Univerzálnost a multifunkčnost, nebo "větší" charakter zvuku? Co je lepší - krabička, nebo multiefekt? Hloupá otázka? Samozřejmě. Muziduel zde néni od toho, aby to někdo někomu "nandal", a přinesl tak pomyslného vítěze. Především vám chceme dát možnost podívat se na věci z vícero úhlů pohledu. Neexistuje jedna pravda, jedno řešení, každá věc má své využití, musím jen vědět, kdy a jak ji správně využít.
Štefan Kostelný: Proč preferuji jednotlivé krabičky před multiefekty? Na podobnou otázku odpověděl jednou dlouholetý technik Davida Gilmoura Phil Taylor přibližně toto: "Multiefekty pokrývají spoustu různých oblastí, ale nepokrývají je dostatečně dobře. Jednotlivé krabičky mají mnohem větší charakter. Ty nejlepší multiefekty jsou velmi dobré, nikdy však nejsou brilantní." Musím říct, že naprosto souhlasím.
Reakce Jezze: Otázka vkusu. V reverbech a delayích kralují multiefekty. V zkresleních souhlasím.
Můj osobní pocit (a nejenom můj) je ten, že právě jedinečný zvukový charakter je to, co je důležité, zajímavé, vzrušující, pro muzikanta inspirující a pro posluchače nejvíce zapamatovatelné. V konečném důsledku je to také (z hlediska zvuku) to jediné, na čem opravdu záleží.
A proto já volím špičkovou audio kvalitu multiefektů. Žádné šumy, brumy, zemnicí smyčky, praskání od propojek...
Co se týče různých druhů zkreslení, myslím, že snad nikdo nepochybuje o tom, že krabičky znějí lépe - od klasiky, jako je Tube Screamer, Fuzz Face či Big Muff, až po mnohé současné boutiquové kusy (Analogman, Pete Cornish, Keeley apod.). Totéž podle mě platí o kompresorech a wah-wah. U modulačních efektů zkuste zase najít multiefekt, který zní tak jedinečně, jako například Phase 90, Univibe, Boss CE-2, Mistress Flanger a další. Většina multiefektů zní více méně stejně. I když mají spoustu nastavení, a tím pádem zdánlivě spoustu možností, stejně nakonec skončíte u dvou tří presetů.
V oblasti zkreslení souhlasím, ačkoli sám nepoužívám krabičku, ale zkreslení z pre-ampu. Myslím, že multiefekty pro zkreslení používá málokdo, a pokud, tak spíše za účelem získání neobvyklého zvuku. U kytar nejsou kompresory vnímány jako nositele barvy zvuku, takže tam nesouhlasím - v multiefektech jsou širší možnosti nastavení. Ani u modulačních efektů nesouhlasím. Jednak například Roland/Boss do svých multiefektů zahrnuje zvuky legendárních krabiček, pak u některých multiefektů jsou některé krabičky simulované bez negativních jevů originálů (šum/brum, chybějící true bypass, rozsah nastavení...). Každý multiefekt má svůj vlastní charakter; připomenu několik nejznámějších: Lexicon MPX G2, řada PCM; Digitech GSP-21 (a následníci GSP2101, 2120 a 2112), Whammy, Boss GT-8 a VF-1, TC Electronic 2290, G Force, u nás populární G Major a G System, Roland GP-100, Korg A3...
Krabičky jsou velmi jednoduché na použití, mají rychlé ovládání s nevelikým počtem ovládacích prvků. Díky tomu je na nich většinou prakticky nemožné nastavit špatný zvuk. Například legendární Phase 90 má pouze ovladač rychlosti modulace - všechny nastavení znějí dobře. Multiefekty mají naopak spoustu nastavení, složité ovládání přes různá menu na malých displejích a dopracovat se k alespoň použitelnému výsledku trvá někdy opravdu dlouho, přičemž mezitím už dávno zapomenete, cože jste to vlastně chtěli hrát.
Kvalitní multiefekty nabízí spoustu slušných presetů již z továrny, doba hledání zvuku je přímo úměrná vašemu perfekcionismu.
Analogové krabičky (zejména ty starší) jsou také velmi dobře modifikovatelné - můžete přidat nějaký ovládací prvek (přepínač či potenciometr), jack pro expression pedál, změnit některé zvukové vlastnosti - například nastavení RC členů ekvalizérů u zkreslovačů jako jsou Big Muff či DS-1, charakter zkreslení výměnou typu limitačních diod, simulace tape echa u DD-3 apod.
Hm, krásná nahrávka: multiefekty mají v mnoho případech přepisovatelnou paměť, a lze je tedy update/upgradovat... a nepotřebujete k tomu vysokou elektrikářskou :-)
Většina multiefektů pracuje na digitální úrovni a i přímý signál zde prochází přes převodníky, což má obvykle dost destruktivní efekt na kvalitu zvuku.
