Peter Green: Oh Well
V Anglii, místě zrodu bílého blues se 29. 10. 1946 v londýnské čtvrti Bethnal Green narodil Peter Allen Greenbaum. Celý hudební svět jej však zná pod jménem Peter Green. V šededesátých letech začínal v kapelách Muskrats, Tridents, Peter B' s Looners a Shotgun. V roce 1966 přichází do Mayallových Bluesbreakers na uvolněné místo po Ericu Claptonovi. Již to zřejmě hovořilo o jeho kvalitách, ale nebyl to příliš šťastný krok. Ericovi fanoušci na něj při koncertech pokřikovali a po londýnských zdech byly nápisy Eric is God. Peter si však svoji hrou vydobyl velký respekt. O rok později odchází a zakládá vlastní kapelu Fleetwood Mac, s níž se nejvíc proslavil. Zde setrval do roku 1970, a pak se věnoval soukromým projektům. Nastává také Peterovo složité období hledání a v USA se připojuje k fundamentalistické sektě. To až do roku 1979 ochromilo jeho hudební aktivity. Podařilo se mu vydat dvě alba a roku 1982 se již opět jmenuje Greenbaum a hraje se skupinou Kolors. Jeho rozpolcená osobnost jej zase uvrhuje do ústraní a jeho uzavřeného světa. Až roku 1995 spolupracuje s Gary Moorem a v roce 1996 sestavuje kapelu Splinter Group, kde hraje Cozy Powell (bicí), Nigel Watson (kytara) a Neil Murray (bass). Vystupují spolu na Blues Festivalu v Guildfordu a o rok později vychází album Peter Green Splinter Group. V roce 1999 je to album Destiny Road a roku 2001 dvojalbum Soho Live a zatím poslední Time Traders. Vrací se zde k prastarým kořenům blues a vedle Claptona je Peter Green považován za nejlepšího bílého bluesmana. Kromě vynikajícího kytarového umění, plného feelingu, také disponuje nádherným "zakouřeným" zabarvením hlasu, který skladbám propůjčuje syrovost a zemitost. Kdo to myslí s blues vážně, poslouchá Petera Greena...
Jako ukázku jsem vybral legendární Peterovu skladbu z prvního období Fleetwood Mac Oh Well. Je to opravdu nadupaná pecka a ještě dnes po 35 letech udivuje svoji energií a invencí. Pochází z alba Then Play On, ale Green jí často použil i na jiných albech. Úvodní kytarový riff však není žádnou lehkou záležitostí a má-li se hrát přesně, dá to práci. Píseň je tříformová - po základním riffu jsou čtyři takty mezihry s krátkým sólem na akord Emi, následuje druhé téma, a pak Peter deklamuje do pauzy text s perfektním bluesovým frázováním. Tyto tři formy se dál prolínají a je zde prostor pro dravé kytarové sólo. Sežeňte si nahrávku z alba Madison Blues Live - je asi nejlepší. Peter is God Too.
