Kytaroví velikáni - Adam Dutkiewicz a Joel Stroetzel
Nejen jedna z kytarových dvojic, u nichž jsme si pro jejich zařazení do našeho seriálu kritéria již několikrát uvedli, ale v tomto případě, v případě Dutkiewicze, uvedení dalšího muzikanta, který ke kytaře, nadto sólové, přesedlal z bicích!
„Proč mám takovej zvuk, kterej se všem líbí? Chce to jen zapojit kytaru do aparátu a hrát - prostě o tom moc nepřemýšlet. Jinak je to chemie.“
(Adam Dutkiewicz, Guitar World, 2005)
Dutkiewicz a Stroetzel - to je pilíř metalcoreových Killswitch Engage, kapely, která jen v USA zatím prodala přes čtyři milióny alb a která bývá řazena mezi zakladatele tohoto substylu heavymetalové hudby. Dutkiewicz, známý svým osobitým přestupem mezi nástroji, je i vyhledávaným producentem a obecně uznávaným multiinstrumentalistou. Spolu se Stroetzelem vytvářejí typickou zvukovou hradbu, která zejména od alba The End of Heartache, kdy Dutkiewicz vzal do rukou kytaru, přináší kapele stále sílící tábor oddaných fanoušků.
Adam Dutkiewicz + Joel Stroetzel
Adam Jonathan Dutkiewicz, budoucí kytarová hvězda polského původu, se narodil 4. dubna 1977 a vyrostl ve Westhamptonu v Massachusetts. Po ukončení střední školy studoval také na Berklee College of Music v Bostonu, a to obory produkce, audioengineering a basová kytara. Všechny obory se mu později hodně hodily při jeho producentské činnosti. Ovšem jako student prošel několika soubory, z nichž nejvýznamnějším se stal Aftershock. Kapela vznikla roku 1992 a jejím základem byli bratři Dutkiewiczovi, přičemž Tobias zpíval a Adam - a teď pozor - zasedl na bubenickou stoličku! Takže žádná kytara! O tu se v počátcích souboru postaral Jonathan Donais, další velké jméno z oblasti této hudby, a baskytaristou se stal Chris Fortin. Kapela vydala řadu EP a pilně koncertovala, ale úspěch se nedostavoval. K výrazné změně pak došlo roku 1996, kdy kytarista Donais odešel a Dutkiewicz se rozhodl, že to zkusí jako kytarista a zpěvák. Na uprázdněné místo za bicími se posadil Tom Gomes (ano, známé nám již jméno) a další kytaru vzal Joel Stroetzel. No a to už byla hodně velká část budoucích Killswitch Engage pohromadě. Leč, nepředbíhejme.
Adam Dutkiewicz
Kytary
Dutkiewicz si rád zahraje na nejrůznější značky. Delší dobu se sice orientuje na japonské nástroje Caparison, a to modely PLM a Delinger, ale najdeme u něj i další kytary. Ke konci předchozího desetiletí hrál mj. hodně i na Parkery, kdy mu tato firma vyprodukovala dokonce i signature model Fly Deluxe osazený snímači EMG, stranou jeho zájmu nezůstal ani model Dragon Fly. Vlastní i EVH Wolfgang Special s černým tělem a javorovým hmatníkem, dále kytary PRS, z nichž si pak oblíbil model Custom 22, a také i Fendera Stratocastera, model Framus Panthera Supreme a Schecter Diamond C7.
Dutkiewicz celý potah přelaďuje, a to do dropped-D ladění, podladěného ještě o tón, takže jde o C, G, c, f, a, d1. Struny natahuje D’Addario .011-.049 a Dr. Strings o síle .012-.052.
U akustických kytar není tak přelétavý, tam ho zaujala jedna značka, a to Takamine, kdy používá EC132SC, TF450SMCSB a H8SS.