Ačkoli to neplatí paušálně, multiefekt patří spíše do efektové smyčky. U paralelních si mohu nastavit, kolik signálu projde přes převodníky. Pokud nemá krabička opravdový true bypass, signál také prochází jejími obvody, což je mnohdy výrazně problematičtější než dnes velmi kvalitní převodníky multiefektů. A pak, jsou tu ještě analogové multiefekty, například Carl Martin Quattro
Při živém hraní je multiiefekt problematický - pokud něco není v pořádku, je změna nějakého nastavení zdlouhavým procesem, na který zpravidla není čas, u krabičky pouze otočíte knoflíkem, a je to. Ovládání bych popsal jako muzikální vs. nemuzikální - i když faktem je, že někteří výrobci to již pochopili - viz Boss GT, či TC G-Sharp.
Otázka ovládání naráží na samé jádro tohoto duelu: někdo jakékoli knoflíky nesnáší, někdo je miluje. A k potřebě změn na koncertě: buď mám zvuk připravený dobře nebo ne. Sám jsem za ta léta narazil na jediné dvě potřeby: nastavit tap tempo (trvá jen ten "tap" čas :-) a upravit mix reverbu (otázka sekund).
Určitou výhodou multiefektů je používání presetů, kdy lze vyvolat všechny nastavení najednou. U krabiček je to komplikovanější, ale například přepínání efektů on/off lze vyřešit pomocí externího switcheru. Jinak nastavení svých efektů měním jen minimálně, takže presety nepotřebuji. Praktická je ale funkce tap tempo u delaye, který tak lze okamžitě přizpůsobit tempu skladby a možnost okamžitého ovládání feedback a level. Na to ale stačí samostatný delay, který tyto funkce má, nepotřebuji hned celý multiefekt.
Co se týče použití krabiček ve studiu a live, nevidím v tom rozdíl a používám krabičky v obou případech. Většinou nahrávám přímo s efektem, kromě delaye, který používám až při mixu, při nahrávání ho pouze poslouchám.
Jezz.: Proč preferuji multiefekty před krabičkami? (Shrnutí výhod multiefektů. Multiefektem pro účely tohoto duelu myslím multiprocesory, multiefekty i modelingové efektové procesory; pozn. autora)
Mezi nesporné výhody patří komplexnost řešení, vše pod jednou střechou. Možnost vyzkoušet si efekty, o kterých jsem původně neuvažoval a použiji je třeba jen v jediné písničce.
Reakce Štefana Kostelního: Vše pod jednou střechou může být výhodné z hlediska kompaktnosti systému, ale i nevýhodné z hlediska jeho modifikovatelnosti.
Velkou výhodou je možnost uložit si a vyvolat nastavení všech ovládacích prvků najednou.
Výborná zvuková kvalita; stále stejný zvuk, nezávislý na baterkách a kolísání sítě.
Zvuková kvalita multiefektu záleží na konkrétním modelu. Pokud místo baterek používáte kvalitní stabilizovaný, patřičně výkonově dimenzovaný a vyfiltrovaný napáječ, v lepším případě navíc s individuálně izolovanými výstupy, tak dosáhnete stabilní napětí. Možnost použít baterie je pouze výhodou navíc.
Většina multiefektů nabízí možnost nastavení vstupní a výstupní úrovně - ideální při použití různých kytar, dobré pro přesné sladění s celým setupem.
Velká část multiefektů je ale také konstruována pouze pro použití v efektové smyčce na linkové úrovni signálu, takže přímé připojení kytary je u nich zcela nevhodné.
Pokud chcete sladit různé kytary úrovňově s dalším setupem, můžete použít předzesilovač navržený speciálně pro tento účel již na začátku efektového řetězce.
Kvalitní AD/DA převodníky, dnes běžně 24bitové s oversamplingem a samplovací frekvencí 48 kHz i 96 kHz, což je pro kytaru více než postačující. V některých případech digitální výstup, někdy i USB.
48 kHz je zřejmě postačující pro zpracování čistého zvuku a pro snímání kytarového reproboxu, který již ořezává vyšší harmonické frekvence zkreslených zvuků, ale pro jejich zachování během zpracování signálu mezi jednotlivými efekty se zdá být mnohem lepší použít 96 kHz, jako je to například u TC G-System.
Ušetření místa: krabičky zabírají více místa.
Může a nemusí to být pravda, záleží to na jejich počtu, individuální velikosti a rozložení. A pokud používáte MIDI kontrolér pro ovládání multiefektu, tak si nejsem jistý, zda je to opravdu úspora místa.
Multiefekt není nutné znovu a znovu propojovat. Méně šňůr = méně chyb a méně náchylnosti audio signálu na vnější rušení.
Krabičky není nutné neustále propojovat, lze je mít permanentně propojeny v pedalboardu, anebo dokonce v racku, pokud používáte nějaký externí switcher.
