Pokud máme nástroje s větším počtem efektových jednotek (insert, master, variation apod.) a využíváme je v kombinacích, můžeme využít podobný systém jejich přiřazení jako uvedený v minulém čísle. Je to opět výhodné tehdy, pokud používáme větší množství kombinací se shodně nebo podobně nastavenými efekty.
Příklad z minulého čísla - kombinace zvuku Hammondů (pět vrstev - táhel) a akustického klavíru může vypadat po stránce efektů například takto: Hammondy - ekvalizér + simulace Leslie (dva insert efekty), klavír - ekvalizér. Pro oba zvuky pak ještě společný reverb (master efekt). Máme nástroj, který má pět insert efektů, počítejme však s tím, že efekty pro Hammondy budou zřetězené, tj. budeme je pravděpodobně dávat vedle sebe. Takto nám vyjde, že ekvalizér pro Hammondy bude insert 1, simulace Leslie insert 2, ekvalizér pro klavír insert 3. Insert 1 propojíme do insertu 2 jako „řetez“ (chain), aby ekvalizovaný zvuk šel přímo do simulace Leslie. Všechny vrstvy Hammondů pošleme v nastavení efektů do insertu 1. Pro insert 3 použijeme ekvalizér, do kterého pošleme zvuk klavíru. Na master efektu nastavíme reverb dle libosti a máme opět použitelnou šablonu.
Výhodou tohoto nastavení je, že i když používáme stejný druh efektu na různé zvuky (ekvalizér), budeme vždy vědět, že ekvalizér na insertu 1 je pro zvuk Hammondů a ekvalizér na insertu 3 pro klavír. To se stane ještě důležitější zejména tehdy, když budeme tvořit kombinace, kde budeme mít třeba žesťovou sekci tvořenou několika vrstvami (trubky, trombóny, saxofony) a k tomu třeba ještě smyčce. Každá z těchto vrstev bude mít svůj ekvalizér, takže můžeme mít klidně čtyři nebo pět ekvalizérů jako insert efekty. Zde bude dobré přiřazovat inserty v tom pořadí, jak máme přiřazené vrstvy zvuků do kombinace, tak se v tom vyznáme celkem pohodlně...
