmového průmyslu, Maynard James Keenan (voc) byl obchodníkem a Danny Carey (dr) už tehdy měl za sebou slušnou řádku angažmá, kdy hrál s Wild Blue Yonder, Green Jelly, Pigmy Love Circus a s Carole King.

Jones slyšel Keenanův hlas na nahrávce pro jeden jeho projekt, a tak ho to zaujalo, že Keenana kontaktoval a přemluvil ho k založení kapely. Jones znal D’Amoura, takže trio začalo hledat bubeníka. Když se na konkurz jeden z nich nedostavil, přihlásil se Keenanův soused Carey - a zbytek, jak se otřepaně říká, je již historie. Zrodili se Tool.

Tool

Stačilo jen několik veřejných vystoupení a kapela si získávala renomé takovým tempem, které neuniklo labelu Zoo Entertainment. Vedení labelu nabídlo kvartetu smlouvu, nejdříve na EP a dle výsledku jeho ohlasu i na klasická alba. Kapela přijala a výsledkem bylo EP Opiate. Setkalo se s velkým úspěchem, zvláště díky skladbám Hush a Opiate. K první z nich skupina vyprodukovala i video, které dosti nestandardním způsobem poukazovalo na cenzurní organizaci PMRC, Parents Music Resource Center (členové kapely tam byli přioděni pouze letáky s názvem organizace a ústa měli přelepená lepicí páskou). EP se prodalo na 1 155 000 kusů a bylo oceněno platinou. No to byl tedy začátek...

Tool se vydali na turné s Rollins Band, Fishbone a Rage Against the Machine a 6. dubna 1993 jim vyšel albový debut Undertow. Deska je řazena mezi nejúspěšnější albové debuty vůbec, protože se jí jenom v USA prodalo na 2 910 000 kusů. Dvojnásobná platina následovala.

Původní návrh obalu musel být lehce změněn, v americkém vydání obézní nahá žena ze sevření červené grafiky zmizela. Album předvedlo mj. i široké interpretační možnosti členů kapely a přineslo hit Sober a videoklip Prison Sex. Ten byl produkován Jonesem a po několika uvedení na MTV byl zakázán pro obscénnost a přílišnou otevřenost. A protože i negativní reklama je reklama, Tool to nijak nepoškodilo a po letech koncertování se vrhli na další studiovku. A ta se tedy opravdu povedla.

Před odchodem do studia ale proběhla jedna personální změna. D’Amour po dohodě odešel a nahradil ho Justin Chancellor. Výsledkem bylo album Ænima, které skvěle navázalo na předchozí desku a přineslo řadu klipů a hitů. CD prorazilo na žebříčcích řady zemí (viz diskografie) a v Americe prodej dosáhl 3 429 000 kusů. Jones a kapela si zde ještě výrazněji pohráli se zpracováním motivů a úvodních riffů, zajímavé bylo i členění myšlenek, kdy ultrakrátké skladby střídaly delší a vrstvenější kompozice. Při poslechu se u žádné skladby nezačnete nudit. Čítankově se zde projevuje i rčení, že méně je někdy více, zvláště když se s tímto uměním umí pracovat. Dobře se zde vyjímají změny v metru, tempu, dynamice a harmonii.

Téma alba se opírá o egyptskou mytologii, textovým záměrům mnohé napoví i neotřelý obal desky, nominovaný mimochodem na cenu Grammy.

Deska zabodovala spíše jako celek, ze singlů byl nejúspěšnější Stinkfist (i díky hodně skandálnímu a bezútěšnému videu).

Kapela vyrazila na svoje turné a účastnila se v hlavním programu mnoha prestižních festivalů, jak stálých, tak i putovních. Jejich spořejší, ale o to výraznější četnost koncertů z nich udělala skupinu obestřenou určitou aureolou tajemství.

Následné album Lateralus si získalo fanoušky již po celém světě. Proniklo na první místa světových hitparád a získalo řadu zlatých a platinových ocenění. A stejně jako u předchozího alba, i zde nalezneme velmi krátce zpracované motivy (např. Eon Bluie Apocalypse má 1:04 min), tak i rozsáhlé skladby (Reflection trvá 11:07 min). Deska sama je poměrně dlouhá, bez minuty a něco skoro 80 minut. Nejúspěšnějšími skladbami se staly Schism, Parabola a Lateralus (v nich a ve většině dalších se už tak trochu vykrádají nápady předchozích, opět jsou zde obskurní postavičky, klipy zase podtrhují, možná již zbytečně, bezvýchodnost - skladby působí lépe bez těchto klipů). Pověstného sirupu tam opravdu moc nenajdete.

Tool se rozjeli na další velké akce, hráli na Lollapalooza, Coachella, Roskilde, Big Day Out, Bonnaroo a dalších velkých periodických akcích. Svou pověst potvrdili nejen živě, ale úspěšné bylo i další, již čtvrté, studiové album, 10,000 Days. Cena Grammy, první místa v hitparádách a prozatím skoro dva milióny prodaných kusů, to není špatné. Sice jde v USA zatím o jejich nejhůře se prodávající počin, ale ta čísla jsou pořád ohromující...

