J. J. Cale: Cocaine
Málem bych v celém tom povídání o rockové muzice zapomněl na výraznou osobnost, která ovlivnila tolik významných jmen, že se to dá jen stěží spočítat. Namátkou Eric Clapton, Lynyrd Skynyrd, Dire Straits, Deep Purple, Carlos Santana, Allman Brothers Band, Johnny Cash, Bryan Ferry, Captain Beefheart... Ano J. J. Cale (Jean Jacques Cale)! Tvůrce takových hitů jako např. Crazy Mamma, After Midnight, Call Me the Breezy aj. J. J. začal svoji hudební kariéru v roce 1950 v malém městě Tulsa v Oklahomě. Od sedmnácti vedl svoji kapelu Johnny Cale and The Valentines a hráli po místních barech a klubech. V roce 1964 se přestěhoval do Los Angeles, kde pracoval jako studiový inženýr a hrál s lidmi jako Leonem Russellem a muzikanty z pozdější Claptonovy kapely Derek and the Dominos. Právě Clapton se stal jeho velkým příznivcem a Calea považoval za svého favorita. Proslavil mnohé jeho písně. V roce 1966 J. J. nahrál a do světa vypustil svůj veký hit After Midnight. Přesně za deset let vychází na jeho čtvrtém albu Troubadour další veleslavná píseň Cocaine. Ale tu vydal nejdříve jako B stranu na SP s písní Hey Baby, která se držela tři týdny v Top 100. Cocaine měla zajímavý osud. Cale ji napsal v jazzovém stylu, ale na radu producenta ji celou přepsal, třikrát zdubloval základní riff a oblékl do rock and rollového kabátu. Také změnil basovou linku. Clapton tuto píseň výhradně přejal do svého repertoáru a v jeho podání se stala megahitem a přešla mezi rockové standardy. Vyšla poprvé na jeho albu Slowhand. J. J. Cale je osobitým tvůrcem a interpretem. Jeho styl je směsicí shuffle, blues a jazzu. Pro tento druh hudby se ustálil výraz Tulsa Sound podle místa jeho kořenů, kam se po celé úspěšné kariéře vrací a zde pracuje. Do roku 2004 vydal 14 skvělých alb a stále překvapuje fanoušky novou energií a tvůrčí silou. Píseň Cocaine je postavena na perfektním kytarovém riffu a a ostinátní basová figura ji dodává neskutečný tah. Nesmí se ale hrát příliš rychle, aby nezněla jako protivné disco. Dobře se na ni improvizuje - střídají se zde jen dva akordy E dur a D dur a šestnáctkový rytmus bicích ji hází až tak trochu do funky. Je to dobrá pecka a zaslouží si určitě pozornost.
Tak si ji "šňupněte"!!
