Určitě nejsem jediný, kdo se domnívá, že se fanoušci přepnou do jiného režimu, když přijdou na koncert. Skutečně člověka prostředí, dav a hudba přepnou do stavu, kdy je rázem divočejší a mnohdy se nekontroluje? Na druhou stranu, někteří jsou rázem ohleduplní a myslí na druhé.
Už C. G. Jung přinesl fenomén kolektivního nevědomí, R. Sheldrake uvažuje o existenci morfogenetických polí, D. Bohm zavádí teorii implicitního řádu. Všichni zmínění pánové uvažují o povaze psychiky člověka přesahující lidskou bytost. Mnohé průběhy našeho chování i prožívání a reakcí individuálních i kolektivních jim dávají za pravdu. Na každé masové akci vznikají velice podobné, charakteristické průběhy chování. Funguje rovněž tzv. zrcadlení. Co vnímám, to dělám. Říkáme tomu metapsychický přenos, na kterém se podílí mentální i emoční energie, které se mohou proměnit ve fyzickou akci. Tak může lehce vzniknout masové chování na koncertech, ale i lynčování, davová psychóza, adorování duchovního vůdce apod. V našem případě to znamená interakci kapely, její hudby, scénické show, kostýmů, masek a patřičně silným ozvučným aparátem, světly a efekty, s očekáváním, naladěním a reakcemi návštěvníků koncertů. Recipienti, kteří se chovají jinak, tento fenomén v podstatě potvrzují. Mohou mít v sobě zabudovanou skutečnou ohleduplnost, ale také bariéry, které jim z různých důvodů brání odevzdání se hudbě a všemu, co ke koncertu patří. Další možností je osobní zkušenost s kolizním chováním spojeným s preventivní ohleduplností ale rovněž vnitřní obava z katastrofických scénářů.
Je to jistě známý pojem ze záchytek, ale na koncertech takové potkáváme pořád. Do jakého režimu se přepne silně opilý nebo zdrogovaný divák? Jeden takový se nedávno popral s půlkou davu a několikrát se vysmekl policii. Když jsem na něj poté narazil na festivalu, kde jsem ho upozornil, že nám zničil koncert, omlouval se tím, že mu umřel bratr a před koncertem se silně opil a zfetoval.
Zneužití drog i alkoholu je charakterizováno mimo jiné ztrátou sebekontroly a sklonem k emočním zvratům i explozím. Kombinace alkoholu a drog je zaručeným spouštěčem excesivního chování. V takových případech je silně ovlivněn i endokrinní systém, jenž produkuje explozivní úroveň hormonů. Lidský organizmus tuto nadprodukci nemůže vydržet trvale, a proto dojde po čase ke změně stavu a tím i chování. Je tedy možné takového člověka potkat na jedné akci v naprosto rozdílných náladách a rolích. Mnozí řeší zátěžovou excitaci užitím alkoholu či drog. Výsledek se dá předpokládat.
V mládí překvapivě nepotřebujeme žádné pomůcky, abychom se dostali do stavu extáze, když přijdou naši „bohové“. Proč tomu tak je?
Schopnost člověka dosahovat extatické stavy je vrozená. Je ovšem podmíněná kulturně historickým rámcem, výchovnými a vzdělávacími modely a pokračující životní zkušeností spojenou s ulpíváním na životních rolích. Tak si vytváříme omezení a zábrany na přirozené cestě k dosahování extatických stavů bez použití cizích látek a silných vnějších faktorů. Příslušníci přírodních národů si tuto schopnost pěstují od dětství. Mladý člověk tudíž v sobě nemá ještě tak neprostupnou síť vnitřních limit, jež by mu bránily v rychlejším nástupu a dosažení přirozené extáze, a nepotřebuje tudíž vnější stimulanty.
