Tadd Dameron: Lady Bird
Narozen 21. 2. 1917 v Clevelandu ve státě Ohio jako Tadley Ewing Peake. Matka se podruhé vdala za pana Damerona a rodina převzala jeho jméno. Rodiče si přáli mít z Tadleye doktora, ale... Tadleyův starší bratr byl vynikajícím pianistou, aranžérem a band-leaderem v Chicagu a New Yorku a uvedl jej do nočních klubů a jazzového světa.
V jedenadvaceti již Tad zkouší aranžovat pro bigband v Clevelandu. V období 2. světové války pracuje jako dělník v továrně, ale aktivně dělá hudbu. Na radu numerologa si přidal druhé "d" do jména. Prý mu to přinese štěstí (no, asi přineslo... :-)) Aranžuje písně pro taková esa jako Dizzy Gillespie a Sarah Vaughan.
V roce 1949 se objevuje jako spoluvedoucí kapely Milese Davise na jazzovém festivalu v Paříži. Od roku 1953 do roku 1956 vedl svoji vlastní kapelu. Roku 1956 spolupracuje s Johnem Coltranem.
Jeho slibná kariéra byla přerušena závislostí na drogách. V letech 1958-61 byl dokonce uvězněn. Pak se ale zase pouští do práce a píše aranžmá pro Milta Jacksona, Bennyho Goodmana a další. Jeho kompozice hrálo mnoho vynikajících jazzmanů v pozdějších letech, např. Benny Golson, Slide Hampton, Kenny Baron, Ron Carter, Art Taylor aj.
Tadd Dameron byl jednou z nejdůležitějších postav časného moderního jazzu a také velmi talentovaným hudebníkem. Po několika přestálých infarktech nakonec umírá 8. března roku 1965 v New Yorku na rakovinu.
Píseň Lady Bird (Beruška) je velice prostá a hezká. Šestnáctitaktové schéma má čitelnou harmonii - je opět tvořena jednoduchými spoji, postavenými na bázi DJ, což je alfa-omega jazzových kompozic. První čtyři takty se opakují ve variaci a stejný postup je v devátém a jedenáctém taktu. Tóninou je C dur, takže je zde všechno pěkně polopatistické. Na tuhle veselou písničku-berušku se dobře improvizuje, a když budeme důslední a "vypitváme" všechny "vychtávky", tak první dva takty stupnice C dur, další dva Es dur, pak opět C dur a 7. a 8. takt As dur a 9. a 10. takt tam zůstaneme. Pak je klasicky o půl tón níže G dur, 13. až 16. C dur. Tady je použita hezká poučka v závěru dvou taktů, že maj akordy lze spojovat spolu kdykoli, kdekoli a nebát se! Ovšem zde je to čistý bebop. Když hraji Berušku, tak se moc nedržím vertikální struktury a hraji spíše rozevlátou melodii přes klasické spojování. Je to trochu free. Ale brouci a berušky si taky létají, kam chtějí, a ne tam, kde by je chtěli mít "poučení" etymologové. Totiž připíchnuté špendlíkem v krabičce. Létejte, létejte... jazz je "o tom".
