Kurzy zvukové techniky XXXVIII - Důležité rady a praktické postřehy pro práci v hudebním studiu: Vícestopý záznam - virtuální stopy

Na konci osmdesátých a počátkem devadesátých let se analogovým multitrackům značně ulevilo, protože s příchodem MIDI systému přecházelo stále více úloh ve studiovém záznamu na bedra sekvencerů, samplerů, zvukových modulů a dalšího, čistě elektronického, vybavení, které několikanásobně rozšiřovalo počet a možnosti zvukových stop klasického multitracku. Majitelé mnoha studií se často zbavovali analogového synchronizovaného „dvojčete“, aby místo investice do poměrně nákladných dvoupalcových pásů začali shánět „samplovací krmivo“ pro nenasytné elektronické predátory.

Svět hudebního záznamu se rozdělil na dvě teritoria: Hlasy či akustické a elektrofonické nástroje zůstávaly na kotoučích s magnetofonovým pásem, zatímco ostatní zvuky se zaznamenávaly do sekvencerů v podobě řídících MIDI dat, kterými se následně spouštěly ty správné noty příslušného zvuku i se všemi proporcemi naprosto totožným způsobem, jako když je hudebník zahraje naživo. Virtuální stopy na sebe postupně vázaly stále větší podíl studiové práce a mezi jejich nezanedbatelné výhody patřily především varianty dodatečných změn při výběru registrů, transpoziční úpravy, snadné opravy jednotlivých not, možnost kvantizace a další záležitosti, které v mnoha vylepšeních fungují v DAW dodnes.

Synchronizační kódy

Aby byl záznam ze sekvencerů v naprosté časové shodě se zvukovými stopami na analogovém multitracku, je nutné zajistit synchronní provoz obou částí systému. K tomuto účelu se využívala řada synchrokódů, kterým bylo většinou nutné obětovat jednu stopu na páse (používaly se ty nejméně kvalitní, tzn. okrajové). Signál z této stopy, která měla vyřazenou šumovou redukci, sloužil po následném záznamu synchrokódu vlastně jako jeho generátor, protože v praxi je samozřejmě mnohem přijatelnější postup řídit sekvencery magnetofonem než naopak.

K méně dokonalým synchronizačním řešením patřil například kód FSK, který v základním vybavení neobsahoval žádné informace o pozici ve skladbě, ale pouze údaje o jejím tempu (bylo nutné startovat vždy od začátku skladby, aby se sekvencer chytil správně). V profesionální audiotechnice se většinou pracovalo s mnohem dokonalejší synchronizací převzaté z filmového provozu - SMPTE/EBU. Synchronizační kódy, které jsou součástí MIDI dat (MTC), sice dobře fungují v rámci celého MIDI systému, ale není je možné zaznamenávat přímo do pásu, a proto bylo nutné pro tyto účely využívat příslušné konvertory MIDI/FSK či MIDI/SMPTE.

Integrace do společného systému

Dnešní programové aplikace pro zvukový záznam v DAW jsou dodnes nazývány multitrackem. Ať už je jejich systém záznamu jakýkoli, konečně našly společný prostor, ve kterém mohou sdílet jednotné grafické prostředí, kompaktní a intuitivní ovládání a přehlednou indikaci. V rámci pokročilé synchronizační architektury využívají nejen společný CPU, ale i společná paměťová média, mají integrovaná ovládací a zobrazovací rozhraní. Oproti svým předchůdcům nabízejí nekonečné editační možnosti v úžasném grafickém prostředí se zobrazením na luxusních, barevných širokoúhlých displejích.

Příště: Když se řekne letmý střih...