Milí klávesoví přátelé, dostáváme se symbolicky na konec dlouhé řady zamyšlení věnovaných hlavně tipům pro ovládání nástrojů a práci s programováním zvuku. Pokud vám tyto články pomohly prokousat se někdy záhadnými, až beznadějnými končinami parametrů nástrojů a získat o nich alespoň základní přehled, splnily svůj účel. Kdo si tento seriál zvykl sledovat pravidelně, může se těšit na jeho občasné rozsáhlejší pokračování, které by se na stránkách Muzikusu mělo objevit od příštího roku. Navážeme v něm na témata, která jsme zde uvedli, a pokusíme se je spojit dohromady s dalšími - zkusíme popsat jakýsi „denní chlebíček“ práce klávesáka, který se může často ocitnout v situaci, kdy musí naposlouchat nahrávku (dejme tomu nějakou písničku, kterou bude hrát s kapelou), z ní stáhnout klávesový part (pro jedny, případně více kláves), vybrat/naprogramovat zvuky a nakonec se to ještě naučit hrát. Nebo klávesák skladbu sám tvoří a přemýšlí hudebně i technicky o tom, jak klávesový part vytvořit tak, aby dobře zněl a dal se zahrát. Dostaneme se tak i k dalším aspektům klávesové hry, které nyní také s Matějem Benkem probíráme v klávesovém workshopu. (Nejen) pro ty, kteří chtějí tyto výzvy dobře zvládnout či prostě být spokojenými muzikanty a zároveň uživateli elektronických nástrojů, bych rád zopakoval dvě zásadní věci, které bychom měli pro úspěšnou práci s nimi zvládnout a které musíme vlastně pořád rozvíjet:
1) Vytvořit si správnou „mentalitu“ odpovídající tomu, na jaký nástroj hrajeme. Elektronický nástroj (ať už jakýkoli - analog, digitál, keyboard, workstation, virtuál...) prostě vždy je a bude nástrojem svého druhu. Liší se od těch ostatních. Není to, a ani by to neměl být, („špatný“) klavír, varhany, akordeon apod., i když se jimi vlastně mnohdy snaží být a napodobit je. Ale on se vlastně často jen tak lišácky přetvařuje - vždy vyžaduje svůj specifický přístup v myšlení i zacházení s ním. Jen tak z něj totiž můžeme vytěžit maximum a zažít to, co je pro něj specifické a co zažijeme s jinými nástroji jen těžko.
2) Naučit se nástroj ovládat, znát jej a rozumět mu. Čím triviálněji tato věta zní, tím častěji snad může platit. Hodiny strávené čtením manuálu a poznávání různých aspektů a detailů nástroje se vždy bohatě vrátí - hlavně v nadhledu a pocitu, že svůj nástroj známe a dokážeme ho dobře používat. Pokud už jsme v tom tak daleko, že jedeme na jakéhosi autopilota a soustředíme se na muziku (nikoli techniku), je to ideál. Jak to vše rozvíjet? Prostě s nástroji pravidelně pracovat, poznávat je, porovnávat je s jinými, zkoušet, experimentovat. Výsledek se jistě dostaví a onen pocit uvědomělosti a pohody bez zbytečného stresu se nedá nahradit... Přeji vám hodně dobré muziky a pohody u kláves a těším se za nějaký čas na shledanou!
