No to je grupáč, co říkáte? Prostě - je to tak. V množství bývá síla. Na tomto obrázku zvláště u té rozevlátější části s rozdrbanějšími svršky. A nemyslete si, že ta děvčata jsou nějak nehudebně oblečena. Tím nemyslím vysoce slušivý střih, ale pokud se pozorněji zadíváte, tak blondýnka napravo má na těch pár nitích, co se tváří jako tričko, emblém Aerosmith, ta prostřední s hadími kalhotkami má triko Led Zeppelin a tu brunetu s nekonečně dlouhýma nohama „zakrývá“ triko se všeobjímajícím názvem Guitar. No a teď ať si někdo troufá tvrdit, že nepíšeme ani v tomto sloupečku o muzice...
Když náš zrak sklouzne na ty dvě kytary (a není to zrovna jednoduché), tak vedle „zrcadlově rozpraskaného“ Washburnu à la signature model Paul Stanley tam vidíme velmi zajímavý model, a to jak historicky, tak i hudebně. Jde o Yamahu, řadu SG2000, respektive o její současný model, řadu SBG1820, v podstatě SG1820. V zásadě jsou zde použity stejné materiály jako třeba u Gibsonů Les Paulů - tělo je z mahagonu a javorové desky, lepený krk je také z mahagonu a hmatník je palisandrový. Kytara je osazena snímači Seymour Duncan ’59. Ze současných hráčů, kteří na ní hrají či hráli, můžeme jmenovat třeba Phila Campbella (Motörhead), Billa Kellihera (Mastodon), Viviana Campbella a další. Kdo ovšem tuto řadu zcela jasně proslavil, byl Carlos Santana, který na SG2000 ve druhé polovině sedmdesátých let hrál. Tehdejší model měl průchozí krk, snímače AlNiCo V, tělo také z mahagonu a javoru, krk rovněž, ale hmatník byl ebenový.
Vraťme se k celkovému obrázku, tvořeném dvěma méně běžnými typy kytar a třemi krásnými a odvážnými kočičkami. Ale mezi námi, musíte uznat, že už na první pohled to je hezká skupinka, no ne? Číší z toho radost. A tak to má být. Deprese je kolem nás dost a dost.
