Veškeré naše bubenické snažení, radosti a trápení můžeme pro účely analýzy a cvičení rozdělit na tři okruhy: technika, koordinace a groove. Při hraní s kapelou nebo nahrávkami by se pak tyto tři složky měly opět propojit do organického nedělitelného celku. Rád bych ukázal základní směry cvičení v každém z těchto okruhů, jeho rizika a přínosy. Dnes si povíme něco o technice, v příštích dílech bude následovat koordinace a nakonec onen tajemný termín groove.
Technika je základní um bubeníka, je to znalost správných pohybů rukou a nohou v konkrétních situacích. Za pomoci koordinace techniky všech čtyř končetin a přidání emocionálního výrazu by měla vznikat hudba. Čím širší je technické spektrum bubeníka, tím bohatší může být jeho hra a tím snáze je schopen zahrát to, co je pro danou hudební situaci nejvhodnější.
Technika rukou začíná držením paliček (o kterém jste si zde mohli přečíst dříve) a následně ji můžeme rozdělit do několika okruhů: prstová technika, hra zápěstím, Moellerova technika, dvojité údery (tzv. open roll), víření (closed roll), rudimenty a další, specifičtější záležitosti. S rozvojem internetu se v českých vodách technika rychle mění a na místo prstové techniky se dostávají modernější postupy jako Moellerova technika a s její pomocí hrané rudimenty. Pro podrobné vysvětlení těchto okruhů se zeptejte svého učitele, popřípadě doporučuji DVD Jojo Mayera Secret Weapons for the Modern Drummer nebo videoseriál o úderové technice Václava Zimy dostupný na YouTube. Technika nohou se pak dělí v základu na hru s patou na pedálu nebo ve vzduchu, dále pak existují různé způsoby hraní dvojitých úderů, složitějších rytmů a technika pata-špička.
Cvičení techniky je pro mnohé synonymem úmorného obehrávání paradiddlu stále do kola, případně bezmyšlenkovité cvičení dvojek u televize, ani jedno však není dobrá cesta. Ač cvičení techniky může působit jako mechanická práce, je třeba se na něj soustředit stejně jako při hraní komplexnějších cvičení. Při cvičení techniky, ať už na bubínek nebo na pad, je třeba neustále sledovat a kontrolovat své pohyby, soustředit se na uvolněnost a úspornost pohybů od nejpomalejších temp až po ta zběsilá. Jen skrze neustálou kontrolu a snahu vymyslet, jak ruku (či nohu) používat co nejefektivněji, lze dospět k opravdu dobré technice.
