Časy, kdy bubeníkům k solidní kariéře stačilo hrát vše pouze střídavými údery, se zdají být definitivně za námi (pokud vůbec takové časy někdy byly). V tomto dílu si proto ukážeme základní pattern tvořený kombinací jednoduchých a dvojitých úderů. Rytmicky jde sice o prostý sled osmi not, ovšem nepravidelné střídání rukou dává vzniknout poměrně zajímavé melodii (v kontextu bicí soupravy samozřejmě - klavíristu by taková melodie asi nadchla o něco méně). Proto také doporučuji hrát zpočátku paradiddle každou rukou na jiný zdroj zvuku, abyste dostali do uší právě tuto melodii, pak teprve je čas přejít na bubínek a řešit techniku a z ní vyplývající rychlost.
Rukoklad paradiddlu je následující: RLRRLRLL (R = right, pravá ruka, L = left, levá ruka). Jak si můžete povšimnout, první čtveřice úderů je zrcadlovým protipólem čtveřice druhé. Obvykle v paradiddlu akcentujeme první úder z každých čtyř, popřípadě druhý anebo oba, ovšem pokročilejší hráči mohou akcentovat kterékoliv. Teď si dejte pár dní až týdnů nácviku rukokladu a až ho budete bezpečně umět, čtěte dál. :-)
Připraveni? Pokud ano, zkusme nyní paradiddle použít jako break a hlavně jako doprovod. Klasický způsob tvorby breaků je jednoduchý: Tiché noty hrajeme na bubínek a akcenty vyhráváme na jiné nástroje - buď na tom tomy nebo na kopák v unisonu s crashem nebo čínou, případně do čehokoliv, co souprava nabízí. Lze také experimentovat s hraním tichých not na hi-hatku nebo činel ride.
Za zajímavější považuji využití paradiddlu pro tvorbu doprovodů. Začněme tím, že daný rukoklad rozdělíme mezi hi-hatu a bubínek tak, že pravou rukou budeme hrát na hi-hatu a levou na bubínek. Hi-hatu hrajeme ve střední dynamice, bubínek co nejpotišeji. Ve druhém kroku umístíme akcent nad pátou notu, tedy bubínek zahraný levou rukou. Nakonec přidáme ještě kopák, vždy zároveň s první notou. A teď je potřeba se důkladně zkontrolovat. Výsledkem by neměla být salva hlasitých úderů, ale úderný kopák a akcent na bubínek podložený nenápadným plynutím ostatních úderů. Vlastně to zní jako klasický rockový bum-čvacht, jen se někde hluboko pod ním nachází nenápadná struktura paradiddlu. Další možností je pak zahrát kopák společně s dalšími údery na hi-hatu, popřípadě se všemi, a nakonec, abychom se více přiblížili rovnému rockovému feelu, můžeme hi-hatu úplně srovnat (tak že bude s prvním, třetím, pátým a sedmým úderem) a paradidle hrát mezi kopákem a bubínkem (R = kopák, L = bubínek, v bubínku stále dodržte dynamiku!).