Aparáty
U aparátů se dokáže Dutkiewicz také pořádně rozmáchnout do šířky. Oblíbil si hodně značku Hughes & Kettner, na jejichž modelech TriAmps používal zejména první a třetí kanál. Značek ale vystřídal, a koneckonců střídá, opravdu hodně a nic nenasvědčuje tomu, že by se tomuto trendu nějak hodlal bránit. V současnosti rád hraje na Laney IronHeart, v jeho sestavě můžeme spatřit i hlavy Bogner, Peavey 5150, Egnater, Diezel, Framus Cobra, Mesa Boogie Triple Rectifier, Lonestar a Roadstar, Marshally JCM800 či kombo Fender Vibrolux a další. Bedny nijak zvlášť nestřídá, většinou používá Mesa/Boogie a Hughes & Kettner, pouze občas ve studiu (např. při frekvencích k The End of Heartache) použije jiné, kupříkladu VHT 4x 12” s reproduktory P50E. Na pódiu je zapojen pouze jeden stack, druhý je záložní.
Efekty
Z celého vybavení si nejvíce cení krabice Maxon OD808: „Perfektní overdrive. Umí skvěle přenést zvuk při tlumení strun pravou rukou. V jakýchkoli polohách jeho nastavení produkuje zřetelný tón.“ V racku a pedalboardu toho ale najdeme i více. Od firmy Maxon vlastní ještě krabice AD9 Delay, CS9 Pro Chorus, RTD800 a CP9 Pro Compressor, hraje i přes ISP Decimator.
Joel Michael Stroetzel se narodil 24. července 1980 a také studoval na Berklee - tu však nedokončil, částečně i proto, že se hodně věnoval činnosti kapely Aftershock, ke které nastoupil roku 1996. Ovlivněn kytaristy, jako jsou Kerry King, Ian Scott a Zakk Wylde, přinesl do kapely řinčivý, nekompromisní zvuk, který dobře doplňoval Dutkiewiczovy riffy a sóla. Byla tady ovšem ještě jedna kapela, která měla vliv na vznik Killswitch Engage. To byl soubor Overcast, který také působil již na počátku devadesátých let. V jeho sestavě mj. hrál i Pete Cortese (g) a zejména baskytarista Mike D’Antonio. Obě dvě kapely měly k sobě blízko, obě dvě zažily přesně takovou míru neúspěchu, aby se cesty jejich členů mohly sejít v novém projektu. A tím byla kapela Killswitch Engage.
Roku 1999 se Dutkiewicz spolu se Stroetzelm rozhodl, že to zkusí po vlastní ose. Protože nebyl po ruce vhodný bubeník, Dutkiewicz se opět vrátil za bicí soupravu a po angažování D’Antonia zakládající kvarteto doplnil zpěvák Jesse Leach s širokým stylovým výrazem, který přišel z kapel Corrin a Nothing Stays Gold. Killswitch Engage byli na světě. Ne ve své nejlepší sestavě, ale byli.
Killswitch Engage v čase
voc | g | g | bg | dr | |
1999 | Jesse
Leach |
Joel
Stroetzel |
Mike D’Antonio | Adam
Dutkiewicz |
|
2000–2001 | Jesse
Leach |
Pete
Cortese |
Joel
Stroetzel |
Mike D’Antonio | Adam
Dutkiewicz (*) |
2002–2003 | Howard Jones | Adam
Dutkiewicz(*) |
Joel
Stroetzel |
Mike D’Antonio | Tom
Gomes |
2003–2012 | Howard Jones | Adam
Dutkiewicz |
Joel
Stroetzel |
Mike D’Antonio | Justin
Foley |
2012–dosud | Jesse
Leach |
Adam
Dutkiewicz |
Joel
Stroetzel |
Mike D’Antonio | Justin
Foley |
(*) Roku 2002 přechází Dutkiewicz z bicích nástrojů na post sólového kytaristy.
Pozn.: Roku 2007 s nimi na turné jezdili kytaristé Patrick Lachman, Josh Mihlek a Peter Wichers, turné roku 2010 odzpíval Phil Labonte a rok 2013 bubnoval Jordan Mancino.
