No tohle! Vždyť tam není značka, co je to za kytaru! To bylo vážně to první, čeho jste si všimli? No tak vidíte... Podstatné je, že málokdy jsme měli na našich snímcích tak hodně barevné shody, jako v tomto případě. V každém případě je vidět, že obě části obrázku jsou nové, čerstvé, bez šrámů, lesklé a... bezchybných tvarů.
Nástroj je Les Paul Goldtop (nebo, s přihlédnutím k absenci loga, z tvaru Les Paulu vychází), na hlavě má zamykatelnou mechaniku, hardware je zlatý (jak jinak, stejně, jako náušnice) a struník má dolaďováky. Mimochodem, tenhle způsob uchycení a stabilizace strun se mi líbí dost. Kytara nemá pickguard, ale to přece nevadí, ta holčina na sobě také nemá žádný ochranný kryt...
Goldtop je vůbec značka, která stála při vzniku Les Paulů jako takových. První modely se vyráběly od roku 1952 a měly hrazdové struníky. Následný rok už na kytarách byly stopbary a vydržely tam i přes minimalizaci množností nastavení strun a problémům s laděním dva roky. Teprve až od roku 1955 se Goldtopy vyrábějí s již klasickou kobylkou tune-o-matic a struníkem stopbar. Tvar sám, neboli tvar Les Paulu, se stal inspirací pro více či méně povedené modely u řady firem. Když pomineme Epiphone, tak určitě jsou to třeba ESP, LTD, PRS, Vintage, Washburn, Schecter, D’Angelico, Gretsch, Ibanez, Jackson, Jay Turser... Má cenu jmenovat dál? Vlastně skoro všechny kytarové firmy. Včetně Jolany.
Kytaristka (no co víte, možná, že tomu tak třeba i je a takhle si snaží vydělat si na aparát) má barevně sladěné vedle vlasů a náhrdelníku i boty, vlastně i brýle mají barvu mahagonu kytary. Vše je ve sladěném akordu, který hraje s úžasným vnitřním nábojem. Mimochodem, všimněte si, že na kytaře jsou natažené černé struny! Někdo si fakt vyhrál. No ale s tímto materiálem to snad ani nejde jinak...
