Máš zuby jako noty na buben - taky samou pauzu! Tomu, kdo měl někdy možnost alespoň nahlédnout například do notového partu symfonických bicích, bude hned jasné, proč asi tak vzniklo toto označení někoho, komu sem tam nějaký zoubek chybí. Někdy je to v symfonickém orchestru pro bubeníky spíše otázka počítání než hraní. Začne skladba, ale první ránu má buben napsanou třeba až ve sto dvanáctém taktu a po ní zase několik desítek taktů pauz, další dvě rány atd. To je pak někdy panečku umění, trefit se ve správný čas, jestliže se hráč nemůže spolehnout na to, že mu dirigent ukáže, kdy přišel jeho čas!
Spousta lidí si nedokáže představit, jak vůbec takové noty pro buben vypadají. V podstatě podobně jako pro jakýkoliv jiný nástroj, pouze při zápisu partu bicí soupravy zapisujeme každou její část do jiné mezery či linky. Nejběžněji se užívá tento zápis: malý buben jako c2, velký buben f1, přechody a kotel e2, d2, a1, hi-hat e2 a činel g2. Bubny zapisujeme notami, činely křížky. Ovšem toto neplatí vždy a všude, proto bývají na začátku partu nebo školy vysvětlivky, kam který buben (činel, cowbell...) autor zapisuje. To jen tak ve stručnosti, noty pro bicí si určitě zaslouží trochu podrobnější popis, ale to až někdy příště.
No a lze se vůbec učit na bicí nástroje i bez znalosti not? Samozřejmě že ano, i bez nich to jde. Ale s nimi to jde lépe. Já se snažím do žáčků noty cpát nenásilnou formou. Každý je jiný a někdo zahraje nový rytmus lépe rovnou z not a někdo zase dle sluchu. Snažím se kombinovat oba způsoby - například když mi žák řekne, ať mu daný rytmus zahraji, že ho z not nevyčte, tak ale po něm chci, aby poslouchal, co hraji, a zároveň koukal do not a spojoval si to, co vidí, s tím, co slyší. I zde platí, že nejdůležitější je, aby hlava věděla, co mají končetiny zahrát, jak má daná věc znít, pak může vysílat ty správné signály a povely. Troufnu si říci, že umím číst noty docela dobře a za ty roky mi většinou nedělá problém, když se podívám na zápis i složitějšího rytmu, si ho v hlavě zazpívat nebo představit, jak by měl znít. Ale je to tím, že noty neustále používám, spoustu jsem jich přehrála a jsem s nimi v podstatě takřka každý den v kontaktu.
Třeba v big bandech a různých orchestrech se bez not hráč neobejde. Čím více toho člověk umí, tím širší možnosti se mu otevírají, to je stejné, jako umět hrát jen na soupravu, nebo i na různé melodické a perkusní nástroje. Také by se dalo říci, že je to „nadstavba“, i bez toho může být hráč špičkový, stejně jako bez not, ale už tam není to širší využití. Stejně jako když někdo chce hrát, a učit se jenom rock. Může v něm být špička, ale když nemá ani základy ostatních stylů, tak si jinde ani neškrtne, což samozřejmě neodsuzuji, když to tak někdo cíleně chce, tak ať to tak má :-)Ale univerzálnost je výhoda - a k ní patří i znalost not.
