Jeff Ament z Pearl Jam - Bass profil

Baskytarista, který byl předurčen k hvězdné kariéře i přesto, že vyšel z nuzných poměrů a vždy se cítil jako alternativní hudebník.

Jen dvě kapely seattlovské grungeové vlny z počátku devadesátých let se dostaly až na absolutní vrchol. Vedle Nirvany, kterou vedl charismatický Kurt Cobain, to byli Pearl Jam, jejichž basista Jeff Ament je také společně s kytaristou Stonem Gossardem základním pilířem a hybatelem této kapely.

Dětství

Jeff Ament se narodil 10. března 1963 v městečku Havre v americké Montaně. Jeho otec pracoval jako řidič školního autobusu, holič, a později se stal starostou města Big Sandy, kam se rodina krátce po narození Jeffa přestěhovala. Společně s bratrem Barrym vyrůstali v poměrně chudých poměrech a podléhali přísné katolické výchově.

K baskytaře se dostal jako teenager a strávil spoustu času hraním s nahrávkami svých oblíbených kapel Ramones, The Clash anebo The Police. V té době studoval na střední škole v Big Sandy, kde se také hodně věnoval sportu, především basketbalu a americkému fotbalu.

Po skončení střední školy v roce 1981 šel studovat na University of Montana do města Missoula. V polovině druhého ročníku ale studia přerušil, když škola zrušila jeho obor. V roce 1983 se tak Jeff Ament přesouvá do Seattlu ve státě Washington, kde také zahajuje svou hudební kariéru.

Začátky

V Seattlu začíná Jeff pracovat v kavárně a ve svém volném čase se věnuje hudbě. Po působení v nepříliš významné kapele Deranged Diction oslovili Jeffa v roce 1984 kytarista a zpěvák Mark Arm a kytarista Steve Turner, aby společně s bubeníkem Alexem Vincentem založili novou kapelu, která dostala jméno Green River. Krátce po vzniku pak přibrali do svých řad ještě kytaristu Stevea Gossarda.

Punkově orientovaná kapela začala ještě v průběhu roku 1984 obrážet blízké kluby a v prosinci začali pracovat na svojí první desce. Desku dokončili na začátku následujícího roku, nicméně se s nimi rozloučil Steve Turner, neboť měl pocit, že se příliš blíží heavy metalu. Místo něj byl přijat Bruce Faiweather. V polovině roku 1985 kapela vyrazila na své první národní turné na podporu desky Come on Down. Deska sice neměla valný úspěch, přesto je považována za první grungeovou desku v historii.

V roce 1986 kapela pokračovala v hraní především na západním pobřeží USA a začala mít stále větší úspěchy u fanoušků. Za zmínku stojí i uvedení dvou skladeb na výběru seattleských kapel, kde společně s nimi byli i další nové kapely jako byli Melvins nebo Soundgarden.

Práce na další desce Dry as a Bone začaly v polovině roku 1986, k samotnému vydání ale došlo až o rok později, v červnu 1987. Stejně jako předchozí deska, neměla Dry as a Bone výraznější úspěch, mezi alby Green River je ale považována za nejlepší dílo.

Prakticky hned po vydání Dry as a Bone se vydali Green River opět do studia. V té době se ale uvnitř kapely objevily nesváry mezi Amentem a Gossardem na jedné straně a Armem na druhé. Zatímco Ament a Gossard chtěli uzavřít smlouvu s velkou nahrávací společností, Arm chtěl zůstat „nezávislým“. Desku Rehab Doll sice dokončili a v roce 1988 i vydali, byla to ale labutí píseň kapely, neboť ta se začátkem roku 1988 rozpadá.

Mother Love Bone

Po rozpadu Green River zakládají Ament, Gossard a Fairweather novou kapelu Mother Love Bone. Za mikrofon se postavil Andrew Wood a za bicí usedl Greg Gilmore. Ještě v roce 1988 si kapela vybudovala rozsáhlou fanouškovskou základnu a hovoří se o nich jako o nejnadějnější kapele ze Seattlu.

V roce 1989 podepisuje kapela smlouvu s Mercury Records a v březnu vydávají své první album Shine, které je prvním grungeovým albem vydaným u velké společnosti. Deska se velmi dobře prodávala a kapela se ocitla na prahu úspěchu.

Ten se ještě přiblížil s natáčením dalšího alba Apple, které mělo vyjít v březnu 1990. Již v průběhu natáčení se očekávalo, že s tímto albem udělají Mother Love Bone díru do světa. Několik dnů před vydáním desky ale přišla pohroma. Zpěvák Andrew Wood, který měl již v minulosti problémy s drogami, se předávkoval heroinem a po několika dnech v kómatu v nemocnici umírá. Album, které nakonec vyšlo až v červnu 1990, sice získalo pochvalné recenze, ale kapele už život nevrátilo.

Pearl Jam

Pár měsíců po smrti Andrewa Wooda kontaktoval Amenta a Gossarda zpěvák Soundgarden Chris Cornell, že by chtěl Woodovi natočit poctu ve formě singlu. Pojmenovali se Temple of the Dog, a vedle nich se natáčení zúčastnili ještě druhý kytarista Mike McCready, bubeník Matt Cameron a jako doprovodný zpěvák Eddie Vedder. Kapela nakonec natočila tolik materiálu, že to vystačilo na celou desku (vydanou v roce 1991 pod názvem Temple of the Dog).

V každém případě byli ale Temple of the Dog popudem k založení nové kapely. Ament, Gossard, McCready a Vedder založili ještě v roce 1990, společně s bubeníkem Davem Krusenem, kapelu Mookie Blaylock, kterou o několik měsíců později přejmenovali na Pearl Jam.

