Co se děje v našem mozku, když posloucháme hudbu, která se nám nesmírně líbí?
Poslech hudby je komplexní činnost, na které se podílí celá řada mozkových oblastí. Velice zjednodušeně můžeme říci, že na vnímání hudby se specializuje pravá mozková hemisféra a na vnímání řeči levá. Do vnímání je vždy zapojena senzorická i motorická kůra. Aktivuje se i řada podkorových struktur. V souvislosti s tím nastupují nevědomé samovolné pohyby: oči se natáčejí ve směru zdroje zvuku, ťukáme prsty, klepáme nohou, pohybujeme hlavou i trupem. Mozek je vybaven filtrační srovnávací pamětí, která nám určuje na základě naší posluchačské zkušenosti i kulturně historické determinace, co se nám líbí. Pakliže vzorky zapadnou do našeho šuplíku libosti, hudbu přijímáme emočně pozitivně. Takový vjem se projeví v celé naší bytosti reakcí emoční, vegetativní, fyziologickou, motorickou i psychickou. Je nám dobře, jsme veselí, pozitivně naladění, chce se nám zpívat a tančit.
Má hudba vliv na naše nálady? Myslíte, že lidi, co poslouchají thrash/death metal jsou o něco nervóznější než ti, co poslouchají Enyu? Mě třeba starší desky Sepultury a Death, které si take občas poslechnu, uklidňují, ale má přítelkyně by mohla říci, že to není tak jisté, když se k tomu přidá stres z práce...
Hudba je vždy nositelem emocí, často i protichůdných. Oblíbená hudba v nás vyvolá pozitivní emoce. Pokud je někdo fanda trash/metalu, bude reagovat pozitivně. Posluchač vážné hudby může naopak nevěřícně kroutit hlavou a metal v něm vyvolá negativní náladu. Odezva je vždy spojena s posluchačskou zkušeností a přijímáním dané hudby. Člověk se cítí uklidněný „svou“ hudbou, neboť poslouchá, co zná a má rád. Cítí se bezpečně. Hladina momentálního stresu při poslechu oblíbené hudby poklesne. Po chvíli se však vrací na stejnou hodnotu. Lidský organizmus se snaží fyziologicky stav vyrovnat. Sám na to ovšem většinou nestačí. K uklidnění a trvalejšímu snížení indexu stresu nám poslouží relaxační hudba, kterou se rovněž musíme naučit poslouchat. Patrně bude zcela jiná než naše „srdeční“. Na trhu jsou tuny relaxační hudby. Většina patří do balastického typu, zvláště elektronická. Posluchač by měl být schopen rozlišit hudbu zábavnou a léčivou. Většina současné hudební produkce plní zábavnou funkci. Muzikoterapeutická hudba se ubírá jiným směrem.
Jakým způsobem léčíte hudbou vy?
Používám muzikoterapeutickou hudbu, která je přesně vymezena používáním přirozeného ladění a odpovídajícími hudebními nástroji, vyrobenými ručně z přírodních materiálů. Důležitou složkou je využívání znění a interferencí alikvotních tónů, jež jsou podstatou hudby samé. V praxi to vypadá tak, že svým klientům - pacientům hraji živě na zmíněné nástroje (djembe, didgeridoo, fujara, koncovka, ústní harfa, brumle, balafon, gong, tibetské mísy, šamanský buben etc.), původem z celého světa a rozličných historických etap, a zpívám muzikoterapeuticky, alikvotně a hrdelně. Hraji intuitivní hudbu, která vzniká v daném okamžiku. Probíhá buď pasivní nebo aktivní relaxace. Mozek se dostane do hladiny alfa na EEG, což je frekvence 7,5-13,5 Hz. Ve zmíněném stavu se startuje hluboká relaxace, celkové uvolnění a samoléčící mechanizmy člověka. Je to komplexní proces, jehož popisem bychom zabrali několik celých ročníků Muzikusu.
