Thelonious Sphere Monk:
Straight, No Chaser
Jedním z tvůrců a otců moderního jazzu se stal právě tento svérázný pianista. Narodil se 10. října 1917 v Rocky Mount v Severní Karolině, ale s rodiči se brzy po narození přestěhoval do New Yorku. Už jako velmi mladý se začal učit na piano a ve 13 letech získal první stálé angažmá v divadle Apollo. V devatenácti již hraje ve slavném harlemském klubu u Mintonů, kde se potkává s Parkerem a Gillespiem a účastní se vzniku bebopové éry. V roce 1947 nahrává jako leader kapely pro vydavatelství Blue Note první album More Genius of Thelonious Monk, kde jsou zdokumentovány jeho výjimečné skladatelské a improvizační schopnosti s používáním disonantních tónů, které se staly základním rysem celé jeho tvorby. V průběhu dekády koncertuje a nahrává s řadou jazzových velikánů( Miles Davis, Sony Rollins, Charles Parker, Coleman Hawkins aj.) a v roce 1957 spolupracuje s dalším z géniů moderního jazzu Johnem Coltranem a vlastně jej i objevuje. Kritika hodnotí jeho styl a tvorbu jako "těžkopádné" pianové hraní, ale jeho asi 70 kompozic se stalo základním standardem a jazzoví muzikanti stále více přejímali jeho skladby do svého repertoáru a k odkazu se stále bezvýhradně hlásí. Už to hovoří o důležitém významu a jeho postavení ve světě jazzu. Ale nejen to, některá díla inspirovala i mladší hudebníky rockového zaměření. Monk procestoval celý svět, byl členem hvězdného obsazení Gillespieho skupiny Giants of Jazz, s níž hostoval i v Praze. Umírá 17. 2. 1982 v Weehavken v New Jersey. V díle pokračuje syn Thelonious Jr., jenž založil The Thelonious Monk Institute of Jazz a koncertuje se svým kvintetem, kde uvádí právě skladby svého otce. Nejvíce známé jsou asi Monkovy skladby Round Midnight, Blue Monk, 52th Street Theme, Misterioso, Epistrophy, Brilliant Corners a ta "naše" dnešní - Straight, no chaser (Whisky bez sody). Kompozičně jde o bluesovou dvanáctku, která je však motivačně proložena opravdu bebopovými postupy - chromatikou a disonancemi. Téma se stále opakuje po dvou taktech a velice zajímavá je chromaticky tvořená melodie od pátého taktu při doškálném sestupu dominantních jader Ami7-D7 a Gmi7-C7. V jedenáctém a dvanáctém taktu můžeme užít obvyklou a často hranou jazzovou houpačku, která je harmonicky shodná. Straight, no chaser je klasický případ Monkova introvertního přístupu s maximálním využitím úspornosti ve tvorbě melodie a harmonie. Improvizovat můžeme bluesově na dané akordy, protože striktně dodržují bluesovou harmonii se základními harmonickými funkcemi.
Tzn. stupnice F jónská, Bb jónská nebo Bb bluesová pentatonika a C mixolydická nebo opět C bluesová pentatonika. Hrajte Monka!!