Prvním počinem bylo natočení demosnímku a předskakování In Flames v listopadu 1999. Necelý rok trvalo, než se kapela rozrostla na kvinteto se dvěma kytarami, ovšem to již byla dokončena obě první alba, Killswitch Engage a Alive or Just Breathing, která přes nepříliš valný zájem posluchačů přinesla jedno pozitivum - kapela podepsala smlouvu s labelem Roadrunner. A to jí začalo svědčit.
Dutkiewicz se v tomto období chápe opět kytary a mj. i producentského žezla. Výsledkem je The End of Heartache, album, které sklízí úspěchy i u kritiky.I další album, As Daylight Dies, se povedlo, ale do vrchních pater řady mezinárodních žebříčků se dostalo až album Killswitch Engage, nazvané trochu zmatečně jako jejich debut. Sedmá pozice v Billboardu koneckonců vypovídá o mnohém. Na stejnou příčku v Billboardu a obecně ještě výše v dalších zemích se pak dostal zatím jejich poslední albový počin, Disarm the Descent.
Joel Stroetzel
Kytary
Stroetzelovými hlavními nástroji jsou kytary Caparison, a to modely Dellinger a Angelus a samozřejmě i signature nástroj JSM. Oblíbil si ale i další kytary, i když zde není taková přehršle značek jako u jeho kolegy. Jde zejména o nástroje PRS, a to Custom 22, a Gibsony Les Pauly Customy. Na všech kytarách jsou struny Dr-Tite Fit, a to sady o síle .011-.049 (na Caparisonech) a .012-.052. Nástroje jsou přeladěny do dropped-D ladění a ještě podladěny o celý tón, tzn. do C, G, c, f, a, d1.
Aparáty
Stroetzel hraje na řadu značek, kdy nejvíce se jedná o modely firem Mesa/Boogie (Triple Rectifier), Marshally (JCM900 a Vintage), Soldano (SLO100) či Hughes & Kettner (TriAmp MkII). Má také ale i Framusy Cobra a Dragon, Peavey 5150 Diezel VH4, Fuchs Viper či Fendery Twin 65 Reverb a klasická komba Vox AC30. V současnosti je na pódiu nejvíce viděn s aparáty Laney a jejich modely IronHeart.
U beden preferuje Mesa/Boogie Rectifier osazený 4x 12” Celestiony Vintage.
Efekty
„Nejsem velkej fanoušek toho, abych přepínal efekty při živým hraní. A nesnáším, když se mi na pódiu pod nohama motaj’ kabely... Jsem zvyklej se při hře pohybovat a nehodlám ještě řešit, abych o něco nezakopnul.“ Na první pohled by se mohlo zdát, že jeho efektová cesta obsahuje značné množství krabiček a zařízení. Není tomu tak. Stroetzel svůj signál v podstatě prohání jen noise gatem Boss NS-2 a drivem. Ten zastupuje buď klasika Ibanez Tube Screamer TS-808 nebo Maxon OD808 Overdrive: „Mám rád obě krabice. Těžko se mezi nimi rozhoduji, tak je občas střídám. V podstatě je používám jako nakopávač snímačů, neboli zkreslení minimální a trochu si pohrát s knoflíkem Volume. Jak Ibanez, tak i Maxon mi přidávají do signálu střední frekvence, které mám rád. Zflaškovatí to zvuk.“
V racku má ještě ISP Decimator a z dalších krabic jmenujme ještě Maxony AD9 Delay a CP9 Pro Compressor
Diskografie:
1 Adam Dutkiewicz + Joel Stroetzel - Aftershock
Pozn.: Bez EP, kompilací a koncertních snímků.
Letters (1997, Life Sentence),
Through the Looking Glass (2000, Good Life).