V březnu 1991 se Pearl Jam odebrali do studia, kde natočili své první album Ten. V květnu ale odchází z kapely bubeník Dave Krusen a nakrátko ho nahrazuje Matt Chamberlain. Ten ale po několika koncertech dostává nabídku od kapely hrající v noční show Saturday Night Live a poroučí se také. Nicméně ještě před odchodem doporučuje na své místo Davea Abbruzzeseho.

Ten vyšlo v srpnu 1991 a zpočátku bylo přijato jen vlažně. V polovině následujícího roku ale přišel zlom, a zejména díky singlům Even Flow a Jeremy se alba prodalo více než třináct milionů jen ve Spojených státech.

Pro kapelu bylo ale významnější turné, na které vyrazili po natáčení. Jak sami přiznávají, natočili desku hlavně proto, aby mohli vyrazit na turné. Věděli, že když na ně lidé přijdou na koncert, určitě se zase vrátí. S úspěchem přišlo také koncertování v televizních pořadech a festivalech. V roce 1992 se Pearl Jam ukázali jak v pořadu Saturday Night Live, tak v MTV Unplugged. Tentýž rok se také stali společně s Ministry, Soundgarden a Red Hot Chilli Peppers hlavními tahouny putovního festivalu Lollapalooza.

Následující album Vs. natočili Pearl Jam na začátku roku 1993. Již v prvním týdnu po vydání dosáhlo album na milion prodaných nosičů. Úspěch byl tak obrovský, že to kapelu přeci jen trochu znervóznělo. Vzhledem k tomu, že se přeci jen považovali za spíše alternativní kapelu, odmítli na dalších šest let natáčet jakékoliv videoklipy a omezili poskytování rozhovorů a návštěvy televizních show.

Album Vitalogy vyšlo v roce 1994 a opět zaznamenalo enormní úspěch, navzdory již zmiňovaným faktům, že kapela netočila videoklipy a neposkytovala rozhovory. Navíc tento rok odvolali své letní turné jako protest proti machinacím s lístky, kterých se dopouštěla společnost Ticketmaster při prodeji lístků na koncerty. Tento konflikt měl i další dohru, neboť zatímco všichni členové byli pro bojkot společnosti Ticketmaster, bubeník Dave Abbruzzese byl proti. Vše vyvrcholilo jeho vyhozením z kapely krátce po dokončení nahrávání alba Vitalogy. Jeho místo zaujal Jack Irons, původní bubeník Red Hot Chilli Peppers, který sice začal hrát s kapelou již v roce 1994, oficiálním členem se stal ale až o rok později.

V roce 1995 kapela pokračovala v bojkotu společnosti Ticketmaster, a jak poznamenal Jeff Ament, málem je to stálo kariéru. Nicméně celá parta se dala dohromady s Neilem Youngem a společně natočili výborné album Mirror Ball, k němuž také jeli turné.

Pozvolný ústup ze slávy

V roce 1996 se kapela vrhla na natáčení dalšího alba No Code. Přestože i tohle album mělo úspěch, prodeje dopadly o poznání hůře než předchozí počiny a kapela díky svému bojkotu neměla ani možnost album pořádně propagovat ve Spojených státech. Přestože odjela relativně úspěšné turné po Evropě, převládal pocit marnosti.

I přesto se na konci roku 1997 odebrali znovu do studia a v roce 1998 vychází album Yield. Rozdíl oproti předchozím albům je ten, že tentokrát si každý řekl svoje. Skladby jsou více dílem všech než jednotlivců. S tímto albem se Pearl Jam vracejí více ke svým začátkům a po šestileté pauze začali opět natáčet videoklipy. V dubnu přichází další změna na místě bubeníka. Jack Irons, nespokojený s koncertováním, odchází a na jeho místo usedá bývalý bubeník Soundgarden, Matt Cameron.

Po skončení náročného turné si kapela dala krátkou pauzu, ale již na konci roku 1999 se opět odebrala do studií, aby natočila první album s Mattem Cameronem, Binaural. Album se stalo prvním, kterého se prodalo ve Spojených státech méně než milion nosičů. Přesto by bylo následující turné úspěšné, nebýt tragédie na festivalu Roskilde 2001. Při koncertu Pearl Jam tu bylo ušlapáno devět fanoušků.

Album Riot Act vyšlo v roce 2002 a zapsalo se nejhorším umístěním na žebříčku Billboard - dostalo se „pouze“ na pátou pozici.

Následující roky jsou ve znamení zvolnění práce. Jestliže dosud kapela vydávala desky jednou za dva roky, na to další si museli fanoušci počkat rovnou čtyři. S eponymním albem Pearl Jam (2006) se však kapela dostává opět výše na žebříčku (druhé místo), přestože prodej už nemá šanci dosáhnout čísel z počátku 90. let. Zvukem se album (opět) vrací na počátek jejich kariéry.

Backspacer vychází za další tři roky v roce 2009, a když nic jiného, vrací kapelu na vrchol hitparády. V roce 2009 také vychází reedice alba Ten ve čtyřech verzích.

V současné době kapela pracuje na novém albu. Jeff Ament se zmiňuje, že mají k dispozici pětadvacet skladeb, které od května natáčejí ve studiu. 8. yáří vydali nový singl Olé.

Úspěch Pearl Jam s deskou Ten jim přineslo i nemálo nepřátelství. V britském hudebním časopise New Musical Express napsali, že se Pearl Jam snaží krást peníze z kapes alternativní mládeže. Ještě dál zašel Kurt Cobain z Nirvany, který Pearl Jam naštvaně napadl, že se komerčně podbízejí. Vadilo mu, že je v hudbě Pearl Jam příliš mnoho kytarových sól. Kam až dokáže zajít hudební závist... Nutno podotknout, že Cobain a Pearl Jam se nakonec usmířili.