Pomalu se blížíme k závěru našeho seriálu, takže zvolíme takovou hezkou, nenásilnou, blonďatou pohodičku, co říkáte?
Kytaristka je zde hodně ponořená do možností hrábnout si do strun, evidentně je v takovém posezu, že ještě tak kafíčko, zpěvník nějakých milostných, citově uslzených písní, a hele, jak mi sluší. Bude tím myslet jistě tu kytaru s nylonovými strunami a zdobeným ozvučnicovým otvorem.
Kytara moc odřená není, o uživatelce se to na první pohled také nedá říci. Materiál? Tak u jedné části obrázku záleží na dřevu. Soudě dle barvy ozvučnicové desky a dle obecných zvyklostí, jde zde o smrk, kdy od tohoto druhu stromu se nejčastěji používá dřevo ze smrku sitka ze Severní Ameriky či jeho evropská alternativa alpského smrku nebo odrůda smrk Engelmannův. Boky a záda, to je trochu jiná, tam to může být mahagon (spíše africký, protože honduraský lze použít i na přední ozvučnici) nebo javor, také i palisandr a kdo ví, pokud jde o exkluzivnější model, tak třeba i dřevo koa.
U hmatníku je to jasnější, tam je tzv. základní trojice - javor, palisandr a eben. Tady to zjevně javorový krk není, i když by svou barvou ke krku (nejenom) držitelky nástroje určitě ladil lépe. Takže asi nejspíše palisandr.
A druhá část obrázku? Tak tady je vše, předek, boky i záda, bez poskvrnky, takže materiál určitě za jedna. Nebo že by se tam mohlo skrývat nějaké překvapení?
Obě dvě části si nezaslouží, aby je člověk zanechal někde v koutě. Jakmile jsou delší dobu v nečinnosti, rychle ztrácejí na svém lesku a prach jim určitě nesluší. Tady bych se toho ale nebál. Všechno tu dýchá živou atmosférou a tunami nevyřčených myšlenek. Ty se mohou ubírat různými cestami, ale asi by bylo zajímavé je charakterizovat jednoduchým zjištěním. Totiž do které části obrázku jste se nejdříve podívali?
