Krása ke kráse - Dutá. Dutá? Dutá!

Krása ke kráse - Dutá. Dutá? Dutá!
Krása ke kráse - Dutá. Dutá? Dutá!

Na jedné straně skromnost a ostych, na straně druhé jasně definovaný postoj à la „mrkni, taková jsem já.“ Na jedné straně vyčesaný drdol z minulých časů, na straně druhé hrdé poukázání na fakt historického kusu. A do třetice - na jedné straně rozostřený snímek jako hvězdy stříbrného plátna třicátých let na reklamních fotografiích a na straně druhé ostrý, jasný obrázek taktéž klenutého těla světlé pleti...

 

Ani se nemusíme koukat na celou kytaru a můžeme směle říci, že jde o albína modelu Gibson ES175 s trapézovým struníkem a modelem kobylky tune-o-matic, ještě ovšem na „posuvné bázi“. Firma začala tento model vyrábět roku 1949, tehdy ještě osazeném ale pouze jedním snímačem, dokonce ještě k tomu singlem. Až od roku 1953 měla kytara dva singly a až teprve od roku 1957 je nástroj osazován dvojicí humbuckerů. Obecně jde o velmi slavný model celolubové kytary, takže z kytaristů velkých jmen, kteří hráli na tento typ, lze uvést třeba tato: z oblasti jazzu Joe Pass, Wes Montgomery či Pat Metheny, rock and roll zastupuje například Scotty Moore (Elvis Presley), blues raný B. B. King a z rocku zcela jistě a samozřejmě artrockový velikán Steve Howe. Byl to právě Steve Howe, kdo tuto kytaru zpopularizoval směrem k nejširším vrstvám hudbymilovné veřejnosti a ve slavných sedmdesátých letech, kdy se Yes stali synonymem art rocku, nebylo možné představit si Howea na pódiu bez „stosedmdesátpětky“.

A ještě něco: Víte, proč má tato kytara v názvu číslovku 175? To byla v roce jejího uvedení její cena v dolarech. I kdybych to znásobil padesáti, i kdybych to znásobil stem, pořád bych se nedostal na zlomek ceny, co stojí nyní... Věčná škoda...

Krása ke kráse - Dutá. Dutá? Dutá!
Krása ke kráse - Dutá. Dutá? Dutá!

Obě části obrázku mají stejně příjemné klenuté tvary. No a co se týče té dutosti, tak tady bych to raději nechal na každém uživateli zvlášť. Někdo má rád duté kytary, někdo má rád duté... No dobře, tak to byl fór...

Psáno pro časopis Muzikus