Kytarová dílna XLV - rockování (27)

Jeff Beck
Jeff Beck

Jeff Beck: Freeway Jam

Kdo někdy slyšel nebo viděl hrát Jeff Becka, musí si zákonitě říct - to snad ani není možné. Tenhle super kytarista naprosto šokuje posluchače nevyčerpatelnou invencí a tak neuvěřitelnými skoky mezi hudebními žánry, že zamotal hlavu kritikům, kteří mají muzikanty rádi pěkně srovnané v úhledných škatulkách. Kam vlastně patří? Do blues, rocku, jazzu nebo snad popu? Je to jednoduché - umí všechno! Nehledě na to na to, že patří do "kytarové mafie ze Surrey" (Clapton, Page a Beck) a jako teenager prošel bluesovým šílenstvím v Anglii, udělal si jméno v legendárních Yardbirds, kde soupeřil s Pagem, "schíza" ho dohnala k vytvoření vlastní kapely Jeff Beck Group a natáčí v roce 1968 debutové album Truth. Jeff je složitá povaha a každá následující deska je v jiném složení kapely. Ovšem velký zlom nastává v roce 1975, kdy beatlovský manažer George Martin produkuje Jeffovi vynikající album Blow By Blow a o rok později Wired. Jeff naprosto propadá jazzrocku nebo taky fusion v době, kdy tahle hudba vstupovala do svého vrcholu. Fascinace McLaughlinovým Mahavishnu Orchestra a následně Janem Hammerem odstartuje spolupráci s Jan Hammer Group a v roce 1978 vydávají vynikající desku Jeff Beck with Jan Hammer Group Live. Jeff se tady představuje jako rovnocenný partner ostatním legendárním fusion hudebníkům. Album jsem slyšel poprvé v roce vydání a úplně jsem se do něj zbláznil. I dnes po poslechu žasnu, co tam tenkrát vyváděli - velice doporučuji vystavit natrvalo na čestné místo, abychom nikdy nezapomněli, z čeho čerpali Blackmore, Satriani, Vai a další z rychloprsté divize.

To je tak "strašný nářez"! A po sedmadvaceti letech z toho leze mráz po zádech, když uvážíme, že je to všechno živě! Fenomenální souhra, invence, energie a neskutečný feeling. Vybral jsem úvodní píseň Freeway Jam, která má všechny atributy jazzrocku - ostinátní podkladovou figuru, fantastické napětí a improvizační prostor. Spolutvůrcem skladby je dlouholetý Jeffův spoluhráč na klávesy Max Middleton. Ale ostatní skladby jsou také opravdu vynikající a všude je znát velký tvůrčí Hammerův vklad a nadhled. Freeway Jam je hravá improvizace, kde podklad v tónině G dur vede basa a Jeff se střídá s Janem Hammerem v sólech. Téma hrají unisono. Je to v jazzrocku dosti užívaná forma. Jeff Beck nahrál vlastních osmnáct alb - a kdo se dostane k poslednímu, prostě nazvanému Jeff, neubrání se dojmu, že to je asi jeden z nej, nej a nej kytaristů, kteří kdy sáhli na tenhle omamný a pravděpodobně nejvíce inspirativní nástroj. Jeffe, Jeffe, do jakých končin šestistrunného světa nás chceš ještě zatáhnout? Jedno vím ale jistě. Ať pojede tvůj vlak kamkoliv, vždycky naskočím alespoň do posledního vagónu...

 

Psáno pro časopis Muzikus