Ano, přátelé, troufl jsem si. Na žádost pana šéfredaktora uvádím v kytarové dílně obsáhlý seriál o rockové kytaře. Je to úkol nelehký, ale o to více mě vzrušuje. Co by mělo být náplní?
Vykolíkovat hřiště pro vývoj a stěžejní momenty v historii bigbítu, kde kytara stála vždy na prvním a určujícím místě. Písně a snad ve všech končinách světa zdomestikované riffy. Ale jak na to? Dostalo se mi do ruky jubilejní číslo pětatřicátého ročníku amerického časopisu Guitar Player z minulého roku s celkovým přehledem. Když k tomu přidám následující vydání až do teď, tak zde máme slušnou porci nejlepších světových kytaristů, uvedených na titulní straně.
Pravda, někteří jsou zde během let uvedeni několikrát, ale i tak je to kolem dvou set. A každý se setsakramentsky snažil a ještě snaží přijít s něčím novým. Tak koho vybrat? Nebudu se po uvážení plést mezi rock and rollové pionýry. Začnu od roku 1960. Někým, kdo nenosil rudý šátek a neházel pravou ruku před čelo u pomníku neznámého vojína. Měl střapatou kštici, dělal si vždycky, co chtěl, a alespoň pro mě to bylo první kytarové zjevení. George Harrison. The Beatles jsem jako hošík zaregistroval kolem roku 1965. To už byl téměř konec beatlemánie, ale pro mě to začalo. I když jsem se pak prohryzával jinou muzikou, tohle mi nějak zůstalo v krvi. George si nedělal z prstů hadici, ale jeho sóla byla vždy tak originální a dodnes si neumím v těch všech skladbách představit jiná. No, "Někdo" mu to tam cpal horem dolem. Třicet let jsem si myslel, že The Beatles byli tak trochu výpotkem studiového kouzlení producenta George Martina (myšleno humorně - vedle šílených instrumentálních metalových závodníků). Až do doby, kdy jsem uslyšel album The Beatles Live at the BBC. Šel jsem se opláchnout a s pokorou kluky odprosil. George si oblíbil kytary Gretsch - nejdřív Solid Body Duo Jet a při návštěvě USA dostal darem lubový model Country Gentleman. Po televizním vysílání Ed Sullivan Show v roce 1964 si prý koupilo za týden kytaru Gretsch 200 000 zfanatizovaných kytaristů. Ale sólíčko, které mám na mysli a je uvedeno jako ukázka, nahrál na speciální dvanáctistrunku Rickenbacker (model 360-12), která údajně měla změnit zvuk rockové hudby. Je z písně A Hard Day's Night, která je zároveň titulem stejnojmenného filmu a desky. Harmonický podklad je na akordy G - F. A krásný úvodní akord? Kdo by ho neznal? Je to G7/4. George nikdy nesprintoval po hmatníku, ale hrát uměl a velcí kytaristé ho milovali. Tichý beatle, pracovitý filosof a zahradník, duchovní bytost, úžasný skladatel a filantrop. Pan Kytarista. 29. 11. 2001 si šel zaplavat do řeky Styx.
