Není nad to (někdy), když je v bytě přetopeno... Tak dobře, nástrojům velké horko zase tak moc neprospívá, ale v tomto případě se jedná přece jenom o velmi skvělý akord, který jednoznačně ladí. Už třeba jen třeba to, jak se k sobě barevně hodí nástroj a boty...
Oba dva zásadní objekty mají evidentně problémy s popruhy. Jeden ho nemá vůbec a druhý má dva, tak proč jeden nenechat volně spadnout? V obou případech tak ovšem nic nebrání tomu, zhodnotit bez rušení všechny potřebné tvary.
Kytara má na rozdíl od její držitelky už určitou patinu. Patina - to je vůbec velký pojem dneška. Firmy mají ve svých nabídkách řadu modelů, které jsou odborně otlučeny a odřeny ve snaze dodat novopečenému majiteli zdání letitého nástroje. Zajímavým zjištěním je také fakt, že tyto snahy se týkají nejvíce dvou zásadních značek, a to Gibsonu a Fenderu. Je to vlastně i logické, že ty ostatní nemohou jít stejným směrem, protože je limituje už jen doba vzniku. A také prostředky. A také i skutečnost, kdo by si asi koupil „starou“ kytaru nejnovějšího loňského modelu... Dobře, souhlasím, že s mírou „natlučená“ kytara může vypadat dobře. Měl jsem jich v rukách několik a přiznám se jako milovník starých nástrojů, že to nevypadalo zase špatně. Ale málo platné, je vždycky lepší si to odřít a opotit sám. Nehledě k tomu, že některé modely jsou odřeny (zejména hardware) i dost nelogicky...
Vybledlá modř kytary dobře padne k syté pleti držitelky - a jde opravdu asi jen o držitelku, protože s těmi nehty na levé ruce by se toho moc zahrát nedalo. To je ale jedno, jedna strana doplňuje druhou, a jak praví jedna moudrost , za vším hledej ženu. A ještě jedna věc, přátelé: Kytara je také ženského rodu...