2 Adam Dutkiewicz + Joel Stroetzel - Killswitch Engage
Killswitch Engage (2000, Dutkiewicz jako bubeník, Ferret),
Alive or Just Breathing (2002, Dutkiewicz ještě jako bubeník, Roadrunner),
The End of Heartache (2004, od tohoto alba je Dutkiewicz sólovým kytaristou, zlato v USA a Kanadě, Roadrunner),
As Daylight Dies (2006, zlato v USA a Kanadě, Roadrunner),
Killswitch Engage (2009, 7. pozice v Billboardu, Roadrunner),
Disarm the Descent (2013, 7. místo v Billboardu, Roadrunner).
3 Adam Dutkiewicz - Times of Grace
The Hymn of a Broken Man (2011, Roadrunner).
4 Adam Dutkiewicz - hostování, účasti na projektech, spolupráce
Patří sem kupříkladu Total Brutal (2008, sólo v Come with Me If You Want to Live) nebo A Song for Chi (2009).
Jako producent se podepsal pod alba např. u All That Remains, As I Lay Dying, From Autumn to Ashes, Shadows Fall, Unearth a řady dalších.
Skladba: 1. Breathe Life, 2. The End of Heartache
Autor, autoři: Killswitch Engage/Howard Jones
Interpret: Adam Dutkiewicz + Joel Stroetzel
Skupina: Killswitch Engage
Album, zdroj: The End of Heartache (2004, Roadrunner)
Pozn.: Obě kytary jsou laděny o celý jeden tón níže, takže nástroje mají ladění C, G, c, f, a, d1. Notový záznam je ale uveden ve standardním ladění, takže originál zní o tón níž.
www:
Co nového u kytarových velikánů
Pat Metheny
Nejvýraznější novinkou v činnosti tohoto významného soudobého jazzového kytaristy bylo založení dalšího vlastního tělesa. Po činnosti Pat Metheny Group a dalších tak vznikla sestava nazvaná Unity Band, tvořená Antoniem Sánchezem (dr), Benem Williamsem (kontrabas, bg) a Chrisem Potterem (sax). Roku 2012 se tato skupina představila svým fanouškům na rozsáhlém turné po Evropě a Severní Americe. O rok později tuto kapelu rozšířil a změnil i její jméno na Pat Metheny Unity Group. S tou také i vyrazil na celosvětové turné.
Není proč předpokládat, že tento vynikající muzikant, který mj. v jazzu hodně ojediněle zvýraznil úlohu dvanáctistrunné kytary, kytarového syntezátoru (na rozdíl od Abercrombieho a Frisella ho používá s větší pravidelností) a zajímavého modelu 42strunného nástroje Pikasso, by nějak polevil ve své činnosti. Jeho výraz zraje jako víno, což dokazují i ohlasy na jeho alba a zejména projekty vznikající ve spolupráci s dalšími velikány jazzu a jazz rocku.
Diskografie:
1. Pat Metheny - sólová tvorba
Pozn: Včetně Unity Band.
Orchestrion (2010, Nonesuch),
What’s It All About (2011, Nonesuch),
The Orchestrion Project (2012, Nonesuch),
Unity Band (2012, Nonesuch),
Kin (2013, s Unity Band, Nonesuch).
2. Pat Metheny - dueta, tria
Metheny / Mehldau Quartet (2007, s Bradem Mehldauem, jazzovým pianistou, Nonesuch),
Day Trip (2008, s Antoniem Sanchezem a Christianem McBridem, Nonesuch),
Tokyo Day Trip (2008, live EP, dtto, Nonesuch).
3. Výrazné spolupráce, hostování a účasti na projektech
s Charliem Hadenem: The Montreal Tapes (2007, s Jackem DeJohnettem),
s Michaelem Breckerem: Pilgrimage (2007),
s Annou Maria Jopek: Upojenie (2008),
v projektu Quartet Live (2009),
v projektu Tap: Book of Angels Volume 20 (2013, skladby Johna Zorna),
v projektu The Orchestrion Project (2013, 2CD).
Muzikus 8/2007 - Kytaroví velikáni (str. 48, noty, diskografie)