Vliv rodičů na mladého posluchače je během dětství a dospívání zásadní. Puberta - věk mezi třináctým a sedmnáctým rokem - je obdobím nejintenzivnějšího vnímání (nejen hudby). Vliv rodiče by měl být střídmý a pouze upozorňovat na výborné umělce nebo vyvolat přirozenou chuť hrát na hudební nástroj. Zažil jsem však i několik extrémů, včetně otce a mladého syna, kteří mezi sebou pečlivě řešili personální změny v rámci každého rockového alba, které v kamenném obchodě našli.
Na počátku hudebního vývoje každého člověka je poslech hudby. Před narozením dítě vnímá podněty zvnějšku, dobrou hudbu zvláště. Z vlastní zkušenosti rodiče i muzikoterapeuta vím, že již v tomto stádiu vývoje dítěte můžeme položit základy jeho hudebního rozvoje a schopnosti rozlišovat kvalitu hudby i vnímání její příjemnosti. Mezi třetím a čtvrtým rokem můžeme, pokud víme jak, rozpoznat hudební talent dítěte a začít ho rozvíjet. Rodič je v takovém případě vždy určující autorita, která může vše podpořit, zastavit, a někdy dokonce zmařit. Rodič s dítětem muzicíruje a zpočátku mu dává nástroje, které nevyžadují předchozí znalost hry. Mám na mysli perkuse - nástroje zvukomalebné či rytmické. Pokud zjistíme nesporný hudební talent dítěte, který se projeví rytmickou dovedností a schopností intonace, což znamená, že dítě zazpívá s námi melodii, jedná se o celkem slušnou míru hudebního nadání. Nyní bychom měli talent dítěte podpořit a umožnit mu jeho rozvoj.
Pokud zjistíme, že dítě hudba přitahuje a zajímá pouze coby posluchače, je nejlepší způsob pomoci mu vlastním příkladem při výběru poslouchané hudby. Volíme hudbu věku přiměřenou, ale ani tímto parametrem se nemusíme příliš omezovat. Z oblasti rockové hudby bych směle sáhl do šuplíku hard rocku. Black Sabbath, Led Zeppelin, Uriah Heep, Deep Purple, Jethro Tull, to jsou všechno vynikající kapely z počátku hard rocku. Poslech vážné hudby, kupříkladu Mozarta, Čajkovského, Dvořáka a Smetany, doporučuji. Přidáme-li dobrou etnickou hudbu a world music, máme pestrou paletu hudebních vzorů, kterou dítě rádo a se zájmem přijme. Vytvořme pro dítě bezpečné prostředí s jistotou známého a kvalitního. Nemůžeme udělat nic horšího než dítě uvrhnout do bezbřehého chaosu samovýběru, ve kterém se ztratí a díky tomu začne tzv. „zlobit“. Malý posluchač potřebuje jasnou orientaci v hudbě, kterou má poslouchat. Jak má zjistit, co se mu vlastně líbí a co je kvalitní? Sám od sebe na to nepřijde. Osobní příklad a motivace vlastním vzorem rodiče, jeho hudebním vkusem, je nejlepším a nejúčinnějším zdrojem vytváření zájmu dětského posluchače. Každý extrém může dítě zavést do bludiště bezvýchodnosti, chaosu a problematického vývoje jedince.
Věk puberty je však hlavně obdobím rebelie a tíhnutí mladého posluchače k extrémům, ať už hudebním nebo garderobním. Náctiletý se stejně po letech vrátí k tomu nejlepšímu, co mu bylo doporučováno v dětství, a toto divočejší období by rodič asi nejlépe zvládl tím, kdyby se oblékl do stejného oblečení a poslouchal stejnou hudbu.
Jak plyne z textu nahoře, můžeme se pubertálním kotrmelcům vyhnout. Věk rebelie nemusí v některých oblastech vůbec propuknout. Pakliže již konfrontace nastane, rodič má možnost nasadit tvrdost, nebo vše přečkat s „úsměvem idiota“. Šaškující přezrálý pankáč může působit komicky a před pubescentem ztrácí tvář. Nepodbízet se, ale ukázat stálost názoru a vkusu. Dospívající člověk má černobílé vidění. Nabídněme mu proto jasný vlastní hudební názor.
