Smutná byla zpráva, která obletěla hudební svět 25. října 2014, že svět opustil jeden z nejvýraznějších baskytaristů a kontrabasistů všech dob. Hráč, který ovlivnil nespočet dalších velikánů, jako byli a jsou třeba Jaco Pastorius a Jeff Berlin v jazzu nebo Geddy Lee a Sting v rocku a popu. Přestože byl Jack Bruce původně spíše jazzový hráč, největší odkaz zanechal díky bluesrockové kapele Cream.
Skotsko
John Symon Asher Bruce se narodil 14. května 1943 v městečku Bishopbriggs ve skotském hrabství Lanarkshire. Narodil se do hudební rodiny a rodiče se s malým Johnem často stěhovali po celém Skotsku, což znamenalo, že během svého dětství navštěvoval čtrnáct různých škol. Díky rodičům měl k hudbě velmi blízko a záhy začal hrát na různé hudební nástroje - naučil se na klavír, foukací harmoniku, kontrabas a violoncello. Již jako -náctiletý hrál v jazzových kapelách, ale zároveň studoval klasickou hru na violoncello. Dostal dokonce stipendium na vysokou školu Royal Scottish Academy of Music and Drama v Glasgow. Na živobytí si ale musel přivydělávat v jazzové kapele Jim McHarg’s Scotsville Jazzband a to ho stálo možnost dalšího studia. Na škole netolerovali hraní v jazzových kapelách a Jack si musel vybrat. Zvolil si jazz.
Graham Bond a John Mayall
Prvním počinem po odchodu ze školy bylo italské turné s Murray Campbell Big Bandem, kde hrál stále ještě na kontrabas. Po návratu do Británie se přidal k legendární kapele Alexise Kornera Blues Incorporated (kde začínali třeba Charlie Watts nebo Ginger Baker a kolem které se točili muzikanti jako Jimmy Page, John Mayall nebo budoucí The Rolling Stones). Jack Bruce se tu potkal s klávesistou Grahamem Bondem a bubeníkem Gingerem Bakerem, se kterými se v roce 1963 odtrhl a založili, společně s kytaristou Johnem McLaughlinem, Graham Bond Quartet a později Graham Bond Organisation. V téhle kapele začal Jack Bruce stabilně hrát na baskytaru. Po dvou letech, ve kterých vydali dvě alba, Bruce z kapely odchází a nakrátko působí v kapele Johna Mayalla, kde se poprvé potkává s Ericem Claptonem. Natáčí s Mayallem jednu desku a odchází k tehdy veleúspěšnému Manfredu Mannovi. Zároveň se ale s Claptonem podílí na jednorázovém projektu Powerhouse.
O hudbě
„Každý máme v životě několik různých rolí. Já jsem kupříkladu manžel, táta a tohle a támhleto. Ale doopravdy se cítím být naživu, když jsem na podiu.“
Cream
V polovině roku 1966 se dali dohromady Bruce, Baker a Clapton a vytvořili kapelu, jejíž vliv na hudební dění je patrný dodnes - Cream. Jak Clapton, tak Baker přerostli své stávající kapely a potřebovali něco, kde by mohli uplatnit svůj talent. Clapton pak trval na Bruceovi coby basistovi a zpěvákovi.
Kapela měla u britského obecenstva okamžitý úspěch se svou kombinací blues a rocku s prvky jazzu a ještě týž rok vydává album Fresh Cream, které mělo velký úspěch v Británii a slušně se prodávalo i v USA. Napůl autorské a napůl cover verze s hity I Feel Free a Spoonful.
Podstatně výraznější úspěch mělo následující album Disraeli Gear z roku 1967, které se dostalo do Top 5 v USA i Británii, a kapela tak mohla začít pravidelně koncertovat i ve Spojených státech. To podpořili i singly Sunshine of Your Love nebo Strange Brew. Někdy v této době začali na pódiu protahovat původně krátké kompozice a nezřídka skladby obsahovaly i dvacetiminutové jam sessiony. Album Disraeli Gear je často považováno za to nejlepší, co Cream stvořili.
O rok později přichází Cream s albem Wheels of Fire, které dosahuje vrcholku hitparády v USA a obsahuje singly Crossroads a White Room. Deska je koncipována jako dvojalbum, kdy jedna deska je studiová a druhá z koncertu. A také znamená částečný odklon od blues k progresivnímu rocku s lichým metrem.
O psaní a penězích
„Nikdy jsem neměl nedostatek peněz díky svému působení v The Cream. Proto radím mladým muzikantům, aby se zaměřili na vlastní repertoár. To, že vlastníte práva na skladby, to je velký rozdíl.“
V této době vzrostla řevnivost uvnitř kapely. Baker s Brucem se nemohli vystát a Clapton byl unaven ze stálého uklidňování obou stran. Vše vedlo k rychlému zániku na konci roku 1968. Předtím stihli ještě odjet rozlučkové turné po USA a odehrát dva koncerty v Royal Albert Hall. Během turné jim dělali předkapelu Yes a Deep Purple a obě kapely získaly příznivé ohlasy na svou tvorbu.
