V jednoduchosti je síla - a tento delay je na první pohled skutečně velmi prostý, milý Watsone. Efekt je klasický plug-in, tedy se neinstaluje, ale po rozbalení jej rovnou nakopírujeme do adresáře s VST plug-iny. Velikost knihovny je 1,6 MB.
Jedná se o tři svázané delaye, které mají pevně nastavenou panoramu: první hraje vlevo, druhý vpravo a třetí uprostřed. U každého nastavujeme zvlášť Time a Feedback. S časem si můžeme - jak je zvykem u lepších zpožďovadel - pohrát, tedy určit režim, jak bude zpoždění zadáno: Standard, Tempo a Tap. Lze určit “notu”, s jakou se jej budeme držet (půlka, čtvrtka atd.). Zde mrzí nedomyšlené ovládání. V režimu Standard nastavujeme dobu zpoždění otáčením potenciometru, není ale vidět její hodnota v milisekundách. Čas nastavujeme naslepo jen podle citu. Další nedomyšleností je, že tlačítko Tap pro naklepání tempa není s tímto potenciometrem svázané. V režimu Tempo to nevadí, zpoždění je bráno z metra skladby, ale u Standard a Tap to vývojářům holt nějak nevyšlo. V centrální sekci nastavujeme úroveň jednoho každého delaye a dvěma “kroutítky” Dry a Wet pak určíme poměr mezi signály. Posledním ovladačem je Bypass. V paměti je obsazeno sedm pozic předpřipravenými programy (nastaveními), celkem si jich můžeme uložit až čtyřicet.
Kvalitu zvuku je velmi slušná, i když jak tomu u freeware bývá, zvuk Lexiconu nečekejme. Občas lze postřehnout mírně plechový nádech, ale nejde o nic zásadního; hlavně pokud bude případná nahrávka exportována třeba do mp3. Naopak musíme vyzdvihnout jednoduchost ovládání.
Výsledný efekt může být - jak už to u podobných hraček bývá - návykový. Znáte to, prostě s echem zní všechno tak nějak lépe. Proto nezapomínejme, že delay by měl být kořením a nikoliv přílohou :-)
