Jimi Hendrix: Foxey Lady
Jimiho Hendrixe zná každý kytarista. Hodně se už napsalo, jeho život byl zmapován, obrácen ze všech stran. Kritika nikdy nešetřila superlativy. Vyšel nespočet pirátských nahrávek a záznamů z koncertů. Současníky (a nejen je) šokoval, uchvacoval - a kdo jej viděl naživo, dodnes má asi mrazení v zádech. I kytaristy, které on obdivoval, naprosto ohromoval svým uměním a nikdy nevídaným stylem. Osobně si myslím, že to byl nejúžasnější rockový muzikant a osobnost, která se rodí jednou za sto let. Při intenzívním způsobu života, jaký vedl a hlavně v době, do které se narodil a ve které tvořil, ani nemohl skončit jinak než tragicky. Hrál a jamoval s nejlepšími hudebníky počátků rockové éry, účastnil se nejprestižnějších vystoupení a festivalů a kromě fenomenálního umění zvládnout elektrickou kytaru byl také velmi nadaným básníkem. Ale to se často snoubí spolu. Když pomineme masivní reklamní kampaň firmy Fender, které Jimi svým používáním stratocasteru zajistil potenciální prodej snad na dalších padesát let, tak při poslechu nahrávek musíme tiše žasnout, co si tenkrát dovolil na strata vyvádět. Kytara se stala součástí jeho citového projevu - naříká, pláče, kvílí, směje se, ale také hrozí a nadává. Takže než zasednete ke "compu" a začnete "componovat" zrovna to, co chtějí dnešní usměvaví adepti superstárů a idolů a videoklipových kytaristů, vězte, že "TO" rozhodně není ono. Poslechněte si prostou píseň Foxey Lady a příběh o tom, jak chtěl Jimi vzít tuhle lstivou dámu domů a být na ní hodný. A že k tomu zrovna hrál na kytaru? No, už byl takovej...
Foxey Lady pochází z prvního alba Are You Experienced? z roku 1967, které je nabité naprosto skvělými peckami a téměř všechny se staly Jimiho slavnými hity. A jestli zapátráte v historii, co se tenkrát vlastně hrálo, pak působí tohle album jako zjevení, což teda asi bylo. Intro je jemné tremolo bříšky pravé ruky na akordu fis moll ve čtrnácté poloze a energickým glisandem se dostane na druhou polohu. Ostinátní figura doprovází zpěv ve sloce. Refrén (chorus) je na dvou akordech Fis dur a E dur. Jimi nahrál spoustu verzí a existuje hodně živých záznamů. Ať si dnešní metaloví rychloprsťáci a arpeggiátoři říkají, co chtějí - stejně byl nejlepší! A kdyby do něj tenkrát řízli, tak by z něj tekla modrá (pardon - bluesová) krev. Jimi, mám tě moc rád...
