S tématem klaviatury v programování zvuku úzce souvisí i problematika hry na dva (nebo více) manuálů. Ta může být v určitém smyslu požehnáním i prokletím zároveň. Mít k dispozici několik klaviatur je jistě pro klávesáka velmi praktickou, tvůrčí, inspirativní a v neposlední řadě i efektně vypadající možností. Bohužel však často narazíme na problém určité „nevyrovnanosti“ klaviatur mezi sebou. Ne že by byly samotné nástroje (ať už syntezátory se zvuky nebo MIDI řídicí klaviatury) samy o sobě špatné, ale prostě jejich kombinace nějak nefunguje, jako dva manuály k sobě prostě nepasují. Každý klávesák, který někdy zkoušel najít co nejlepší kombinaci dvou nástrojů, ví, že to je běh na dlouhou trať - měsíce až roky zkoušení a experimentování, často s výsledkem, který se dá v nejlepším případě označit jen jako přijatelný kompromis. Co tento fakt způsobuje a dá se nějak ovlivnit?
V první řadě je to kvalita nástroje, zejména typ a provedení jeho klaviatury (toto téma bylo již probráno v tomto seriálu před nějakým časem). U každého typu klaviatury (kladívková, polovyvážená, waterfall apod.) najdeme drobné rozdíly jednak v pocitu ze hry, jednak v tom, co klaviatura vysílá do MIDI (a případně do tónového generátoru nástroje). Tyto faktory spolu velmi úzce souvisí a mohou i velmi klamat. U některého nástroje máme pocit těžkosti úhozu (jak bychom do toho museli pořád příliš mlátit), u jiného naopak až přílišné jemnosti nebo lehkosti, která naznačuje, že nástroj snad ani neumí pořádně rozlišit piano od forte. Tento pocit ale můžeme mít pouze „fyzicky“, co se vysílá do MIDI (a nakonec se projeví i ve zvuku), může být něco jiného. Dalo by se idealisticky říci, že nejlepší nástroje by měly mít tyto dva faktory co nejlépe sladěné, ale ani to nemusí vyhovovat všem - čili vlastně jde o to, najít pro sebe co nejlepší kompromis. Jsou klávesáci, kteří mají radši razantnější způsob hry, jiní radši lehčí chod mechaniky apod. To je dobré nějak zohlednit. Důležitou možností, kterou většina nástrojů má, je nastavení křivky úhozu - můžeme přizpůsobit klaviaturu stylu, který nám vyhovuje.
Nezapomeňme však, že tato problematika má ještě druhou (a neméně důležitou) část - jak je nastavena reakce na klaviaturu přímo ve zvuku. Tím se dá totiž mnohé vylepšit, ale i pokazit. Zejména pokud používáme jeden nástroj jako zvukový zdroj a další jen jako MIDI manuály, zjistíme, že bude zřejmě nutné odlišit při programování zvuku programy, kterými hrajeme z jednotlivých manuálů. Jinak dojde například k tomu, že z jednoho manuálu bude tentýž zvuk znít moc silně, z druhého moc slabě. Jedná se často jen o detaily: většinou je to parametr hloubky ovládání zesilovače (případně filtru) klaviaturou, který je nutno pro ten který manuál přidat nebo ubrat. Je dobré si pak program nějak označit v názvu (třeba hvězdičkou na konci), abychom jednoduše poznali, který zvuk patří kterému manuálu...
