Virtuálních nástrojů je k dispozici opravdu hodně dlouhá řada, od freewareových, které jsou ke stažení zdarma z mnoha webových stránek, přes jednodušší virtuální nástroje, které mohou stát v řádu stovek korun nebo jednotek tisíců, až po profesionální virtuální nástroje, jejichž pořizovací cena se může pohybovat v desítkách nebo i stovkách tisíc korun.
Kromě samotných finančních možností investora, které jsou vždy až na prvním místě, je další řada parametrů, kterými se virtuální nástroje liší. Začnu ale z druhé strany, a tou jsou parametry, kterými se nástroje neliší. Takovým parametrem je především latence - tedy zpoždění mezi okamžikem, kdy stiskneme klávesu a kdy uslyšíme vygenerovaný zvuk. Latence záleží na použité zvukové kartě, jejích ovladačích, výkonu počítače, ale i vyladění celkového systému.
Stejně jako hardwarové nástroje, i virtuální nástroje se dělí do mnoha kategorií, podle toho jakým způsobem generují zvuk. Může se jednat o samplery, ROMplery, různé typy syntézy (FM, AM, aditivní, subtraktivní, granulární, matematické modelování, atd. atd.). Velké plus mají v podobě virtuálních nástrojů, oproti těm hardwarovým, především samplery a ROMplery. Ty mohou nabízet obrovské zvukové banky (v řádech stovek GB), jejichž používání (zejména v podmínkách studia) je naprosto bezproblémové. Takto velké zvukové knihovny na hardwarových nástrojích nenajdeme. Velikost knihovny se pochopitelně pozitivní odráží ve výsledné zvukové kvalitě.
Jako u hardwarového nástroje, zůstává otázkou, zda se jedná o první nástroj ve studiu (ať již hardwarový nebo softwarový) a očekáváme od něj univerzální použití s pokud možno co nejširší zvukovou paletou, a nebo zda se jedná o několikátý nástroj, který má rozšiřovat zvukové možnosti a nebo být specializován na jednu konkrétní oblast zvuků (například bicí nebo simulace symfonických zvuků či kytar a nebo atmosférické padové zvuky atd.). Podle toho se bude lišit i výběr konkrétního nástroje.
Kromě samotného zvukového zaměření je nutné se také zamyslet, zda bude nástroj použit na živé hraní a očekáváme od něj „obrovské“, „bombastické“ a plné zvuky, které mají zaplnit zvukové spektrum ve všech frekvencích, vlevo i vpravo (což se hodí zejména v případě, že kapela disponuje menším počtem nástrojů), a nebo zda budeme virtuální nástroj používat ve studiu, kde se naopak hodí méně „velké“ nástroje s decentnějším zvukem, které se spolu mnohem snáz míchají - lze počítat s velkým počtem různorodých zvuků v různých partech, které si vzájemně nebudou překážet. Některé nástroje lze jen velmi obtížně zkrotit a stále znějí zbytečně „obrovsky“, což může být ve velkých mixážích ve studiu dost problém. Z jiného nástroje nedostanete ohromující samostatný zvuk jinak, než že na něj navěsíte velký počet efektů. I v tom se jednotlivé virtuální nástroje liší při výběru je dobré na to myslet a při poslechu se na to zaměřit.
Velkým rozdílem mezi softwarovými a hardwarovými nástroji je rozdíl ve způsobu editace zvuku. Díky velkým zobrazovacím plochám na displejích počítače lze zobrazit současně velký počet parametrů virtuálního nástroje. V případě, že chceme vytvářet vlastní zvuky a nebo upravovat zvuky tovární, je i tato oblast důležitá. Struktura nástroje a možnosti editace by měly být pokud možno co nejjasnější a nejpřehlednější jak jen to jde.
Pokud bude virtuální nástroj používán naživo během koncertování, je velice důležitým parametrem také doba načítání jednotlivých zvuků. To samozřejmě záleží i na výkonu počítače, vyladění systému apod. Ale mezi jednotlivými virtuálními nástroji mohou být nezanedbatelné rozdíly. S tím souvisí také rychlost přístupu k jednotlivým zvukům a případně možnost obecně tuto rychlost volby zvuku ovlivnit (různým nastavením - ať systému nebo přímo daného virtuální nástroje). Samozřejmostí by měla být alespoň možnost vytváření vlastních skupin nástrojů, či vlastních banků s oblíbenými nástroji.