Labutí písní pak bylo album s příznačným názvem Goodbye, jež vyšlo na začátku roku 1969 a obsahovalo singl Badge.
Kapela si spolu zahrála ještě v roce 1993 při uvedení do Rock‘n’rollové síně slávy a pak během několika vzpomínkových koncertů v roce 2005.
Sólo
Ještě vedle fungujících Cream začíná Bruce nahrávat své desky, z nichž první vychází na počátku roku 1969 pod názvem Songs of a Tailor a zaznamenává slušný ohlas. Na blues postavené skladby, které ale značně přesahují do jazzu nebo art rocku, předznamenávají vlastně celou Bruceovu sólovou kariéru, kdy se nebojí míchat do svých skladeb jakékoliv vlivy. Ať už je to alternativní jazz na desce Things We Like (1970), progresivní rock během celých sedmdesátých let nebo experimenty s přímočarým pop rockem a syntezátorem Fairlight na desce Automatic (1983).
Během své kariéry natočil Jack Bruce čtrnáct studiových alb, poslední na jaře 2014 pod názvem Silver Rails. Prakticky po celou kariéru hrál se svojí kapelou naživo a v jeho doprovodné kapele se vystřídali takoví muzikanti jako John McLaughlin, Billy Cobham, Allan Holdsworth, Vernon Reid a další.
Vztahy s Gingerem Bakerem
„Přestože spolu hráli v několika kapelách, tihle dva se nikdy neměli rádi. Po krku si údajně šli už u Grahama Bonda, kdy si prý ničili nástroje a dělali si naschvály i během koncertů. I po krátkém reunionu Cream v roce 2005 si Baker stěžoval na Bruce, že si dával basu moc nahlas a řval na něj na podiu.“
Spolupráce
Hned po rozchodu Cream začal Jack Bruce hrát v kapele Lifetime, kde vedle něj byli ještě John McLaughlin, Tony Williams a Larry Young. Neměli ale příliš velký úspěch, a tak se zakrátko rozpadli. Působil v power triu West, Bruce, Laing se nimiž nahrál dvě desky a několik živáků v 70. letech. S bývalými spoluhráči od Alexise Kornera se setkal v jam kapele Rocket 88. V 90. letech na chvíli zformoval power trio BBM s Gary Moorem a Gingerem Bakerem a konečně v roce 2012 měl projekt s Vernonem Reidem, Cindy Blackman-Santanou a Johnem Medeskim a vydali desku Spectrum Road.
Vedle toho natáčel i desky pro jiné umělce, většinou šlo o dobře placenou práci, ať už točil pro Cozyho Powella, Loua Reeda (album Berlin), Jona Andersona nebo Franka Zappu.
Dlouhodobě spolupracoval s producentem a perkusistou world music Kipem Hanrahanem, s kytaristou Robinem Trowerem a také s rakouským jazzovým trumpetistou Michaelem Mantlerem.
Vybavení:
Baskytary
Warwick Jack Bruce JB3 Signature
Warwick Jack Bruce Thumb NT Signature
Warwick Star Bass II (bezpražcová)
Gibson EB-1
Gibson EB-3
Aparáty
Hartke HA7000 (zesilovač 700 W)
Hartke 410XL (4x 10” kabinet)
Hartke 115XL (1x 15” kabinet)
Struny
S.I.T. Power Wound (.050, .070, .085, .105)
Diskografie:
(výběr)
Sólo:
Songs for a Tailor (1969), Things We Like (1970), Harmony Row (1971), Out of the Storm (1974), How’s Tricks (1977), I’ve Always Wanted To Do This (1980), Automatic (1983), A Question of Time (1990), Somethin Else (1993), Monkjack (1995), Shadows in the Air (2001), More Jack than God (2003), Seven Moons (2008), Silver Rails (2014).
Spolupráce:
Graham Bond Organization: There’s a Bond Between Us (1965), The Sound of 65 (1965), Solid Bond (1970),
The Cream: Fresh Cream (1966), Disraeli Gears (1967), Wheels of Fire (1968), Goodbye (1969),
John Mayall: Bleusbreakers with Eric Clapton (1966),
Donovan: Wear Your Love Like Heaven (1967), A Gift from a Flower to a Garden (1967),
The Ventures: Underground Fire (1968),
Carla Bley: Escalator over the Hill (1971),
Steve Winwood: Winwood & Friends (1972),
West, Bruce, Laing: Why Dontcha (1972), Whatever Turns You On (1973),
Lou Reed: Berlin (1973),
Michael Mantler: No Answer (1974), Many Have No Speech (1988), Folly Seeing All This (1993), The School of Understanding (1997), Review (2006),
Frank Zappa: Apostrophe (1974),
Mahavishnu Orchestra: In Retrospect (1976),
Cozy Powell: Over the Top (1979), Tilt (1981),
John McLoughlin: Electric Guitarist (1979),
Soft Machine: The Land of Cockayne (1981),
Robin Trower: BLT (1981), Truce (1982),
Heckstall-Smith/Stevens: This That (1995),
Reid, Bruce, Blackman, Medeski: Spectrum Road (2012).
www:
