Nelehkým úkolem klávesáků bývá někdy pouhé plynulé přepnutí zvuků uprostřed skladby. I když se to na první pohled může zdát triviálním úkolem, je zde důležitá (ne moc polehčující) okolnost - drtivá většina nástrojů neumí přepnout program/kombinaci bez toho, aby se do ještě doznívajícího zvuku dříve či později neprojevilo nastavení toho nově zvoleného (efekty, hlasitost, panorama apod.). V tomto dnes mají značně navrch softwarové virtuální nástroje, které to umí bez slyšitelné změny, ale už existují i čestné výjimky mezi nástroji hardwarovými (například Korg Kronos). Není to však v této oblasti ještě zdaleka standardem, takže jak se s tím vyrovnat?
V první řadě je potřeba zjistit, jak náš nástroj reaguje, resp. kolik času potřebuje na úplnou změnu všech parametrů zvuku, to se může u jednotlivých typů mírně lišit. V tomto smyslu je dobré vytipovat si dva nejnáročnější zvuky/kombinace, co se týče počtu/typu efektů, počtu obsazených vrstev v kombinaci apod. a zkusit je mezi sebou přepnout. Tím získáme představu o tom, s jak velkou pauzou na přepnutí musíme vždy počítat. Pokud máme možnost přepnout zvuk ve skladbě v místě pauzy v klávesovém partu (kdy nezní, v ideálním případě ani nedoznívá z kláves žádný zvuk), je to celkem bez problémů. Stačí naprogramovat program/kombinaci na tu kterou část skladby (intro, sloka, refrén apod.) a v daném místě přepnout. Nebude možná kacířstvím říci na tomto místě: aranžéři (a klávesáci, kteří si tvoříte své party sami), myslete na tuto situaci a zkuste s ní počítat předem! Vhodně promyšleným partem (tedy řekněme se „strategickou pauzou“ na přepnutí zvuku) můžeme plynulosti hodně napomoci a předejít tomu, aby se ve zvuku projevilo něco nechtěného. Jsou samozřejmě také situace a typy hudby, kde to tak jednoduché není a přepínání je nutno „obelstít“ jiným způsobem - o tom více v příštím díle...