Většina multiefektů umožňuje ovládání rozličných parametrů v reálném čase: tap tempo, počet opakování delaye, hloubku modulace, rychlost modulace a mnoho dalších; tyto možnosti výrazně rozšiřují výrazové prostředky kytaristy.
U krabiček je to samozřejmé, právě kvůli tomu jsou tam ony ovládací prvky, které lze v případě potřeby obvykle nahradit expression pedálem.
Některé multiefekty umožňují změnu řazení efektů pouhým přepnutím presetu, s krabičkami na živo vyloučeno.
Je to možná komplikované, ale není to vyloučeno, pokud použijete k tomu vybavený externí switch box.
Kvalita audio řetězce je dána jeho nejslabším článkem: u tolik ceněných vintage krabiček jejich použitím "degraduji" celý řetězec.
V jejich originální podobě je to asi pravda, protože často nemají korektní buffery ani systém true-bypass, což ale není neřešitelný problém, protože je lze obvykle modifikovat anebo použít externí switcher.
Součástí snad všech multiefektů bývá integrovaná ladička s funkcí tichého ladění.
V neposlední řadě zmíním cenu, která je u populárních pedálů až nesmyslně vysoká. Multiefekt vychází ve většině případů levněji (počet samotných krabiček, baterie nebo adaptéry, propojovací kabely a pedalboard versus multiefekt).
To je velice sporné tvrzení. Pokud například používáte pouze 4-5 krabiček, G-System vás zřejmě vyjde dráž.
V případě krabičkového setupu je velkým problémem stereo zvuk. Ne každý ho vyžaduje, ale chceme-li ho dosáhnout, znamená to v případě krabiček dvojnásob kabelů a ještě menší flexibilitu - většina krabiček je mono (a když už má stereo výstup, málokdy má stereo vstup).
Plná (globální) kontrola nad mixem efektovaný/čistý - některé krabičky mix nenabízí.
Stejně jako "některé" multiefekty.
Dále routing: Většina uživatelů krabičky řadí před vstup, což je optimální pro dynamické efekty (comp/lim/gate), wah-wah a kreslítka, méně už pak pro modulační, dozvukové a opakovací. Ty odvedou lepší práci v efektové smyčce, zejména používáme-li všechny kanály aparatury.
Tady je myslím celá podstata toho "duelu":
Preferuji klasické jednokanálové aparáty, které nemají efektovou smyčku a pro které je efektová smyčka jako taková diskutabilní záležitostí vůbec, jelikož jejich zvuk je postaven na vzájemné dynamické interakci všech jejich součástí, včetně využití zkreslení koncového stupně.
K této "vintage" koncepci se proto také více hodí "vintage" krabičky, které lze zapojit před vstupem do aparátu. Jelikož takový typ aparátu sám o sobě neprodukuje příliš veliké zkreslení, nepůsobí to obvykle zvláštní problémy. Většího zkreslení různého charakteru pak lze dosáhnout krabičkami zapojenými na začátku řetězce, tj. před modulačnímy efekty. Pro opravdové puristy a fajnšmekry je tu možnost použít kombinace dvou stejných aparátů - jeden jako čistý, druhý jako efektový. Samozřejmě je to ale finančně poněkud náročné.
Naopak multiefekty zjevně lépe sedí k modernějším high-gain aparátům, či rackovým sestavám se samostatným pre-ampem a koncovým zesilovačem, kterých zvuk je postaven z valné části na více kanálech samotného pre--ampu a koncového stupně se využívá pouze jako "čistého" zesílení.
Díky umístění v efektové smyčce ale pak často není možné použít zmiňované dynamické efekty před vstupem, protože signál nelze mezi jednotlivými efekty "rozpojit" a zařadit na dané místo pre-amp. Tento problém je již vyřešen například u G-System, který to umožňuje.
Díky presetům zapnete nebo vypnete celou skupinu efektů - u krabiček lze jen obtížně. Díky presetům lze v jednom kroku (stisknutí pedálu) změnit radikálně nastavení jednotlivých efektů, úroveň hlasitosti, řazení efektů, třeba i přepnout kanál zesilovače a další nastavení.
Souhlasím, ale obvykle to vůbec nepotřebuji. V případě opravdové nutnosti lze pro zapnutí/vypnutí skupiny efektů použít externí programovatelný switcher, jako například Voodoo Lab Pedal Switcher a Commander.
Vůbec by také bylo dobré, aby tento (a stejně tak i ostatní duely) nebyl chápán jako "duel" v prvém slova smyslu, tj. "kdo z koho", ale spíše jako prezentace výhod, či nevýhod a zejména vhodných a nevhodných způsobů použití systémů, které stojí v "duelu" proto sobě.
Myslím si, že pro tradiční zvuk je nejlepší tradiční vybavení - jednoduché a efektivní.
Potenciální síla multiefektů je spíše ve schopnosti produkovat nové, experimentální zvuky. A budoucnost experimentálního kytarového zvuku leží dle mého názoru v softwaru jako Guitar Rig...
