Hola, v dnešním díle se necháme inspirovat převážně bluesovými nebo jazzovými kytaristy. Ukážeme si, jak jednoduše, ale zato velmi efektně zase trochu obohatit náš akordový slovník, a malinko tak zpestřit naši doprovodnou hru.
Jako příklad, na kterém si budeme ukazovat pár zajímavých věcí, jsem vzal pro jednoduchost a jasnost obyčejnou bluesovou dvanáctku v A. První akord, který budeme hrát, je určitě všem dobře známý A7. Co tedy s ním? Můžeme ho malinko pro lepší barvu či zvuk dobarvit a přidat k němu tenzi nóny (devítky). Tím vznikne nónový akord o pěti tónech A9 (A-C#-E-G-B). Pětizvuky nám na kytaře při doprovodu bohužel nezní vždy úplně nejlíp, a tak přistoupíme trochu k redukci tónů. Určitě známe velmi známý tvar, kdy vypustíme kvintu a tóny seřadíme v pořadí 1-3-7-9. My však dnes uděláme jinou věc. Dáme pryč základní tón. Ano i ten se dá ku prospěchu věci obětovat. Ostatně nejspíše nám ho bude hrát tak či tak basa. Pokud ho tedy dáme pryč, vznikne souzvuk C#-E-G-B. A ti pozorní z vás už určitě vědí, že tyhle čtyři tóny tvoří také akord C#m7/5b. Tedy akordy C#m7/5b můžeme použít jako náhradu - substituci - za akord A9. Zkuste si například ve „dvanáctce“ místo všech akordů A7 zahrát právě tento akord. Výborně to zní v uspořádání drop 2, tedy 1, 5b, 7, -3 (viz noty). Jako cvičení jsem zde zapsal celou dvanáctku s takto obohacenými akordy a substitucemi. No a pro ještě větší procvičení zde používám tzv. approach akordy, tedy akordy o půl tón výš nebo níž, než je daný psaný akord (viz noty). Užijte si ten zvuk a zkoušejte je dále používat všude tam, kde můžeme použít dominantu s čistou nónou X9. Pro inspiraci si poslechněte například Robbena Forda nebo Larryho Carltona a další. Mějte se hezky.
