Před časem jsme si povídali o tom, jak vylepšit svou slabší ruku (obvykle levou), a dnes je čas si připomenout, že máme ještě jednu končetinu, kterou obvykle používáme méně, a tou je levá noha. Výjimkou by možná byli deathmetaloví dvojpedáloví experti, ale tam je zase mnoho úderů
všemi končetinami, takže tuto debatu ukončeme tím, že naprostá většina bubeníků používá ze všech končetin nejméně levou nohu. S trochou zjednodušení existují tři nejčastější způsoby použití levé nohy: šlapání hi-haty, otevírání hi-haty souběžně s úderem rukou a dvojpedál. Pojďme si tyto způsoby rozebrat popořadě.
Jednoduché šlapání hi-haty vzniklo jako zjednodušení hry na činely pomocí dvou rukou, a je tak ze zmíněných způsobů historicky nejstarší. Zároveň je také jednou z prvních věcí, se kterou se začínající bubeník setká, mnoho učitelů žákům předepisuje hned od začátku při cvičení šlapat na hi-hatu pravidelné doby (čtvrťové noty). Jako pomůcka pro základní pochopení rytmu a vybudování pravidelného pulzu je to určitě dobré, ovšem je potřeba se včas zarazit, protože šlapat pak doby ze zvyku všude určitě není moudré hudební rozhodnutí. Jakmile ovládáte šlapání na doby, doporučuji naučit se šlapat také na offbeaty (tedy druhou, čtvrtou, šestou a osmou osminu) a také na druhou a čtvrtou dobu v taktu (tedy vynechat první a třetí). Šlapání na offbeaty je spíše cvičení na koordinaci a rovnováhu a zas tak často jej prakticky nevyužijete, naproti tomu podpoření druhé a čtvrté doby je všudypřítomné v klasickém jazzu a velmi užitečné i v široké škále dalších stylů.Další, o něco delikátnější způsob
využití levé nohy je uvolnění činelů zároveň s úderem paličkou. Cílem je typický syčivý zvuk, používaný jako nenápadný akcent, často v unisonu s kopákem. Doporučuji dodržovat dvě následující pravidla, váš zvuk pak bude profesionálnější a hra přehlednější: Za prvé: Nepouštějte činely příliš daleko od sebe. Nezvedejte z pedálu celou nohu, stačí špičku. Činely dokonce reagují, i když zvednete jen palec nohy. Zvuk je potom ostřejší a konstantnější, není v něm slyšet hrubé bouchání činelů o sebe, ale jen jemný sykot. A za druhé: Nezavírejte činely příliš brzy. Sykot, na rozdíl od většiny ostatních bubnových zvuků, má nejen jasný začátek, ale také konec a je zásadní, aby i ukončení zvuku proběhlo v relevantní čas - tedy na dobu, na osminu nebo na šestnáctinu. Vyžaduje to mít dobře zvládnutou rovnováhu sezení a nepřepadávat při hraní dopředu, v tu chvíli je v podstatě nemožné délku zvuku otevřené hi-haty uhlídat.
Poslední oblastí je dvojpedál, ale tam se zatím nebudeme pouštět do žádných hlubin. Pokud dvojšlapku vlastníte, zkuste si zahrát obyčejné rockové rytmy levou nohou namísto pravou, kromě zlepšení hry na dvojpedál to opět pomůže i celkové rovnováze při bubnování.