Jako singly se nejlépe umístily The Pot a Vicarious, deska prošla více nominacemi na Grammy a další ceny renomovaných peridoik. Osobně se domnívám, že album a vůbec veškerou muziku Tool je zajímavé a podnětné poslouchat či ji shlédnout na záznamech z koncertů. Klipy mě pro svou unifikovanost a halasnou bezvýchodnost začaly unavovat už při druhé desce - ovšem připomínám, že jde vyloženě o osobní pocit.

Tool jsou obecně velmi zajímavým přínosem do rodiny progresivního metalu. Prozatím poslední album nese tak trochu stopy lapení se do vlastního stylu. Rozhodně nejde o vykrádání sama sebe, ale pátá deska bude pravděpodobně rozhodující. Otázkou totiž je, nakolik jejich věrní fanoušci, kterým je od prvního alba už o sedmnáct let více, budou stále akceptovat onen temný styl a nakolik sami muzikanti, také již o sedmnáct let starší, dokážou svým přístupem oslovit ty mladší...

Kytary

Pro Jonese jsou nejtypičtějšími nástroji Gibsony Les Pauly Customy Silverbursty. Pravděpodobně jeho nejznámější model má na hlavě ornament, který překrývá typický obrazec Customů, druhá, kterou také rád používá, je z roku 1981, tedy z období, kdy firma výrobu těchto modelů ukončovala: „Dávám přednost customům a zvláště těmto modelům. Hodně lidí si stěžovalo, že ta konečná metalická úprava změnila zvuk těchto kytar. Jenže to je přesně to, co chci, tenhle typ zvuku mi vyhovuje. Mám na nich snímače Seymour Duncan, ale i kdybych takto osadil i jiné kytary, vlastně i další Les Pauly, nedostal bych z nich to, co z těchto silverburstů.“

Jones sice přiznává, že si své kytary ještě nechává upravovat, ale nijak zvlášť o tom nemluví, Z kusých poznámek lze vyvodit, že si nechává převinovat snímače a kytary přepražcovat, kdy použije silnější drát.

Vedle těchto modelů vlastní samozřejmě další kytary, a to jak Les Pauly, tak i jednoho Gibsona SG, ve studiu několikrát hrál i na Fendery Telecaster a Stratocaster.

Z akustických kytar preferuje Guildy.

Jones své nástroje přelaďuje, a to nejčastěji do dropped-D ladění, neboli strunu E podladí o tón (D, A, d, g, h, e1). Na začátku své kariéry používal i jiná přeladění, například dropped-H, neboli H, A, d, g, h, e1, v jednom případě použil idropped-H/E ladění, kde struna E byla podladěna do H a struna A do E. Z dalších úprav ladění zkusil jinak proslulý typ, zvaný dle jednotlivých strun DADGAD, neboli D, A, d, g, a, d1, ale dlouhodobě se u něj neujal.

Aparáty

Jones vždy hraje přes více aparátů. Základem jsou většinou tři hlavy, kde nejstálejší je 1976 Marshall Super Bass. Na počátku devadesátých let to byl zejména Mesa Boogie Dual Rectifier a Sunn Beta Lead (tu preferoval zejména při studiové práci): „Ovšem v současné době preferuji čtyřkanálové aparáty Diezel. Nemají chybu.“ Vedle těchto hlav používá i další značky, jako Bogner (Überschall), Rivera (Knocklehead Reverb) a Peavey. Většinou pod tyto hlavy dával bedny Mesa/Boogie, u Marshallů ale ctil značku. V poslední době se ale tímto pravidlem neřídí, takže u většiny hlav používá již stejnou firemní bednu.

Efekty

V řadě interview Jones uvedl, že nemá v oblibě obrovský efektový rack. Vyzkoušel si za svou kariéru celou řadu nejrůznějších pedálů a krabic, ale většinu z nich odvrhnul. Přesto se u něj najde několik „trvalek“. Mezi něj rozhodně patří Ibanez Digital Delay + Flanger, krabice Boss (zejména EQ a BF-2 Flanger) a pak samozřejmě wah pedál Dunlop 535Q. Ten často používá i jako zvukový filtr (tzn., že s ním zvlášť nepohybuje, ale nechává ho v určité poloze). V současnosti má i volume pedál Ernie Ball Standard, dále FOXX Tone Machine Reissue, MXR Micro Amp, DOD FX-40B EQ, Line 6 DL-4 Delay a Heil Talk Box. Říká se, že ve skladbě Jambi ho tento efekt „mluvící kytary“ učil Joe Walsh... Jones použil i Access Virus synth s MOOGem Taurus.

Skladba: Lateralus

Autor, autoři: Maynard James Keenan, Adam Jones, Daniel Carey, Justin Chancellor

Interpret: Adam Jones

Skupina: Tool

Album: Lateralus (2001, Volcano, Tool Dissectional)

Pozn.: Kytaru přeladit do dropped-D ladění: D, A, d, g, h, e1